Bold dragon 4 - Stíny

17. března 2014 v 6:46 | Mayu-chan |  Bold dragon ~ hotové
Další díl téhle série.. Staneme se svědky neočekávaného setkání a..? Stane se něco?


"Kimo-chaaaan! Kimo-chaaaan!" zakřičel někdo.
Kimo, sedící u stolu a pijící džus, se leknutím zakuckala. Ohlédla se po směru onoho hlasu, byl to Žloutek. Cupital k ní na svých malých žlutých nožičkách a v tlapce držel úhledně složený papírek. Podal ho Kimo a ta trochu nechápala co se děje.
"Kdo ti to dal?" zeptala se ho.
"Nějakej maník se zelenými vlasy. Ten jak nám nedávno pomohl a zachránil nás. Jak se jen… Fír? Frado?"
"Freed?!"
"Jo tak takhle se jmenuje… Tak ten, stojí támhle… Počkej, kam zmizel?" řekl Žloutek a ukazoval na prázdné místo u vchodu do cechu.
"Co ti píše?" zajímal se kocourek a snažil se nahlédnout Kimo do vzkazu. Ta ho, ale odstrčila, takže nic neviděl.
'Kimo, byl bych velmi rád, kdybys mne poctila svou návštěvou. Navštívil jsem Pratorii, abych Tě viděl, což už se stalo, ale rád bych si s Tebou i popovídal. Dopisy mi totiž přijdou nesmírně neosobní. Myslím, že si máme co říct. Budu na Tebe čekat v sedm hodin v té příjemné restauraci u řeky.
Těším se na brzké shledání,
Tvůj Freed Justine'
Kimo zůstala strnule zírat na papírek, který žmoulala v ruce. Minutku na to ji zachvátila panika a neuvěřitelně rychlým sprintem spěchala domů.
"Tohle taky ne!" zamumlala Kimo, když se už asi po třetí převlékla a kriticky se prohlížela v zrcadle. Podívala se na hodiny, bylo už tři čtvrtě na sedm, takže chtě nechtě musela jít v tom, co měla právě na sobě, aby dokázala přijít včas. Vydala se tedy na cestu. Přemýšlela, že by tam nešla, že by utekla a schovala se někde, kde by ji Freed nenašel, ale strašně ji to k němu táhlo. Moc ho chtěla vidět, slyšet jeho hlas, i když sama netušila proč. Před pár lety, po jednom velkém zklamání, si zakázala mít nějaké bližší vztahy s chlapci, zakázala si zamilovat se a doteď se jí to dařilo. Byla sama se Žloutkem spokojená. Ale Freed se jí nějakým způsobem dostal pod kůži. Ovšem byla hodně vynervovaná. Šla už tak velmi pomalu, ale zdálo se jí, že s každým dalším krokem ještě zpomaluje. Když vycházela, měla patnáct minut na projití čtyř ulic, ale když nakonec dorazila k restauraci, měla už deset minut zpoždění. Vstoupila dovnitř.
"Vy jste slečna Kimo?" zeptal se muž ve fraku, zřejmě zaměstnanec restaurace Modrý Lotos.
"A-Ano, proč?"
"Jste očekávána, pojďte prosím za mnou," pověděl muž a šel do zadních prostor restaurace. Kimo ho následovala. Prošli dveřmi na terasu restaurace, kde už čekal Freed. Seděl na polštářích u malého stolku přeplněného jídlem a díval se do zahrady, kde se zrovna začalo stmívat. Okolo terasy byly rozmístěny lucerny, očekávající příchod tmy.
"Páni… To je nádhera…" vypadlo z Kimo, když se tak rozhlížela po okolí.
"Jsem rád, že jsi přišla. Prosím posaď se ke mně," řekl Freed a mile se na ni usmál. Posadila se tedy vedle něho a porozhlédla se po jídle. Měla hodně na výběr, takže ji chvilku trvalo, než pro něco sáhla. Freed ji u toho pozoroval, téměř bez mrknutí.
"Musíš na mě pořád civět?" řekla Kimo, když už jeho upřené pohledy nevydržela.
"Musím…"
"Tak přestaň!" rozkázala mu a zrudla ještě o něco víc, než už byla.
"Kimo…" zašeptal a natáhl k ní ruku. Pohladil ji po vlasech a ona byla v rozpacích. Hořely jí tváře a z jeho doteku měla pocit, že ji přiměl se vznášet. Stále se na ní díval a tak Kimo zažívala těžké chvilky. Hladil ji po jejích blond vlasech a hrál si s nimi, pozoroval její reakce a její rozpaky se mu líbily.
Takhle tam seděli několik minut, které jí připadaly jako hodiny, až se nakonec donutila k pohybu. Chytila ho pod krkem za košili a přitáhla si ho k sobě. Rychle ho políbila a zase jej odstrčila. Dokonce se k němu otočila zády, aby neviděl její rudý obličej. Ne, že by věděla, proč to udělala, nejspíš to byl nějaký reflex. Ovšem tohle překvapilo i Freeda, který zůstal ležet na zádech po tom, co do něho strčila a on se převrátil.
Jakmile se vzpamatoval, posadil se a odkašlal si.
"Věděl jsem to," prohodil jakoby mimochodem a sáhl si na stůl pro pití.
"Co?"
"Věděl jsem, že se ti líbím," objasnil jí.
"Ale t-to vůbec tak není! J-já… Jen jsem chtěla… Odlehčit atmosféru!" chtěla se hádat Kimo, s obličejem v dlaních.
"Pojď k nám, do Fairy tail…" řekl Freed a tím Kimo šokoval tak, že se k němu otočila a poprvé za celý večer se mu podívala do očí.
"Cože?!"
"Přestup k nám. Známosti mezi cechy nejsou povolené radou, vždyť to víš."
"Opustit náš cech? Lidi co mě vychovali? Nemůžu… Ty odejdi z Fairy tail…" navrhla mu, ale bylo jí jasné, že to je nemyslitelné.
"Nemůžu opustit cech ani Raijinshuu, a ani Laxuse…" odpověděl Freed a v jeho hlase bylo slyšet zklamání, které ho naplňovalo.
"Ale… Já… Chtěla bych tě dál vídat…" poznamenala Kimo a znovu se k němu otočila zády. On ji, tak jak byla, objal a podepřel si bradu o její hlavu.
"I já tebe. Ale vážně teď nevím, jak to uděláme…"
V poledne příštího dne se Kaede se sestrou vracely z mise. Už byly blízko Pratorie. Šly pěšky, protože nechtěly plýtvat peníze, které jim jen tak tak vystačí na nájem a trochu jídla. Zkracovaly si cestu přes les, když se najednou ozvalo hlasité křupnutí, něčí pád a vzápětí…
"Au! Sakra…"
Mayumi zareagovala pohotově. Zmrazila celou zem od nich až k tomu stromu, kde byl ten někdo, samozřejmě i s ním. Kaede se tam šla opatrně podívat. Zalezla do křoví a chvilku se tam štrachala. Někomu něco šeptala a Mayumi to bylo trochu podezřelé.
"Kae?! Všechno v pořádku?"
"Pusť ho May," řekla Kaede, stoupla si a vylezla z roští. Viditelně se červenala.
"Kdo tam je? Pustím ho, až mi to řekneš. Ty ho snad znáš?"
"Nee-chan! Nebuď zlá a pusť ho. Je… Je to L-Loke. Vylez, prosím," zamumlala Kaede s očima sklopenýma k zemi.
"Ahoj…" pozdravil Loke vykukující z keře s nervózním výrazem, plným nepochopitelného studu.
"Loke? Počkej… Nejsi ty z Fairy Tail?" zajímala se Mayumi, ale jeho nohy stále držela připoutané v ledu.
"To by souhlasilo…"
"Tak co tu děláš? Špehuješ nás? Chcete nás snad napadnout??" vyzvídala Mayumi a Kaedino zoufalství stoupalo. Nechtěla sestře nic prozradit, ale bylo jí jasné, že Mayu jen tak Lokeho nepustí a bude dál vyzvídat. Chtěli svůj vztah utajit, ale…
"Tak to není nee-chan. On je tu kvůli mně," pípla Kaede a Mayumi se zatvářila nechápavě.
"Tobě?"
"My… My… No, scházíme se. Tak, aby to nikdo nevěděl," přiznala Kae.
"Nemusela si jí to říkat Kae-chan. Mohl jsem si něco vymyslet."
Mayumi uvolnila svůj led. Kaede ji pozorovala, nevěděla, co od ní teď může čekat. Starší ze sester se usmála.
"Jsem ráda, že jsi aspoň trochu šťastná sestřičko," pověděla Mayumi, ale v tom okamžiku se její výraz změnil. Vypadala, že chce křičet bolestí, ale nemůže. Jen otevřela ústa. Z očí se jí začaly řinout slzy a ze zad jí kapala na zem krev. Měla v nich totiž vražený jakýsi stín, který se táhl od ní až pod stromy. Někdo se začal smát, byl to mužský hlas. Jenže se zdálo, že ten smích vychází z Mayumi.
Kaede na sestru zírala se slzami v očích a nevěděla, co má dělat. Loke se ale snažil dopátrat, odkud se tam vzal ten stín. Jak to, že si ho nevšimli? Rozběhl se proto za Mayumi, ovšem ta se vznesla do vzduchu, rozpřáhla paže a z rukou jí vytryskly silné proudy stínů, kterými Lokeho odrazila zpět. Ten se ihned zvedl a byl připraven s posedlou Mayumi bojovat. Okolo Lokeho se objevilo zlaté světlo, které poslal proti Mayumi. Tak proti světlu napřáhla ruku a vyslala stíny. Lokeho světlo chvíli náporu stínů vzdorovalo, ale po chvilce stíny vyhráli a mířili přímo proti němu. Naštěstí se mu podařilo uskočit. Mayumi ovšem ihned poslala další proud stínů, tentokrát proti své sestře, která na ni stále jen nevěřícně koukala. Neměla šanci. Stíny ji zasáhly do boku a srazili k zemi.
"NEEE!" zařval Loke a rozběhl se ke Kaede. Nedostal se až k ní. Mayumi ho chytila zhmotněným proudem stínů a druhým ho bodla do hrudi. Pustila ho. On se začal rozplývat, jak se díky zraněním vracel do světa duchů.
Ten, kdo stíny ovládal Mayumi, pravděpodobně usoudil, že to stačí a své stíny z Mayumi stáhl. Dopadla na zem, byla stále při vědomí, ovšem bolest ji ochromovala. Téměř necítila nohy, ale snažila se alespoň s pomocí rukou dostat k sestře. Ale po chvilce jí přemohla bolest. Svalila se na záda. Začala upadat do bezvědomí. Někdo k nim přišel. Viděla ho jen matně, ale poznala ho.

"Ty… Ty jsi… Zabil mámu… Já tě… Dostanu…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama