Starish a my 2

4. února 2014 v 11:39 | Mayu-chan
Takže přidávám pokračování, 2 díl nebo část, to podle toho. Sice to nikdo nečte, ale mě to nevadí :D Třeba za čas :D
Za použitou píseň se omlouvám, ale nic lepšího na skladě nebylo :)

II.
Uběhlo několik dní a nastal předvečer odjezdu. Všichni se sešli u večeře, dobře se bavili a hodovali. Po tom co dojedli, Kaede s Nanami se postavily a na tvářích měly velmi slavnostní výrazy.
Mayumi ihned poznala a začala být napjatá. Její sestra totiž měla vždycky stejný výraz, když něco dokončila a právě ten teď měla.
"May-nee, Syo-kun… Dokončily jsme vaší písnničku," oznámila Kaede a v očích se jí šibalsky zablesklo.
"Tak to je paráda! Určitě to bude skvělá písnička!" zaradoval se Syo a na všechny se usmíval.
"Jen nevím jestli s ní budou, Mayu-chan a Syo-kun souhlasit," projevila Nanami své obavy a její tvář lehce zrůžověla.
"Proč bysme neměli souhlasit?" pronesli Syo i Mayumi naráz až se té shodě museli zasmát.
"No ta písnička není zrovna tradiční… Ale musíš to zkusit, May-nee. Sice zpíváš jen anglicky, ale náš jazyk není tak špatnej, abys to nevyzpívala…" odpověděla Kaede a zkoumaně se na oba dívala.
"Dobře, tak nám to ukažte…" rozhodla Mayumi a její sestra s Nanami se na sebe potěšeně usmály.
"Nemůžete si to rovnou zkusit? Ve zkušebně? Jinguji-san a Ichinose-san vás rovnou doprovodí na kytary… Ittoki-kun by mohl na bicí? Co kluci, pomůžete?" zaprosila Nanami a všichni s menším či větším potěšením souhlasili.
"Ježíši tohle mám zpívat?!" zhrozila se Mayumi, když jí její sestra po přesunutí do zkušebny podala text.
"Bude to sranda," řekl Syo a s rukou na Mayumině rameni se smál od ucha k uchu, "Jestli ta písnička uspěje u lidí, počkej až to budeme zpívat naživo. Ale je fakt, že je to trochu rockovější, než sem čekal."
"No jo… Tak jdeme na to?" zamumlala Mayumi a ve zkušebně se rozezněl zvuk kytar.
Když ráno vstanu
Tak políbím svoji milovanou ženu
Snídani do postele dám jí
A růži z lásky k tomu
Ještě umeju nádobí z večeře
A vydrhnu vanu
Svačinu udělám si do práce
a odcházím z domu
mám skvělou ženu

První co ráno udělá
Je že mi voslintá hubu
Nesnáším jídlo do postele
Tu každodenní nudu
Při sexu vykřikuje
Promiň, lásko já už budu
Ze zvyku zamávám mu z postele
Když říká já už pudu
Nesnáším svého muže

Já sem zamilovaný
Já sem nešťastná
Já sem zamilovaný
Já sem nešťastná
Já sem tak zamilovaný do ní
Je překrásná
A já sem nešťastná
Já sem tak nešťastná

V práci počítám minuty
Kdy půjdu za svou ženou
Ať se sem nevrací
Těším se na to, až si napustíme plnou vanu s pěnou
Kterou fakt nesnáším
Do ouška pošeptám jí
Že je mojí jedinou
Nech si to pro jinou
Vzpomínám na den, kdy si řekla ano
A byla mou
To bylo chybou osudnou

Já sem zamilovaný
Já sem nešťastná
Já sem zamilovaný
Já sem nešťastná
Já sem tak zamilovaný do ní
Je překrásná
A já sem nešťastná
Já sem tak nešťastná 2x

Já sem tak zamilovaný


"Pane jo, tak to je něco," vydechl Cecil po tom, co dozněly poslední tóny.
"Tohle strhne hitparády! Kaede-san, Nanami-san vy dvě jste vražedná skladatelská dvojka!" řekl zadýchaně Syo.
"Tak co, May-nee. Budeš to se Syoem zpívat?" zeptala se Kaede své sestry s nadějí v hlase. Věděla, že Mayumi ještě není pevně rozhodnutá a Kaede čekala, že zahodí svůj text a uraženě odejde. Starší ze sester si ráda psala vlastní text a když měla přijmout cizí, dělala to s velkými obtížemi.
"Určitě, bude mi potěšením," řekla Mayu a na obě skladatelky se usmála, "O to víc mě zajímá, jaká bude ta druhá písnička."
"Na té taky pracujeme, ale bohužel jsme se trochu zasekly. Takže ji dokončíme až se vrátíme zpět do Tokia," pověděla Nanami.
"Dobře, tak když mně teď omluvíte, půjdu se ještě naposled projít než půjdu spát," oznámila Mayumi.
"Fajn, i když fakt nevím, co z toho budeš mít, procházet se ve tmě…" nechápala Kaede, ale nakonec se se sestrou rozloučila a tak se Mayumi vydala ven.
Za chatou byly rozlehlé louky, které ve tmě při svitu dorůstajícího měsíce vypadaly jako pokryté stříbrem. Vál slabý větřík. Pohrával si s Mayuminými vlasy a vháněl jí je do očí.
Vyšla na menší kopeček kde se posadila na jeden z větších kamenů a rozjímala. Užívala si ticho rušené jen šuměním větru a šustění trávy. A líbilo se jí, jak je krajina kolem krásně osvětlená měsíčním světlem.
Chvíli tak seděla, než si všimla, že k ní někdo přichází. Šel ze směru od chaty, tak ji napadlo, že je to někdo z kapely. Přesto zostražitěla a mžourala do dálky, zda nepozná tvář neznámého. Ale měl v obličeji vlasy, proto jí ostražitost vydržela dokud na ni nepromluvil.
"Tak jsem tě našel…" řekl.
"Otoya-senpai… Docela jsi mě vyděsil… Moment ty jsi mně hledal?" oddychla si Mayumi.
"Ano… No měl jsem trochu strach… Nikdy nevíš, co by se tu mohlo potulovat za individua, zvlášť po nocích…" pověděl tiše, až měla problém mu rozumět.
"Posadíš se ke mně? Ještě se mi nechce jít zpět…" zeptala se ho a on jen přikývl a posadil se vedle ní na kámen, kde mu uvolnila místo. Mlčky seděli a na Ittokim bylo znát, že je nesvůj. Cítil se trapně kvůli tomu, že před několika dny Syo nakázal skladatelkám napsat milostný duet, který bude zpívat právě s Mayumi. A teď tu vedle ní sedí a snaží se, aby se jí nedotkl, přestože sedí na kameni těsně u sebe.
"Bylo tu krásně. Tohle soustředění jsem si užila…" promluvila najednou.
"Já taky."
"Nejdřív jsem si říkala, že je otrava, že jste tu taky. Ale když jsme vás poznaly, už si to nemyslím. Ale popravdě bych nečekala, že budete tak milí," přiznala Mayumi a pohnula rukou. Nevědomky se dotkla Ittokiho předloktí a on rychle ucukl, doufajíc že si toho Mayu nevšimla.
"Já… Já jsem rád, že jste přijely…" pověděl trochu zcestně Ittoki a odkašlal si, "Tak mně napadlo… Hm… Uvidíme se ještě někdy, až odjedeme do města?"
Mayumi se na něho podívala a zasmála se.
"Otoya-senpai, vždyť spolu máme zpívat! To se přeci musíme vidět," řekla mu a smála se.
V tu chvíli mu došlo, jak hloupě se zeptal a také se rozesmál. Pak se poprvé za několik dní donutil podívat se jí do očí. Smích utichl a nastalo zvláštní ticho.
"A… Nemohli bysme se vidět i jinak než pracovně?" zeptal se a snažil se v jejích očích najít odpověď dřív, než ji uslyší.
"Mohli… Ale Otoya-senpai, já…"
"Počkej vážně?" přerušil ji.
"Vážně, ale já…"
"Paráda, půjdeme třeba do kina. Nebo se někam najíst! A nebo, co bys chtěla dělat?" rozveselil se a nevnímal, že u jejího souhlasu bylo nějaké ale.
"Otoya-san! Sice si s tebou ráda vyjdu, ale nečekej ode mě nic," upozornila ho a její oči najednou jako by posmutněly, i její výraz tváře se změnil.
"Co… Proč?" zeptal se nechápavě a znejistěl.
"Nechci o tom moc mluvit, ale… Od jisté doby se nedokážu s nikým sblížit… Zkoušela jsem to, byla jsem s různými kluky na několika schůzkách, ale víc než přátelství se ode mě nedočkali…" pověděla, pláč téměř na krajíčku. Nevěděl, co se jí mohlo v takhle mladém věku stát tak hrozného, ale věděl, že jí chce pomoci. Proto ji k sobě přitáhl a něžně objal.
"Nic od tebe nečekám, Mayu-chan… Jen… Chtěl bych být s tebou, pomáhat ti," řekl a pohladil ji po vlasech.
Pozvedla hlavu a podívala se mu do obličeje. Ten jeho přívětivý výraz… Líbil se jí, byl moc hezký a teď když ji objímal, tak krásně hřál…
"Díky.. Oto-chan.." zamumlala, naklonila se k němu a vtiskla mu jemný polibek na tvář. Pak se znovu schoulila do jeho náruče. Potřebovala cítit něčí teplo, ale její myšlenky se neustále ubíraly do minulosti…

O pár dní později se v Tokijském bytě Hachirových rozezněl zvonek. Bylo odpoledne a rodiče byli ještě v práci, Mayumi na konkurzu v nějakém divadle a zbytek rodiny poletoval kdesi po městě. Doma byla jen Kaede a tak musela vstát od svého oblíbeného televizního pořadu, aby otevřela dveře.
Když je otevřela, zůstala stát jako opařená. K jejímu překvapení před ní stáli Tokiya a Ren se svým zvláštním výrazem.
"Co… Co tu děláte?" vypadlo z ní po chvilce.
"To je mi uvítání…Byli jsme nedaleko, tak jsme si řekli, že se zastavíme. Nepozveš nás dál?" řekl Ichinose a zatvářil se uraženě. Kaede jim tedy ustoupila z cesty a oni vešli do útrob jejich bytu.
"Počkej, jak vlastně víte kde bydlíme? Nepamatuji se, že bych někomu dávala adresu…"
"Mně ne, ale dala si jí Nanami. Vymámil jsem to z ní, kůzlátko…" přiznal bez okolků Ren a posadil se na barovou stoličku v kuchyni, což ho dělalo ještě vyšším.
"No to by mně zajímalo, co tě k tomu vedlo," řekla Kaede a zakroutila udiveně hlavou.
"Co myslíš, zřírá mě láska k tobě, kůzlátko," zamumlal Ren a Ichinose, přihlížející jeho nadbíhání, si jen povdychl.
"Neříkej mi tak sakra, nebo vypadni z tohohle bytu," zavrčela Kaede a naštvaně se dívala na Renův vysmátý obličej.
"Ale kůzlátko, nemusíš se čertit. Přiznej, že se ti to líbí."
"Hej Rene myslím, že bys…" začal Tokiya chtíc Rena varovat, ale nedořekl. Díky pudu sebezáchovy uskočil stranou, když si všiml, že Kaede chňapla po pánvi visící nad barovým pultem a rozmáchla se. Kdyby zůstal na místě pánev by ho škrtla, ale takhle dostal plnou ránu Ren do tváře takovou silou, že se nestačil zachytit a přepadl dozadu. Ichinose k němu pohotově přiskočil, aby zjistil zda je v pořádku a pomohl mu na nohy.
"Vypadni!" zařvala Kaede rozlíceně a namířeným prstem na dveře mu ukázala směr. Právě v tu chvíli se ve dveřích kuchyně objevila Mayumi. Její nechápavý výraz, který měla, se ale během pár vteřin změnil v radostnou grimasu.
Přiskočila k sestře, něco jí pošeptala a Kaede ji okamžitě popadla do náruče s širokým úsměvem ve tváři. Chvilku radostně poskakovaly ve společném objetí, než se uklidnily a uvědomily si, že v místnosti nejsou samy.
"Co to nadšení?" zeptal se opatrně Ichinose, když se odvážil po předešlém incidentu promluvit.
"Byla jsem na konkurzu v divadle. A dostala jsem jednu z hlavních rolí!" pověděla Mayu radostně a blízkala úsměvy na všechny strany.
"Tak to gratuluju, ale proč si nám to neřekla? Drželi bychom ti palce," dotázal se Ichinose a Ren raději jen mlčky přikyvoval. Stále ho totiž probodávaly Kaediny zlostné pohledy a on si nepřál být vyhozen.
"No je to moje první akce mimo sólo zpěv, takže jsem to nechtěla zakřiknout," vysvětlila Mayumi.
"Ichinose… Měli bychom jít.. Zkouška…" zamumlal Ren, dloubaje přítele do ramene. A tak se oba s dívkami spěšně rozloučili a opustili byt. Mayumi je byla vyprovodit a když se vrátila ke své sestře do kuchyně, všimla si, že se Kaede tváří nějak podivně.
"Děje se něco?"
"Něco se mi nezamlouvá, ale tím se netrap onee-chan," zamumlala Kaede, prohledávajíc ledničku.
"Ven s tím. Přeci víš, že my tři si můžeme říct vše. Nebo snad ne?" řekla Mayu a tázavě se na sestru podívala. Kaede neměla na vybranou, věděla, že si Mayumi ned pokoj dokud nezjistí, co se děje a tak své starší sestře odpověděla: "Nelíbí se mi tahle situace s Renem a Ichinosem… Je to trošku mimo moje chápání, nevím co ty dva chtějí, nebo co ode mě čekají."
"Já bych věděla Kae-chan… Tebe chtějí, oba. Myslím, že by ses k tomu měla vyjádřit… Vybrat si…" vypověděla Mayumi svůj názor a pozorovala, jak sestra rudne a ta ve snaze vybruslit z nepříjemného rozhovoru, změnila téma na sestru.
"A co ty?"
"Co co já?" zaptala se nechápavě Mayumi.
"Ittoki-san nebo Syo-kun? Nebo se ti snad líbí někdo jiný?" vysvětlila Kaede a konečně, po prohledání snad všech skříněk v kuchyni, našla něco na co dostala chuť. Zmrzlinu!
"Víš moc dobře, jak to se mnou je…"
"A nemyslíš, že by ses už přes to měla přenést? Jsou to už tři roky onee-chan. Tímhle to nezpravíš…" řekla Kaede, hodila po sestře lžíci a sama si poté nabrala plnou lžičku mraženého krému. Mayu se přesunula ke Kaede a na lžičku si také dala trošku.
"To nejde tak lehce," řekla po chvilce mlčení a jezení zmrzliny, "Navíc bych se teď chtěla soustředit na práci."
"Ale Ittoki-san…"
"Co s ním?"
"No… Je na něm znát, že.. No prostě, že by si dal říct," vypadlo z Kaede a Mayumi se lehce začervenala.
"Myslíš? No každopádně… Zítra mi pošlou celý scénář a texty a já vůbec netuším, jak se to tak rychle naučím!" promluvila rychle Mayu a zaonačila tak své rozpaky. Nechtěla, aby její sestřička věděla, že ani ona nerozumí svým citům.
"Holky, kde jste?" ozval se z předsíně slabý hlas a klaply vchodové dveře.
"V kuchyni," houkla Kaede a dál se nezvrušeně a jako by nic zaobírala svou zmrzlinou. Ozvaly se kroky a vzápětí se v kuchyňských dveřích objevila menší kopie obou sester.
"Ohayo May-nee, Kae-chan," pozdravila dívenka a když si všimla Kaedina úlovku, chňapla po lžíci a přihrnula se k sestře.
"No tak, nejez mi to nebo na mě nic nezbyde," hudrala Kaede a dívka si jí ani nevšimla a otočila se na nejstarší ze sester.
"Tak co konkurz?" zeptala se a ukradla Kaede další sousto. Mayumi se jen na nejmladší sestřičku usmála a přikývla. Té se ihned rozjasnil obličej.
"Paráda May-nee! Moc jsem ti to přála!"
"Díky Miiko a vlastně vám oběma. Holky, já kdybych vás neměla… Nevím co bych si počala."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama