Bold dragon 8 - Skončíme to tady a teď!

25. února 2014 v 19:11 | Mayu-chan
Poslední díl Bold dragonu :) Užijte si :)

"Jestli se chcete dostat k Argustusovi-sama musíte se, vy sráči, dostat nejdřív přes nás a to se vám nepovede!"řekla malá dívenka v tmavém oblečení a divoce se rozesmála. Po jejím boku stáli další čtyři podobně odění mágové a za nimi se pod stromem opíral Argustus Cohe.
"Myslíš, že takovej prcek jako ty nás zadrží, jo?" zasmála se Kaede a v ten moment se nepřátelé rozestoupili a udělali ze sebe před Cohem zeď.
"Michi-san, Mayu-chan, běžte na něj. My je tu zdržíme," zavelel Gray a Michi přikývl. Ale Mayu místo toho, aby šla za svým otcem, který udělal pár kroků vzad, aby obešel Coheho přisluhovače, položila ruku na Kaedino rameno.
"Běž s tátou ty. Já se tu o ně postarám," řekla a usmála se na ní.
"Onee-chan, já to nezvládnu," zapochybovala o sobě Kaede.
"Zvládneš! Jsi silná jako byla máma. A ovládáš světlo, já ne, byla bych tam k ničemu."
"Díky," řekla Kaede a objala sestru. Pak ustoupila za otcem.
"A Kae-chan?"
"Ano?"
"Neumírej!"
"To se neboj, sestřičko," pověděla ještě Kaede a dál už sestru nezdržovala. Ostatní si totiž rozebrali protivníky a na ní právě zůstala ta malá holka, která si tak moc věří.

"Sakra…" zaklel Gray a vykašlal trochu krve. Klečel na jednom koleni a jednou rukou se opíral o zem. Jeho protivník, obtloustlý uživatel magie kreslení, byl velmi silný. Ať zatím zaútočil, jak chtěl všechny jeho útoky vyšly vniveč. A nepřítel útočil pomocí nakresleného, obrněného draka. Graye srazil na zem mocným máchnutím přední tlapy a on měl teď na břiše tři dlouhé krvavé šrámy.
"Jestli to takhle půjde dál, nic z tebe nezbude chlapečku," zasmál se chlapík a Gray mu musel dát za pravdu. Potřeboval něco rychle vymyslet.
"Jestli tu zemřu, vezmu tě sebou, hovado!" zařval na něho a v ruce se mu objevilo ledové dělo. To ještě nezkusil, a tak se pokusil vystřelit na nepřítele. Ten si před sebou nakreslil betonovou zeď, takže se ledová koule vystřelená Grayem jen roztříštila o stěnu a svezla na zem.
Drak po Grayově pravici nelenil a ohnal se po něm svou mohutnou tlapou, snažíce se ho odrazit. Nepodařilo se mu to. Tmavovlasému mágovi se podařilo tlapě vyhnout úskokem, a když dopadl na zem, zmrazil trávu pod drakem. Příšeře se smekly nohy a upadla na bok, takže měl Gray možnost, které využil a draka přimrazil k zemi.
Nepřítel na něho zíral jako z jara, jelikož nemohl pochopit, jak to, že drak leží na zemi a nemůže se zvednout.
"Teď už ti není do smíchu, co?" pověděl Gray, napřáhl ruku a na obtloustlého chlapíka vyletělo několik ledových šípů. Stihl se sice schovat, ale nepočítal s tím, že má Gray připravenou druhou dávku. Jakmile vykoukl, aby se ujistil, že může zaútočit něčím novým, Gray vyslal další šípy a ty se mu zabodly do stehna.
Malíř zavyl bolestí a chytil se za nohu. Vypadl mu u toho štětec z ruky, a tak Gray raději zmrazil zem i se štětcem, který zůstal uvězněný v ledu stejně jako nohy malíře. Pro jistotu vyhnal led až k jeho pasu, aby nepřítel nemohl nikam utéct.
"Tak co, kolik toho ze mě zbylo?" zasmál se Gray, ale musel se chytit za břicho. Zjistil, že se nemůže smát po těch několika ranách od draka a že mu z úst stále teče krev. Pak se mu náhle zatmělo před očima a upadl na zem v mdlobách.

"Nejsi špatnej, ale dneska není tvůj den. Chcípneš tu, stejně jako tvoji kamarádíčci," zamumlala tmavovlasá žena s mečem v ruce, který si nyní opřela hrotem o zem. Právě se jí podařilo zasáhnout Lokeho do paže ostřím svého jedového meče.
Lokeho pravá paže slně krvácela z hluboké rány, která vedla skoro ke kosti a do jeho těla pronikal jed. Věděl, že musí šermířku odrovnat rychle, dřív než ho jed ovládne a on nebude schopný boje.
Podřepl si a zaklel. Utrhl si natržený rukáv a provizorně si zavázal pravici, tak aby tím zastavil krvácení. Rychle zapřemýšlel. Šermířka útočí přímo a na blízko je vskutku nebezpečná. Musí se od ní držet dál, jestli nechce přijít k dalším ranám.
"Jestli myslíš, že ti to pomůže, tak si vedle. Když tě teď nedosekám, jed tě zabije do pár minut," zkonstatovala jeho situaci Anita, jak se mu před bojem šermířka představila.
"Tak uvidíme," zamumlal si spíš pro sebe a zkusil si v jedné ruce za zády zhmotnit kouli ze své magie. Podařilo se mu to, ale kulička byla podle něho moc malá. Ale podle chování ženy naproti němu si jeho pokusu nevšimla a tak zkusil kuličku proti ní mrštit. Nečekal sice, že by to mělo nějaký úspěch, avšak jak to Anita nečekala, nestihla se uhnout a ta trocha magie jí vypálila rýhu do odhaleného boku.
Zavyla bolestí a prohlédla si svoji bolístku. Pak se nenávistně podívala na Lokeho. Rozběhla se proti němu a rázným mácháním meče se snažila tít do jeho těla, co nejbolestivěji, aby tím zaplatil za její šrám. Lokemu se však dařilo zdárně se vyhýbat její zbrani a odrážet ji pomocí proudů své magie.
Magie mu, ale díky takovému plýtvání rychle docházela a jeho tělo sláblo, kvůli šířícímu se jedu. V jedné chvíli po odražení meče upadl na kolena a vykašlal trochu krve.
Anita se zastavila a usmála se. Stála přímo před ním a viděla, jak je slabý. Chytla ho za vlasy a tahem ho donutila zvednout hlavu a podívat se jí do obličeje. Smála se jeho bolestem a blížícímu se konci.
"Usnadním ti to umírání, to je takový můj dárek pro tebe," zamumlala a k hrdlu mu přiložila meč, který držela v druhé ruce.
Měla v plánu probodnout mu krk svisle, až k srdci.
Nastavila si hrot meče tak, aby nezavadila o klíční kost nebo hrudník a připravila se zatlačit. Připadalo jí směšné, jak se Loke ani nesnaží jí odporovat. Uchichtla se a chtěla to ukončit, jenže v tu chvíli se Loke nevyzpytatelně pohnul.
Od chvíle, co ho za vlasy vytáhla nahoru si v ruce nepozorovaně shromažďoval zbytky magie. Ty teď nabyli tvaru koule velikosti grepfruitu, který jí nečekaně přitiskl na hruď.
Anita bolestně zařvala a ucítila zápach škvařeného masa. Pak se už jen svezla mrtvá na zem. Loke sebral v sobě tolik magie, že se jí propálil až k srdci, které zničil.
Vysílen padl na všechny čtyři a znovu vykašlal něco krve. Popolezl o kus od Anitina mrtvého těla, ale po pár dalších centimetrech upadl a převrátil se na znak. Vědom si toho, že je to jeho poslední chvíle, zalitoval toho, že nemohl s Kaede strávit o něco víc času, i když byl vděčný i za to málo. Než omdlel, jeho myšlenky patřily právě jí.

Létající, zelenovlasý netvor se vyhnul spršce balvanů, které po něm hodil mohutný kamenný golem, ve kterého se proměnil malý klučík. Velmi podobný dívce, se kterou opodál bojovala Mayumi.
Freed se prozatím jen vyhýbal, po tom, co ho chytil do runové pasti. Nechtěl dítěti ublížit, ale když ho pod koleno zasáhl jeden menší kámen a golem se tomu zasmál, rozhodl se, že nebude brát ohledy na to, že bojuje s dítětem.
Na jedné pěsti se mu objevila černá, démonická aura a Freed letěl proti golemovi vyhýbaje se mrštěným kamenům. Pokusil se praštit golema do obličeje, ale než to stihl udělat, kamenný obr se po něm ohnal svou obrovskou paží a srazil ho do hordy nalámaných kamenů.
Freed se s námahou vyškrábal na nohy. Uvědomil si, že se pořád drží zpět a nedává pořádně pozor.
Vyletěl znovu do vzduchu a kroužil nad nepřítelem. Golem se za ním otáčel a stále po něm neúnavně házel kameny jako nějaký stroj.
Nyní si Freed utvořil démonickou auru kolem obou pěstí a zamířil k nepříteli. Snadno se vyhnul všem letícím kamenům, které na něho mířily a dostal se až k němu. Začal do něho bušit nesmírnou rychlostí, že ani nebylo znát, kde jsou jeho ruce. Golem se nestíhal bránit. Pouze snášel Freedovy rány s rozpaženýma rukama do té doby, než mu démon zasadil konečnou ránu a golem padl naznak.
Pak se začal před vznášejícím se Freedem přeměňovat zpět do svojí dětské podoby.
"Nemů-žu se… Pohnout…" mumlal chlapec a snažil se pozvednout ruku. Freed se snesl k němu a změnil se do své normální podoby.
"Nesnaž se hýbat, zablokoval jsem ti těmi ranami přívody magie do svalů. Zůstaneš sice na živu, ale dřív jak za pár dní se nerozhýbeš," pověděl Freed a oprášil si oblečení.
"Vyhráls… Ale… Dík, že jsi mně nezabil," zaskučel ještě chlapec, než ztratil vědomí…

"Sakra, co to má být?" zařval vysoký muž s kudrnatými vlasy a jen tak tak se stihl vyhnout bleskovému útoku Kimo.
"Jsem drakobijec, tak co bys čekal?" pochlubila se Kimo a zašklebila se na svého protivníka. Chlapík užíval vodní magii a tak byla pro něho Kimo velmi nebezpečná.
Naháněl ji mocnými proudy vody, které proti ní metal, ale nedařilo se mu ji zasáhnout. Byl to jeho nejspolehlivější útok a tak si nevěděl rady. Za chvíli už nestál na travnaté mýtině, ale spíš se zdálo, že je po kotníky v rybníku. Tolik vody proti Kimo poslal, že se ani nestihla vpít do země.
Zkusil tedy poslední útok a opět proti ní poslal mocný proud vody. Tentokrát se mu málem podařilo Kimo zasáhnout, avšak pohotový Žloutek Kimo zachytil a vyletěl s ní do výšky.
Odtamtud Kimo zahájila protiútok, protože se už začala nudit. Silně se nadechla a použila proti němu bleskový dračí řev. Ovšem aby nemusela přímo mířit, svůj útok namířila na hladinu vody a tak mág se svým vodním tělem neměl šanci. Nestačil nikam utéct a tak ho blesky po vodě dohnaly, za pouhý zlomek vteřiny.
Útok byl tak silný, že většina vody se vypařila a mág teď ležel uprostřed několika blátivých kaluží.
"No to mi neříkej, že má, ó mocný Cohe s sebou samý takovýhle kumpány. Nic moc třída člověče," zasmála se Kimo a Žloutek ji postavil na zem a zrušil svá křídla.
Smažený nepřítel ležel na zemi a nevnímal, tak se k němu Kimo přiblížila. Všimla si totiž, že mu vypadl z kapsy nějaký papírek. Nestihla se, ale podívat co je na něm, jelikož se ozvala ohlušující rána a zvedl se prach.

Mayu se odkutálela a zůstala ležet na zemi. Ta malá holka s vysokým sebevědomím ji svým útokem odrazila a kráčela pomalu k ní.
Mayu se převalila na záda a snažila se popadnout dech. Elektrický útok Mayu zasáhl přímo do prsou a nebyla to zrovna nejmenší rána. Pokusila se postavit, ale podlomily se jí kolena. Na druhý pokus se jí to podařilo a dokonce zvládla popadnout dech.
Katrina, holka ovládající elektřinu, zůstala stát několik kroků od Mayu se založenýma rukama.
"Ještě dejcháš jo?" rozesmála se dívenka a v nestřeženém okamžiku na ní Mayu poslala dva ledové trhací psy. Katrině to neudělalo nejmenší problém, psy jednoduše rozehřála několika malými elektrickými výboji. Ale Mayu to stačilo, aby se dlaněmi dotkla země a rozpohybovala pod Katrinou zem. Nečekala však, že si dívka z elektřiny udělá dva dlouhé šlahouny a začne s nimi točit tak, že se nadzvedne ze země a přenese se na stabilní zem. Pak nečekaně poslala proti Mayu rychlý výboj a zasáhla ji. Nebylo to tak silné, ale přesto Mayu padla na kolena a prohnula záda v silné elektrické křeči.
Katrina se zběsile rozesmála. Mayu toho využila, přestože byla vysílená. Sebrala veškerou magii, co měla a položila dlaně na zem. Od jedné ruky začaly ze země vyrůstat kamenné a dřevěné trny a od druhé ruky se po zemi šířil led. Trny s ledem se začaly promíchávat a rychle postupovaly ke Katrině. Led jí přichytil nohy k zemi, trny se zabodly do lýtek a stehen a za ní vyrostl ledově-kamenný strom, který kolem jejího těla obtočil spoustu silných i slabých větví.
Dívka nemohla hnout ani prstem, ruce měla přichycené k tělu a krvácela z nohou, což ji značně oslabovalo.
"Díky za zábavu," broukla ke Katrině Mayu, když procházela okolo ní celá nabitá novou energií.
Mayu se rozhodla vydat se podívat za sestrou a otcem. Boje okolo ní utichly, jen u nich se stále něco dělo.
Běžela směrem k lítému boji. Když doběhla na místo, viděla proti sobě letět jakýsi větší objekt, ale nestihla zareagovat, a tak jí to srazilo k zemi. Když dopadla, ozvalo se hlasité křupnutí a Mayu ucítila šílenou bolest v levé ruce. Zdálo se, že si zlomila obě kosti předloktí a ruka teď trčela v nepřirozeném úhlu.
Vzteky se podívala na to, co ji srazilo k zemi, a zjistila, že je to omráčená Kaede. Rychle si tedy narovnala paži do správné polohy, překonávajíc velké bolesti, aby mohla začít regenerace a odsunula ze sebe Kaede, tak aby sestra ležela rovně. Mayu zahájila léčení Kaede zdravou rukou, ze které nyní na mladší z děvčat dopadalo namodralé světlo. Jakmile se Mayu levá ruka, alespoň trochu uzdravila, přidala i ji nad Kaede a snažila se ji, co nejrychleji zbavit veškerých poškození.
Mayu se začala zmocňovat malátnost a ve stejném okamžiku, kdy Kaede otevřela oči, Mayu omdlela. Její léčení totiž spočívalo v tom, že na sebe převezme postižení léčeného a díky regeneraci svého těla uzdraví i sebe.
Mayu se trhnutím probudila, to když Kaede, která už nevěděla jak ji probudit, sestře uštědřila ráznou facku.
"Promiň onee-chan, jsi v pořádku?" zeptala se rychle Kaede a zvedala se na nohy.
"Jo já jo, jen mám strach o ostatní. Mám takový nepříjemný pocit. Ale to nic, co táta, jak si vedete?" optala se Mayu a také se postavila a podívala se směrem tam, odkud vycházel hluk. Viděla, jak v dálce někdo uskakuje před tmavými šmouhami.
"Je to beznadějné, několikrát jsme ho zasáhli, ale nic to s ním nedělá. Potřebujeme ho znehybnit, abychom ho mohli trefit veškerou silou, ale nejde to," povzdychla si Kaede a Mayu dostala nápad.
Obě sestry se rozběhly za otcem a už z dálky slyšely, jak se jim Argustus směje.
"Celá rodinky pohromadě! Bude mi potěšením vás zabít všechny, stejně jako tu malou, pitomou Kimiko," smál se a v Kaede i Mayu stoupal hněv. Kaede se zastavila u otce, ovšem Mayu běžela dál, téměř až k Argustusovi, který čekal, co se bude dít.
Dívka položila ruce na zem a stejně jako u Katriny, vypustila z každé ruky jiný element. Svázala Argustuse stejně jako Katrinu, avšak zdálo se, že se mu daří uvolnit se. Proto jí z napřažených rukou vylétly šlahouny větví, které se rozšiřovaly a spoutaly Coheho tak, že se nemohl téměř ani nadechnout.
"Sejměte ho," křikla Mayu za sebe na Kaede a otce.
"Onee-chan, nemůžeme, stojíš v cestě,"zavolala na ni zpět Kaede a Mayu se částečně otočila. Opravdu stála mezi nimi a Cohem.
"To je jedno, vezměte to přeze mně! Já se vyléčím!"
Ač nechtěli, museli uznat, že nemají jinou možnost. Kaede s otcem se od sebe rozestoupili, aby alespoň Mayu nedostala oba zásahy naplno a Michi jako první poslal proti Cohemu proud světla.
Kaede s velkým sebezapřením, udělala totéž, co otec a vyslala proti němu svůj útok, který byl o něco silnější a mocnější než otcův.
Mayu zavyla bolestí jako první, pustila šlahouny větví a odpadla na zem. Cohe, který zásahy dostal naplno, křičel. Škvařil se ve vlastní šťávě.
Když dořval a světelné útoky uhasly, Mayu opatrně vstala. Podívala se na své boky, kam jí zasáhly oba světelné proudy. Rány se pomalu zacelovaly, ale bylo jasné, že tam nejspíš zůstanou jizvy. Pohledem zkontrolovala Coheho stav, ale neměla co zkontrolovat. Zůstal tam pouze prach a černá zem.
Vydala se tedy směrem ke Kaede a Michimu a už z dálky si všimla něčeho žlutého na obloze. Sotva k nim Mayu došla a stihla obejmout svou sestru, ta věc přistála na zemi a utíkala k nim na svých malých nožičkách. Byl to Žloutek.
"Mayu-chan! Mayu-chan! Potřebujeme tě! Musíš léčit! Rychle!" křičel, ještě než k nim doběhl a tak ho Kaede popadla do náruče a společně utíkali k místu, kam je naváděl Žloutek.
Řekl jim, že jde o Lokeho, avšak tvářil se nějak zvláštně. Neměli ale čas to řešit.
Když doběhli na místo, Mayu zkoprněla. Viděla jak Kimo s Freedem stojí nad Lokem a opodál leží zakrvácený Gray. Udělala pár kroků jeho směrem, ale Kimo jí zastavila.
"Mayu… On to nepřežil… Vím, že je to těžký, ale podívej se na Lokeho. Ještě žije, ale má namále," pověděla a shlížela na něho dolů.
Mayu měla pocit, že se jí zastavilo srdce, přesto se přemohla při pohledu na vyděšenou a plakající Kaede a poklekla k němu. Zvedla ruce a držela je nad jeho břichem a hrudí. Vysílala k němu své modré, léčivé světlo a k ní z něho sálal tmavě fialový opar. To na sebe přebírala jeho otravu a začínala cítit, jak pomalu malátní.
Po chvilce Loke otevřel oči a Kaede hned přestala brečet, padla vedle něho na kolena a popadla ho za ruku. On se na ní i uslzenou Mayu jen přívětivě usmíval, vědom si toho, že nebýt jí, už by svou Kaede nikdy neviděl.
Léčba byla hotova a Mayu se na chvíli natáhla na záda. Musela čekat asi pět minut, než její tělo jed vstřebalo a ona se mohla znovu pohnout. Ještě v leže se zadívala směrem, kde leželo Grayovo tělo. Převalila se na břicho a po čtyřech k němu dolezla.
Byl bledý a zakrvácený. Na břiše a hrudníku měl tři hluboké rýhy, ty na rukou ani nepočítala. Rozplakala se.
"Omlouvám se… To já jsem tě do toho zatáhla… Nebýt mně… Musím to zkusit…" mumlala tiše a pozvedla své ruce nad jeho tělo.
Když si toho všiml Michi, který se dosud věnoval Kaede a Lokemu, rychle na ni zakřičel.
"Mayu-chi! Nemůžeš léčit mrtvé. Nech toho, bude tě to stát život."
"Onee-chan, nech toho nebo zemřeš!" varovala ji i Kaede. Mayu se na ně jen otočila se slzami v očích.
"Já jsem ho do toho dostala, to já za to můžu. Tak mě nechte na pokoji, musím to aspoň zkusit!" křičela na ně a nepřestávala ho léčit.
Jeho bledost pomalu ustupovala, jak se mu doplňovala krev, šrámy na rukou už nebyly znát a pomalu začaly srůstat i ty široké rýhy na hrudi a břiše. Zároveň, ale Mayu bledla. Na rukou se objevovaly ranky ve stejných místech, kde je měl Gray a její tričko začalo rudnout krví, to jak se otevíraly ty tři šrámy. Cítila, jak se jí ústa plní krví a tak si stranou trochu odplivla, přesto jí z úst začal téct slabý pramínek krve. Místy ztrácela vědomí, přesto se snažila udržet. Věděla, že ještě potřebuje chvíli léčit, že to co dosud udělala by bylo zbytečné, kdyby teď přestala.
K jejím zádům se přiblížil Michi, chtíc jí odtrhnout, ale Mayu to věděla, a tak s posledními zbytky magie sáhla na zem a pod Michiho nohama vyrostlo několik větví, které ho spoutaly, a nedovolili mu překazit její plán.
Cítila se, jakoby její útroby hořely a hlava se jí motala. Přesto potřebovala ještě chvilku. Čekala na jeho první nádech.
Ten přišel vzápětí. Otevřel oči a mocně se rozkašlal. Mayu se jen mírně usmála a svěsila ruce.
"Grayi…" zašeptala s úsměvem naposledy, ztratila vědomí a mrtvá padla na Grayovy nohy.
"Onee-chan!" zvolala Kaede a s pláčem padla Lokemu kolem krku. I Kimo raději skryla svůj obličej ve Freedově objetí. Jen Michi vyprostil své nohy a přesunul se ke své mrtvé dceři a pohladil ji po vlasech.
"Co-co se stalo?" zeptal se Gray se slzami v očích, i když měl představu a pozvedl k sobě její tělo.
"Věnovala ti svůj život. Říkali jsme jí, že mrtví se léčit nesmí, ale… Tvrdila, že tě do toho zatáhla a že to musí zkusit," odpověděl mu Michi a Gray si ji k sobě přitáhl víc a naposledy ji objal. Po jeho tvářích se rozkutálely horké slzy a on ji odmítal pustit. Úzkostlivě ji držel u sebe, jako kdyby s tím něco zmohl.
Michi se tedy postavil a poprosil Freeda, zda dojde pro povoz, kterým přijeli.
Když s ním Freed přijel, teprve tehdy se Gray rozhýbal, zvedl se i s Mayu v náručí a nasedl s ní dovnitř. Položil si ji na klín a bezmyšlenkovitě ji hladil po vlasech. Ostatní si posedali okolo nich a snažili se na ně nedívat.
Kimo, která řídila povoz se snažila, aby to moc neházelo a tak jeli pomalu. Díky tomu byla vzadu na voze tragická atmosféra, která jim vydržela celou dlouhou cestu zpět k cechu. Když zastavili, všichni vystoupili, kromě Graye, který nechtěl Mayumino tělo nechat o samotě.
Ale nikdo, ani Gray, si nevšimli, že se jí během cesty vrátila barva a šrámy se pomalu zacelily. Proto se hodně vyděsil, když se najednou Mayu mocně nadechla, dokořán rozevřela oči a vzápětí se rozkašlala.
Pak se posadila a podívala se na Graye, který na ni zíral a myslel si, že se mu to jen zdá. Vztáhla k němu ruku a pohladila ho po tváři. On ji za tu ruku chytil, přitáhl si ji k sobě a radostně ji objal.
"Ty žiješ!" volal nahlas. Ostatní to přivábilo, podívat se, co se děje a oni nemohli uvěřit svým očím.
"Nemusela ses mi obětovat," zamumlala po chvilce, když se jí odvážil pustit z náručí za mocného jásotu, že jejich kamarádka, sestra a dcera žije.
"Musela, jinak bychom tu teď spolu nebyli," odpověděla mu, letmo ho políbila a vylezla z vozu, aby se mohla obejmout s ostatními a oslavit jejich vítězství…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama