Bold dragon 8 1/2 - Skončíme to tady a teď!

17. března 2014 v 6:53 | Mayu-chan |  Bold dragon ~ hotové
Poslední díl Bold dragonu :) Užijte si ho :)


"Jestli se chcete dostat k Argustusovi-sama musíte se, vy sráči, dostat nejdřív přes nás a to se vám nepovede!"řekla malá dívenka v tmavém oblečení a divoce se rozesmála. Po jejím boku stáli další čtyři podobně odění mágové a za nimi se pod stromem opíral Argustus Cohe.
"Myslíš, že takovej prcek jako ty nás zadrží, jo?" zasmála se Kaede a v ten moment se nepřátelé rozestoupili a udělali ze sebe před Cohem zeď.
"Michi-san, Mayu-chan, běžte na něj. My je tu zdržíme," zavelel Gray a Michi přikývl. Ale Mayu místo toho, aby šla za svým otcem, který udělal pár kroků vzad, aby obešel Coheho přisluhovače, položila ruku na Kaedino rameno.
"Běž s tátou ty. Já se tu o ně postarám," řekla a usmála se na ní.
"Onee-chan, já to nezvládnu," zapochybovala o sobě Kaede.
"Zvládneš! Jsi silná jako byla máma. A ovládáš světlo, já ne, byla bych tam k ničemu."
"Díky," řekla Kaede a objala sestru. Pak ustoupila za otcem.
"A Kae-chan?"
"Ano?"
"Neumírej!"
"To se neboj, sestřičko," pověděla ještě Kaede a dál už sestru nezdržovala. Ostatní si totiž rozebrali protivníky a na ní právě zůstala ta malá holka, která si tak moc věří.
"Sakra…" zaklel Gray a vykašlal trochu krve. Klečel na jednom koleni a jednou rukou se opíral o zem. Jeho protivník, obtloustlý uživatel magie kreslení, byl velmi silný. Ať zatím zaútočil, jak chtěl všechny jeho útoky vyšly vniveč. A nepřítel útočil pomocí nakresleného, obrněného draka. Graye srazil na zem mocným máchnutím přední tlapy a on měl teď na břiše tři dlouhé krvavé šrámy.
"Jestli to takhle půjde dál, nic z tebe nezbude chlapečku," zasmál se chlapík a Gray mu musel dát za pravdu. Potřeboval něco rychle vymyslet.
"Jestli tu zemřu, vezmu tě sebou, hovado!" zařval na něho a v ruce se mu objevilo ledové dělo. To ještě nezkusil, a tak se pokusil vystřelit na nepřítele. Ten si před sebou nakreslil betonovou zeď, takže se ledová koule vystřelená Grayem jen roztříštila o stěnu a svezla na zem.
Drak po Grayově pravici nelenil a ohnal se po něm svou mohutnou tlapou, snažíce se ho odrazit. Nepodařilo se mu to. Tmavovlasému mágovi se podařilo tlapě vyhnout úskokem, a když dopadl na zem, zmrazil trávu pod drakem. Příšeře se smekly nohy a upadla na bok, takže měl Gray možnost, které využil a draka přimrazil k zemi.
Nepřítel na něho zíral jako z jara, jelikož nemohl pochopit, jak to, že drak leží na zemi a nemůže se zvednout.
"Teď už ti není do smíchu, co?" pověděl Gray, napřáhl ruku a na obtloustlého chlapíka vyletělo několik ledových šípů. Stihl se sice schovat, ale nepočítal s tím, že má Gray připravenou druhou dávku. Jakmile vykoukl, aby se ujistil, že může zaútočit něčím novým, Gray vyslal další šípy a ty se mu zabodly do stehna.
Malíř zavyl bolestí a chytil se za nohu. Vypadl mu u toho štětec z ruky, a tak Gray raději zmrazil zem i se štětcem, který zůstal uvězněný v ledu stejně jako nohy malíře. Pro jistotu vyhnal led až k jeho pasu, aby nepřítel nemohl nikam utéct.
"Tak co, kolik toho ze mě zbylo?" zasmál se Gray, ale musel se chytit za břicho. Zjistil, že se nemůže smát po těch několika ranách od draka a že mu z úst stále teče krev. Pak se mu náhle zatmělo před očima a upadl na zem v mdlobách.
"Nejsi špatnej, ale dneska není tvůj den. Chcípneš tu, stejně jako tvoji kamarádíčci," zamumlala tmavovlasá žena s mečem v ruce, který si nyní opřela hrotem o zem. Právě se jí podařilo zasáhnout Lokeho do paže ostřím svého jedového meče.
Lokeho pravá paže slně krvácela z hluboké rány, která vedla skoro ke kosti a do jeho těla pronikal jed. Věděl, že musí šermířku odrovnat rychle, dřív než ho jed ovládne a on nebude schopný boje.
Podřepl si a zaklel. Utrhl si natržený rukáv a provizorně si zavázal pravici, tak aby tím zastavil krvácení. Rychle zapřemýšlel. Šermířka útočí přímo a na blízko je vskutku nebezpečná. Musí se od ní držet dál, jestli nechce přijít k dalším ranám.
"Jestli myslíš, že ti to pomůže, tak si vedle. Když tě teď nedosekám, jed tě zabije do pár minut," zkonstatovala jeho situaci Anita, jak se mu před bojem šermířka představila.
"Tak uvidíme," zamumlal si spíš pro sebe a zkusil si v jedné ruce za zády zhmotnit kouli ze své magie. Podařilo se mu to, ale kulička byla podle něho moc malá. Ale podle chování ženy naproti němu si jeho pokusu nevšimla a tak zkusil kuličku proti ní mrštit. Nečekal sice, že by to mělo nějaký úspěch, avšak jak to Anita nečekala, nestihla se uhnout a ta trocha magie jí vypálila rýhu do odhaleného boku.
Zavyla bolestí a prohlédla si svoji bolístku. Pak se nenávistně podívala na Lokeho. Rozběhla se proti němu a rázným mácháním meče se snažila tít do jeho těla, co nejbolestivěji, aby tím zaplatil za její šrám. Lokemu se však dařilo zdárně se vyhýbat její zbrani a odrážet ji pomocí proudů své magie.
Magie mu, ale díky takovému plýtvání rychle docházela a jeho tělo sláblo, kvůli šířícímu se jedu. V jedné chvíli po odražení meče upadl na kolena a vykašlal trochu krve.
Anita se zastavila a usmála se. Stála přímo před ním a viděla, jak je slabý. Chytla ho za vlasy a tahem ho donutila zvednout hlavu a podívat se jí do obličeje. Smála se jeho bolestem a blížícímu se konci.
"Usnadním ti to umírání, to je takový můj dárek pro tebe," zamumlala a k hrdlu mu přiložila meč, který držela v druhé ruce.
Měla v plánu probodnout mu krk svisle, až k srdci.
Nastavila si hrot meče tak, aby nezavadila o klíční kost nebo hrudník a připravila se zatlačit. Připadalo jí směšné, jak se Loke ani nesnaží jí odporovat. Uchichtla se a chtěla to ukončit, jenže v tu chvíli se Loke nevyzpytatelně pohnul.
Od chvíle, co ho za vlasy vytáhla nahoru si v ruce nepozorovaně shromažďoval zbytky magie. Ty teď nabyli tvaru koule velikosti grepfruitu, který jí nečekaně přitiskl na hruď.
Anita bolestně zařvala a ucítila zápach škvařeného masa. Pak se už jen svezla mrtvá na zem. Loke sebral v sobě tolik magie, že se jí propálil až k srdci, které zničil.
Vysílen padl na všechny čtyři a znovu vykašlal něco krve. Popolezl o kus od Anitina mrtvého těla, ale po pár dalších centimetrech upadl a převrátil se na znak. Vědom si toho, že je to jeho poslední chvíle, zalitoval toho, že nemohl s Kaede strávit o něco víc času, i když byl vděčný i za to málo. Než omdlel, jeho myšlenky patřily právě jí.
Létající, zelenovlasý netvor se vyhnul spršce balvanů, které po něm hodil mohutný kamenný golem, ve kterého se proměnil malý klučík. Velmi podobný dívce, se kterou opodál bojovala Mayumi.
Freed se prozatím jen vyhýbal, po tom, co ho chytil do runové pasti. Nechtěl dítěti ublížit, ale když ho pod koleno zasáhl jeden menší kámen a golem se tomu zasmál, rozhodl se, že nebude brát ohledy na to, že bojuje s dítětem.
Na jedné pěsti se mu objevila černá, démonická aura a Freed letěl proti golemovi vyhýbaje se mrštěným kamenům. Pokusil se praštit golema do obličeje, ale než to stihl udělat, kamenný obr se po něm ohnal svou obrovskou paží a srazil ho do hordy nalámaných kamenů.
Freed se s námahou vyškrábal na nohy. Uvědomil si, že se pořád drží zpět a nedává pořádně pozor.
Vyletěl znovu do vzduchu a kroužil nad nepřítelem. Golem se za ním otáčel a stále po něm neúnavně házel kameny jako nějaký stroj.
Nyní si Freed utvořil démonickou auru kolem obou pěstí a zamířil k nepříteli. Snadno se vyhnul všem letícím kamenům, které na něho mířily a dostal se až k němu. Začal do něho bušit nesmírnou rychlostí, že ani nebylo znát, kde jsou jeho ruce. Golem se nestíhal bránit. Pouze snášel Freedovy rány s rozpaženýma rukama do té doby, než mu démon zasadil konečnou ránu a golem padl naznak.
Pak se začal před vznášejícím se Freedem přeměňovat zpět do svojí dětské podoby.
"Nemů-žu se… Pohnout…" mumlal chlapec a snažil se pozvednout ruku. Freed se snesl k němu a změnil se do své normální podoby.
"Nesnaž se hýbat, zablokoval jsem ti těmi ranami přívody magie do svalů. Zůstaneš sice na živu, ale dřív jak za pár dní se nerozhýbeš," pověděl Freed a oprášil si oblečení.
"Vyhráls… Ale… Dík, že jsi mně nezabil," zaskučel ještě chlapec, než ztratil vědomí…
"Sakra, co to má být?" zařval vysoký muž s kudrnatými vlasy a jen tak tak se stihl vyhnout bleskovému útoku Kimo.
"Jsem drakobijec, tak co bys čekal?" pochlubila se Kimo a zašklebila se na svého protivníka. Chlapík užíval vodní magii a tak byla pro něho Kimo velmi nebezpečná.
Naháněl ji mocnými proudy vody, které proti ní metal, ale nedařilo se mu ji zasáhnout. Byl to jeho nejspolehlivější útok a tak si nevěděl rady. Za chvíli už nestál na travnaté mýtině, ale spíš se zdálo, že je po kotníky v rybníku. Tolik vody proti Kimo poslal, že se ani nestihla vpít do země.
Zkusil tedy poslední útok a opět proti ní poslal mocný proud vody. Tentokrát se mu málem podařilo Kimo zasáhnout, avšak pohotový Žloutek Kimo zachytil a vyletěl s ní do výšky.
Odtamtud Kimo zahájila protiútok, protože se už začala nudit. Silně se nadechla a použila proti němu bleskový dračí řev. Ovšem aby nemusela přímo mířit, svůj útok namířila na hladinu vody a tak mág se svým vodním tělem neměl šanci. Nestačil nikam utéct a tak ho blesky po vodě dohnaly, za pouhý zlomek vteřiny.
Útok byl tak silný, že většina vody se vypařila a mág teď ležel uprostřed několika blátivých kaluží.
"No to mi neříkej, že má, ó mocný Cohe s sebou samý takovýhle kumpány. Nic moc třída člověče," zasmála se Kimo a Žloutek ji postavil na zem a zrušil svá křídla.
Smažený nepřítel ležel na zemi a nevnímal, tak se k němu Kimo přiblížila. Všimla si totiž, že mu vypadl z kapsy nějaký papírek. Nestihla se, ale podívat co je na něm, jelikož se ozvala ohlušující rána a zvedl se prach.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama