Bold dragon 8 2/2 - Skončíme to tady a teď!

17. března 2014 v 6:54 | Mayu-chan |  Bold dragon ~ hotové

Druhá půlka konce :)


Mayu se odkutálela a zůstala ležet na zemi. Ta malá holka s vysokým sebevědomím ji svým útokem odrazila a kráčela pomalu k ní.
Mayu se převalila na záda a snažila se popadnout dech. Elektrický útok Mayu zasáhl přímo do prsou a nebyla to zrovna nejmenší rána. Pokusila se postavit, ale podlomily se jí kolena. Na druhý pokus se jí to podařilo a dokonce zvládla popadnout dech.
Katrina, holka ovládající elektřinu, zůstala stát několik kroků od Mayu se založenýma rukama.
"Ještě dejcháš jo?" rozesmála se dívenka a v nestřeženém okamžiku na ní Mayu poslala dva ledové trhací psy. Katrině to neudělalo nejmenší problém, psy jednoduše rozehřála několika malými elektrickými výboji. Ale Mayu to stačilo, aby se dlaněmi dotkla země a rozpohybovala pod Katrinou zem. Nečekala však, že si dívka z elektřiny udělá dva dlouhé šlahouny a začne s nimi točit tak, že se nadzvedne ze země a přenese se na stabilní zem. Pak nečekaně poslala proti Mayu rychlý výboj a zasáhla ji. Nebylo to tak silné, ale přesto Mayu padla na kolena a prohnula záda v silné elektrické křeči.
Katrina se zběsile rozesmála. Mayu toho využila, přestože byla vysílená. Sebrala veškerou magii, co měla a položila dlaně na zem. Od jedné ruky začaly ze země vyrůstat kamenné a dřevěné trny a od druhé ruky se po zemi šířil led. Trny s ledem se začaly promíchávat a rychle postupovaly ke Katrině. Led jí přichytil nohy k zemi, trny se zabodly do lýtek a stehen a za ní vyrostl ledově-kamenný strom, který kolem jejího těla obtočil spoustu silných i slabých větví.
Dívka nemohla hnout ani prstem, ruce měla přichycené k tělu a krvácela z nohou, což ji značně oslabovalo.
"Díky za zábavu," broukla ke Katrině Mayu, když procházela okolo ní celá nabitá novou energií.
Mayu se rozhodla vydat se podívat za sestrou a otcem. Boje okolo ní utichly, jen u nich se stále něco dělo.
Běžela směrem k lítému boji. Když doběhla na místo, viděla proti sobě letět jakýsi větší objekt, ale nestihla zareagovat, a tak jí to srazilo k zemi. Když dopadla, ozvalo se hlasité křupnutí a Mayu ucítila šílenou bolest v levé ruce. Zdálo se, že si zlomila obě kosti předloktí a ruka teď trčela v nepřirozeném úhlu.
Vzteky se podívala na to, co ji srazilo k zemi, a zjistila, že je to omráčená Kaede. Rychle si tedy narovnala paži do správné polohy, překonávajíc velké bolesti, aby mohla začít regenerace a odsunula ze sebe Kaede, tak aby sestra ležela rovně. Mayu zahájila léčení Kaede zdravou rukou, ze které nyní na mladší z děvčat dopadalo namodralé světlo. Jakmile se Mayu levá ruka, alespoň trochu uzdravila, přidala i ji nad Kaede a snažila se ji, co nejrychleji zbavit veškerých poškození.
Mayu se začala zmocňovat malátnost a ve stejném okamžiku, kdy Kaede otevřela oči, Mayu omdlela. Její léčení totiž spočívalo v tom, že na sebe převezme postižení léčeného a díky regeneraci svého těla uzdraví i sebe.
Mayu se trhnutím probudila, to když Kaede, která už nevěděla jak ji probudit, sestře uštědřila ráznou facku.
"Promiň onee-chan, jsi v pořádku?" zeptala se rychle Kaede a zvedala se na nohy.
"Jo já jo, jen mám strach o ostatní. Mám takový nepříjemný pocit. Ale to nic, co táta, jak si vedete?" optala se Mayu a také se postavila a podívala se směrem tam, odkud vycházel hluk. Viděla, jak v dálce někdo uskakuje před tmavými šmouhami.
"Je to beznadějné, několikrát jsme ho zasáhli, ale nic to s ním nedělá. Potřebujeme ho znehybnit, abychom ho mohli trefit veškerou silou, ale nejde to," povzdychla si Kaede a Mayu dostala nápad.
Obě sestry se rozběhly za otcem a už z dálky slyšely, jak se jim Argustus směje.
"Celá rodinky pohromadě! Bude mi potěšením vás zabít všechny, stejně jako tu malou, pitomou Kimiko," smál se a v Kaede i Mayu stoupal hněv. Kaede se zastavila u otce, ovšem Mayu běžela dál, téměř až k Argustusovi, který čekal, co se bude dít.
Dívka položila ruce na zem a stejně jako u Katriny, vypustila z každé ruky jiný element. Svázala Argustuse stejně jako Katrinu, avšak zdálo se, že se mu daří uvolnit se. Proto jí z napřažených rukou vylétly šlahouny větví, které se rozšiřovaly a spoutaly Coheho tak, že se nemohl téměř ani nadechnout.
"Sejměte ho," křikla Mayu za sebe na Kaede a otce.
"Onee-chan, nemůžeme, stojíš v cestě,"zavolala na ni zpět Kaede a Mayu se částečně otočila. Opravdu stála mezi nimi a Cohem.
"To je jedno, vezměte to přeze mně! Já se vyléčím!"
Ač nechtěli, museli uznat, že nemají jinou možnost. Kaede s otcem se od sebe rozestoupili, aby alespoň Mayu nedostala oba zásahy naplno a Michi jako první poslal proti Cohemu proud světla.
Kaede s velkým sebezapřením, udělala totéž, co otec a vyslala proti němu svůj útok, který byl o něco silnější a mocnější než otcův.
Mayu zavyla bolestí jako první, pustila šlahouny větví a odpadla na zem. Cohe, který zásahy dostal naplno, křičel. Škvařil se ve vlastní šťávě.
Když dořval a světelné útoky uhasly, Mayu opatrně vstala. Podívala se na své boky, kam jí zasáhly oba světelné proudy. Rány se pomalu zacelovaly, ale bylo jasné, že tam nejspíš zůstanou jizvy. Pohledem zkontrolovala Coheho stav, ale neměla co zkontrolovat. Zůstal tam pouze prach a černá zem.
Vydala se tedy směrem ke Kaede a Michimu a už z dálky si všimla něčeho žlutého na obloze. Sotva k nim Mayu došla a stihla obejmout svou sestru, ta věc přistála na zemi a utíkala k nim na svých malých nožičkách. Byl to Žloutek.
"Mayu-chan! Mayu-chan! Potřebujeme tě! Musíš léčit! Rychle!" křičel, ještě než k nim doběhl a tak ho Kaede popadla do náruče a společně utíkali k místu, kam je naváděl Žloutek.
Řekl jim, že jde o Lokeho, avšak tvářil se nějak zvláštně. Neměli ale čas to řešit.
Když doběhli na místo, Mayu zkoprněla. Viděla jak Kimo s Freedem stojí nad Lokem a opodál leží zakrvácený Gray. Udělala pár kroků jeho směrem, ale Kimo jí zastavila.
"Mayu… On to nepřežil… Vím, že je to těžký, ale podívej se na Lokeho. Ještě žije, ale má namále," pověděla a shlížela na něho dolů.
Mayu měla pocit, že se jí zastavilo srdce, přesto se přemohla při pohledu na vyděšenou a plakající Kaede a poklekla k němu. Zvedla ruce a držela je nad jeho břichem a hrudí. Vysílala k němu své modré, léčivé světlo a k ní z něho sálal tmavě fialový opar. To na sebe přebírala jeho otravu a začínala cítit, jak pomalu malátní.
Po chvilce Loke otevřel oči a Kaede hned přestala brečet, padla vedle něho na kolena a popadla ho za ruku. On se na ní i uslzenou Mayu jen přívětivě usmíval, vědom si toho, že nebýt jí, už by svou Kaede nikdy neviděl.
Léčba byla hotova a Mayu se na chvíli natáhla na záda. Musela čekat asi pět minut, než její tělo jed vstřebalo a ona se mohla znovu pohnout. Ještě v leže se zadívala směrem, kde leželo Grayovo tělo. Převalila se na břicho a po čtyřech k němu dolezla.
Byl bledý a zakrvácený. Na břiše a hrudníku měl tři hluboké rýhy, ty na rukou ani nepočítala. Rozplakala se.
"Omlouvám se… To já jsem tě do toho zatáhla… Nebýt mně… Musím to zkusit…" mumlala tiše a pozvedla své ruce nad jeho tělo.
Když si toho všiml Michi, který se dosud věnoval Kaede a Lokemu, rychle na ni zakřičel.
"Mayu-chi! Nemůžeš léčit mrtvé. Nech toho, bude tě to stát život."
"Onee-chan, nech toho nebo zemřeš!" varovala ji i Kaede. Mayu se na ně jen otočila se slzami v očích.
"Já jsem ho do toho dostala, to já za to můžu. Tak mě nechte na pokoji, musím to aspoň zkusit!" křičela na ně a nepřestávala ho léčit.
Jeho bledost pomalu ustupovala, jak se mu doplňovala krev, šrámy na rukou už nebyly znát a pomalu začaly srůstat i ty široké rýhy na hrudi a břiše. Zároveň, ale Mayu bledla. Na rukou se objevovaly ranky ve stejných místech, kde je měl Gray a její tričko začalo rudnout krví, to jak se otevíraly ty tři šrámy. Cítila, jak se jí ústa plní krví a tak si stranou trochu odplivla, přesto jí z úst začal téct slabý pramínek krve. Místy ztrácela vědomí, přesto se snažila udržet. Věděla, že ještě potřebuje chvíli léčit, že to co dosud udělala by bylo zbytečné, kdyby teď přestala.
K jejím zádům se přiblížil Michi, chtíc jí odtrhnout, ale Mayu to věděla, a tak s posledními zbytky magie sáhla na zem a pod Michiho nohama vyrostlo několik větví, které ho spoutaly, a nedovolili mu překazit její plán.
Cítila se, jakoby její útroby hořely a hlava se jí motala. Přesto potřebovala ještě chvilku. Čekala na jeho první nádech.
Ten přišel vzápětí. Otevřel oči a mocně se rozkašlal. Mayu se jen mírně usmála a svěsila ruce.
"Grayi…" zašeptala s úsměvem naposledy, ztratila vědomí a mrtvá padla na Grayovy nohy.
"Onee-chan!" zvolala Kaede a s pláčem padla Lokemu kolem krku. I Kimo raději skryla svůj obličej ve Freedově objetí. Jen Michi vyprostil své nohy a přesunul se ke své mrtvé dceři a pohladil ji po vlasech.
"Co-co se stalo?" zeptal se Gray se slzami v očích, i když měl představu a pozvedl k sobě její tělo.
"Věnovala ti svůj život. Říkali jsme jí, že mrtví se léčit nesmí, ale… Tvrdila, že tě do toho zatáhla a že to musí zkusit," odpověděl mu Michi a Gray si ji k sobě přitáhl víc a naposledy ji objal. Po jeho tvářích se rozkutálely horké slzy a on ji odmítal pustit. Úzkostlivě ji držel u sebe, jako kdyby s tím něco zmohl.
Michi se tedy postavil a poprosil Freeda, zda dojde pro povoz, kterým přijeli.
Když s ním Freed přijel, teprve tehdy se Gray rozhýbal, zvedl se i s Mayu v náručí a nasedl s ní dovnitř. Položil si ji na klín a bezmyšlenkovitě ji hladil po vlasech. Ostatní si posedali okolo nich a snažili se na ně nedívat.
Kimo, která řídila povoz se snažila, aby to moc neházelo a tak jeli pomalu. Díky tomu byla vzadu na voze tragická atmosféra, která jim vydržela celou dlouhou cestu zpět k cechu. Když zastavili, všichni vystoupili, kromě Graye, který nechtěl Mayumino tělo nechat o samotě.
Ale nikdo, ani Gray, si nevšimli, že se jí během cesty vrátila barva a šrámy se pomalu zacelily. Proto se hodně vyděsil, když se najednou Mayu mocně nadechla, dokořán rozevřela oči a vzápětí se rozkašlala.
Pak se posadila a podívala se na Graye, který na ni zíral a myslel si, že se mu to jen zdá. Vztáhla k němu ruku a pohladila ho po tváři. On ji za tu ruku chytil, přitáhl si ji k sobě a radostně ji objal.
"Ty žiješ!" volal nahlas. Ostatní to přivábilo, podívat se, co se děje a oni nemohli uvěřit svým očím.
"Nemusela ses mi obětovat," zamumlala po chvilce, když se jí odvážil pustit z náručí za mocného jásotu, že jejich kamarádka, sestra a dcera žije.

"Musela, jinak bychom tu teď spolu nebyli," odpověděla mu, letmo ho políbila a vylezla z vozu, aby se mohla obejmout s ostatními a oslavit jejich vítězství…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mylovestories mylovestories | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 8:54 | Reagovat

Úžasné! Už som sa bála že to skončí takto tragicko-romancitky.. úúf to boli nervy :D

2 Mayu-chan Mayu-chan | Web | 3. dubna 2014 v 13:06 | Reagovat

:D Díky :3
No musím přiznat, že vstávání z mrtvých je moje specialita :D

3 Ayame Ayame | E-mail | 20. června 2014 v 20:22 | Reagovat

Úžasné!!! Sem se bála, že zemře (uronila jsem i slzu - no dobře bylo jich víc :D ) piš dál, strašně dobře se to čte ;-)

4 Mayu-chan Mayu-chan | 22. června 2014 v 22:55 | Reagovat

Díky, jsem ráda, že to někdo čte, i když je to starší a ještě radši, že se to líbí :3 :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama