Po letech

21. února 2014 v 20:24 | Mayu-chan
Tohle by mělo být pokračování Starish a my na přání Kae-chan :3 Odehrává se to zhruba po deseti letech od ukončení příběhu... Gomene, že to tak trvalo... A omlouvám se, že to není dokonalé :/

Bouřlivý jásot, který ustával zhruba v čtyř minutových intervalech, nyní nepřestával a byl doplněn o hlasitý potlesk.
Z pódia se do zákulisí prodrala mladá žena, přes zástup gratulantů s kyticemi. Žádnou však nepřijala a jen se netrpělivě rozhlížela. Byla zadýchaná, rudá a zpocená, ale těšila se na svou rodinu a doufala, že k ní brzy dorazí.
A jen o pár vteřin později se jí po tváři rozlil blažený úsměv. Zákulisní dveře rozrazil střapatý klučík, zapátral pohledem a když uviděl svou matku, ihned se k ní rozběhl. Ona si k němu klekla a objala ho. A ve dveřích už pozorovala svoji malou dcerku, jak na svých ještě stále vratkých a nemotorných nožičkách cupitá k nim a táhne za sebou svého vysmátého otce. Za nimi se ještě valila žena v pokročilém stádiu těhotenství.
"Byla jsi skvělá, onee-chan!" pověděla těhulka s pohledem upřeným na ženu uzavřenou v trojnásobném objetí. Ta se na ni jen usmála, poděkovala a přijala políbení od otce svých dětí.
"Bez vás všech bych tu nebyla. A hlavně bez tebe ne, Kae-chan! Ty nový písničky měly takový úspěch! Vždyť jsi to slyšela sama!" řekla po chvíli Mayumi a když se od ní odlepily děti, postavila se, protože dosud dřepěla u malých.
"Slyšela, byli nadšení. Tak a teď pojďte. Těhulka už chce domů!" rozkázala Kaede a zbytek rodiny ji beze slova poslechl.

*o několik dní později*
"Tokiya-san bude mít zítra narozeniny, že?" zeptala se Mayumi u stolu, srkajíc čaj, který si právě uvařila.
"Hai. A prosímtě, mohla bys mu přestat přidávat k jménu to -san?"
"Proč?"
"Známe se všichni tak dlouho, je to můj manžel a budoucí otec tvojí neteře... A navíc, Toki-chan nemá rád to san," vysvětlila Kaede s vážným výrazem. A Mayumi vyprskla. Takové pojmenování nečekala, takže čaj skončil na jejích květovaných šatech.
"Moc se nesměj! Já se taky netlemím jak koza, když říkáš Ittokimu O-chan!" usmála se Kaede a chytila se za břicho.
"Co je?"
"Nic, jen.. Takový zvláštní tlak a malá mě kopla..." pověděla Kaede, popadla časopis ležící na stole a začala se jím ovívat.
"Dobře... Co mu máme dát k narozeninám? Nic nás do teď nenapadlo?"
"To ani mě, i když podívej se na mě, každým dnem se rozsypu, takže dárek mám asi vyřešený... Ale ty bys mu mohla kopit nějaký parfém! Už doma nemáme nic, co by mi vonělo."
"Dobře..."
"A vlastně, kde máš Nao? A Kyosuke je ve škole?"
"Berušku hlídá O-chan, odpadla mu zkouška a tak se nabídl, že si s malou udělají pěkný den. A jo Kyosuke je ve škole, sice tam vůbec ráno nechtěl, ale podařilo se mi vysvětlit mu, že musí," pověděla s úsměvem Mayumi a postavila se.
"Tak já půjdu pro nějaký ten parfém, uvidíme se zítra Kae-chan."
"Tak já tě vyprovodím.."
"Opovaž se! Zůstaň sedět a já se vyprovodím sama!"

*V noci*
Kaede probudil zvláštní tlak v břiše. Převalila se na bok a chvíli tak ležela, držíc se za břicho. Jenže tlak nepřestával a tak se rozhodla vstát a alespoň jít na wc. Sotva se posadila přemohla ji prudká bolest a Kaede ihned všechno došlo. Právě jí praskla voda! A ona pomalu a jistě začala panikařit. Nevěděla, co má dělat a díky bolestem, které se zdály být větší a větší ani nemohlá vstát a dojít pro Tokiyu.
"Toki-chan! TOKI-CHAAAN!" volala zoufale, ale musela ještě asi čtyři krát, než se ospalý Ichinose objevil ve dveřích.
"Proč mě budíš..."
"Možná tomu nebudeš věřit... Ale JÁ RODÍM SAKRA! UDĚLEJ S TÍM NĚCO!!" křičela na něho v dalším návalu bolesti a Ichinose se konečně probral. Několik vteřin na ni zíral, jako by byl zcela mimo a pak odběhl.
"Kam jdeš?"
"Oblíkám se a beru ti tašku. Jedem do nemocnice," zamumlal rozechvělým hlasem Tokiya a během dvou minut už pomáhal Kaede vstát a obléct se.

*telefonát*
"Jsi to ty, Mayu-chan?" zeptal se hlas a rozsepalá Mayu se podívala na hodiny na stolku. Svítil tam čas 1:33.
"Kdo volá?"
"To jsem já, Ichinose..."
"A proč mi ksakru voláš v půl druhé ráno?" vrčela do telefonu Mayu.
"Kaede... Jsme v nemocnici... Rodí!" vychrlil Ichinose a Mayu vyletěla jako čertík na pérku.
"V jaký nemocnici? Jak dlouho? Už je na světě?"
"Teď jsme dorazili, nechtěj mě k ní pustit... Jsme v Aiiku Hospital, byla nejblíž," pověděl Ichinose zvláštním hlasem.
"Počkej na tam na nás, hned tam jedem!" zahuhlala do telefonu Mayumi a aniž by počkala na jeho odpověď, mobil zaklapla.
"O-chan! O-chan, vstávej!"
"Co se děje..."
"Kae-chan rodí, jedeme tam! Jdu vzbudit děti, oblíkni se!" rozkázala Mayu a vyletěla z postele. Ittoki se posadil a díval se do prázdna.
"Co tam budem dělat.."
"Ichinose-san potřebuje, abys ho podržel! Něchtějí ho za Kae-chan pustit!"
"Dobře.."

O půl hodiny později už Mayu s Ittokim a dětmi v náručích spěchali dlouhou chodbou k porodním sálům.
"Co tu děláme tati? Chce se mi spát.." mumlal malý Kyosuke opírající se o Ittokiho rameno.
"Strejda s tetou nás potřebují tak neboj, támhle si s Nao lehnete a můžete dál spát," odpověděl mu Ittoki a ukázal na malý gaučík, vedle kterého se na židličce krčil Tokiya.
"Tak co? Už ti něco řekli?" ptala se Mayu hned, jak odložili děti na gauč.
"Ještě nikdo nevyšel..." pověděl Tokiya sklesle a Mayu se díky tomu rozohnila. Naštvaně přešla ke dveřím chodby, která spojuje sály a začala na ně bušit. Chvíli se nic nedělo, až po několika minutách vylezla ven zdravotní sestra s prosbou, zda by byla ochotná přestat.
"Nechci přestat! Moje sestra je uvnitř a nikdo nám neřekl, co se s ní děje! Máme právo to vědět!" křičela Mayu na sestru a ta vyděšeně ucouvla.
"A j-jak se vaše sestra jmenuje?"
"Ichinose Kaede, přivezli ji sem před hodinou!"
"Jdu to zjistit, počkejte prosím tady."
"No to se nebojte, my nikam nepůjdeme!" odsekla Mayu a odkráčela k ostatním. Sestra zalezla zpět do dveří a několik minut bylo nervózní ticho.
"Myslíš, že si měla na ni být tak hrubá?" zeptal se váhavě Ittoki.
"Měla, tobě řekli hned, co a jak a chudáka Tokiyu tu stresují. Ostatně mě taky, když nevím, co s holkama je."
"To je pravda, je to nějaký divný.." připustil Ittoki a posadil se vedle zkroušeného Ichinoseho. Po několika dalších minutách se dveře znovu otevřely a tentokrát v nich nestála sestra, ale přímo nějaký doktor.
"Vy patříte k paní Ichinose-san?" zeptal se, když k nim přišel blíž. Přesto se ptát nemusel, byli jediní v chodbě.
"Ano, řeknete nám konečně, co s ní a s malou je?" promluvila Mayumi, když viděla, že Tokiya se k ničemu nemá.
"Paní začala rodit a odtekla jí plodová voda, ale nezačala se otevírat. Proto jsme museli urychleně udělat císařský řez. Takže jsme tady pána nemohli pustit dovnitř," vysvětlil lékař a dodal: "Obě jsou v pořádku. Sestřička vám za chvíli přinese ukázat maličkou a za paní Ichinose-san se budete moci přijít podívat zítra. Prozatím mne omluvte."
Všichni si oddechli, ale nejvíc Tokiya, který se z ničeho nic začal usmívat jako sluníčko. Jeho pohled se neustále stáčel ke dveřím, odkud čekal příchod své novorozené dcery a tak ani nevnímal Mayumino vzrušené štěbetání.
Když už nevěděl, co má dělat, dveře se konečně otevřely a vyšla z nich sestřička s růžovým uzlíčkem v náručí.
"Kdo je tatínek?" zeptala se a Tokiya jako na povel vyskočil. Sestřička mu podala maličkou a on se na ni nemohl vynadívat. Měla krásně buclaté růžovoučké tvářičky a tmavé vlásky, které zdědila po něm.
"Paní Ichinose-san mě požádala, než usnula, abych vám vyřídila, že máte holčičku pojmenovat," usmála se na něho sestra a chtěla odejít.
"Počkejte... Řeknu vám to hned, bude se jmenovat Ayumi, Ichinose Ayumi," řekl rychle a dál se věnoval svojí holčičce. Málem jí ani nepučil Mayumi, aby si ji pochovala, ale naštěstí se jí ho povedlo obměkčit.


*po několika dnech*
"Nevíš co je s Miiko? Nemůžu se jí dovolat už pár dní..." řekla Kaede, usmívajíc se na svou malou Ayumi.
"Myslím, že jí docela vzalo, když zjistila, že se Syo oženil... Asi se z toho někde vzpamatovává," odpověděla jí Mayu a vykoukla z okna, aby zkontrolovala Kyosukeho hrajícího si na zahradě.
"Kdyby... No nebudu vytahovat její chyby, každopádně si za to může sama. Varovaly jsme ji, že Ren není..."
"Popravdě... Nedávno mi volala... Prý je těhotná," přiznala Mayu a Kaede na ni vykulia oči.
"Cože?? A s kým? Syovo to už snad být nemůže ne?"
"Prý je to Rena..."
"Achjo... Nerozumná holka, přitom jim to se Syoem tak slušelo..."
"Co naděláš, život se prostě nikdy neřídí podle tvých představ."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kae-chan Kae-chan | 22. února 2014 v 1:43 | Reagovat

Super, nádhera :* arigatou ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama