True Love

20. ledna 2014 v 17:16 | Mayu-chan |  Téma týdne
Co je láska? Každý si pod tím představí něco trochu jiného a každý celý život hledá tu svou "pravou lásku".


Já za svůj necelý dvacetiletý život zažila několik pádů a přešlapů a ty největší hlavně v době, kdy jsem si myslela, že jsem našla toho pravého.
První "kiks" byl, když jsem milovala bez toho, abych po něm, říkejme mu X, něco vyžadovala. Milovala jsem aniž bych chtěla něco na oplátku a myslela jsem si, že to tak má v lásce být. Problém ale byl ten, že on to viděl jinak. X zjistil, že mi nemusí dokazovat, že mě miluje, že se nemusí starat o to, co si já myslím a nebo, že mi prostě nemusí být věrný.
Proto to skončilo tak, jak se dá předpokládat, přesto ne tak docela. X se se mnou na konec po několika nevěrách stejně rozešel a já to neunesla. Při poslední rozepři jsem se ho na návsi, před očima všech sousedů, s pláčem doprošovala, aby mi dal ještě jednu šanci. (A lituji toho dodnes) Jenže nedal, i když já mu jich za celý náš vztah dala celkem šest, on upřednostnil o dva roky starší a postelově zkušenější "samici". (Vydrželo jim to dva týdny)
Se zlomeným srdcem jsem hledala dál a několik měsíců poté, také našla. Bylo to něco jiného než X. Pan Z byl milý, lehce nesmělý a oproti X, celkem pohledný. Jenže, co čert nechtěl, když se mi do něho podařilo zamilovat a úspěšně překonat stud z ponížení od pana X. Pan Z se projevil jako stejný, ne-li horší bídák.
Po tom, co jsem mu dovolila intimně se spolu sblížit, začal hrát mrtvého brouka. Nezvedal mi telefon, neodpovídal na sms ani maily. Kdyby nebydlel 60 kilometrů ode mne a jela bych ho navštívit, (já hloupá se bála, že se mu něco stalo) nejspíš by mi neotevřel a nebo by se nechal zapřít. A tak jsem si nechala zlomit srdce podruhé.
CItově vyprahlá, ale ublížená a bolavá, jsem si slíbila, že se už nezamiluji (Jak naivní myšlenka). Hledala jsem jen přátele až jsem narazila na pana Y. Byl hezký, milý, styděl se tak, že se mně bál i jen pozdravit a mně se zalíbil. Chtěla jsem to držet jen v přátelské rovině. Pouze jsme si psali (70 kilometrová vzdálenost), občas se vídali na přátelské schůzce v kině a já si pomalu začala uvědomovat, že je pro mne víc než jen kamarád. Jenže on nejevil známky podobných citů a tak, poučená z předchozích bolístek, jsem se rozhodla zatnout tomu tipec dřív, než si zase nechám ublížit.
Přiznala jsem panu Y své city a chtěla přátelství ukončit, jenže v nastálém tlaku se onen stydlín přiznal, že i on ke mně chová náklonost a tak jsem, obměkčená roztomilostí jeho přiznání, setrvala v přátelství. A to bylo jen dobře. O několik týdnů později jsme se dali dohromady a v dnešní době spolu již přes rok sdílíme společnou domácnost a plánujeme budoucnost.

Takže abch to shrnula. Láska je něco krásného, co se může zvrtnout v nesmyslnou bolest z něčho, co ani není vidět. Proto je třeba hledat to, co jen tak nezmizí. Není potřeba aby pravá láska byla okázalá, blyštivá a drahá. Stačí, aby byla krásná, pevná a hlavně stálá.
Tím chci říct, že není třeba denně si dokazovat jak moc se milujete, lpět na darech a vzletných slovech a činech. Není potřeba myslet si, že když doma sedíte společně v tlustých ponožkách a teplácích, že už to není ono.
Důležité je mít někoho, s kým si dokážete promluvit o všem. Někoho kdo vás podrží, když jste na dně. Někoho s kým si dokážete povídat třeba o pudinku a královksy se bavíte. Někoho pro koho víte, že dokážete udělat cokoli a on pro vás též. Někoho kdo po vás nechce nic na oplátku, když pro vás něco udělá. Někoho s kým jediným si dokážete představit něžnosti. Prostě někoho, s kým dokážete mít normální vztah bez předsudků, zbytečných hádek a na koho nemáte nejmenší důvod žárlit.
Mayu-chan
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Micc ^^ Micc ^^ | E-mail | Web | 20. ledna 2014 v 17:41 | Reagovat

Celkom zaujímavé, :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama