Free / Někdy je to jinak, než se zdá

20. března 2014 v 22:05 | Mayu-chan |  Jednorázové povídky + na přání
Takže taková rychlovka.. Snad vám to něco přinese :3


Střední škola Iwatobi…
Byl horký letní den a do budovy střední školy ten den nastoupila nová dívka. Byla menší postavy, zato její vlasy byly dlouhé a tmavě rudé stejně jako její oči. Měla strach, ale když vstoupila do haly a pořádně se rozhlédla, všimla si jedné známé tváře.
"Kou-chan!" zvolala s úsměvem a zamávala na dívku s fialkovými vlasy v culíku. Ta ji ihned poznala a vesele se k ní rozběhla.
"Mayu-chan! Co tu děláš?" zeptala se Kou své staré přítelkyně.
"Přestěhovali jsme se! Budu teď chodit sem!" pověděla nadšeně Mayumi a spolu s Kou se radostně objaly.
"Už tě někam přiřadily? Dovedu tě tam," nabídla se Kou a Mayumi jí podala papír s informacemi.
"Páni, jsme spolu ve třídě Mayu-chan! Tak pojď, za chvíli zvoní," zaradovala se Kou a odvedla svou kamarádku do třídy.
Po vyučování Kou s Mayumi procházely dlouhou chodbou a o něčem živě diskutovaly.
"A nechtěla bys mi s tím pomoct? Někdy vážně nezvládám všechny přípravy sama," zeptala se Kou a zkoumavě se zadívala na Mayumi, která se zamyslela.
"Já nevím, co když se budu před kluky stydět?"
"Proč by ses měla stydět, Mayu-chan?"
"No však víš," řekla vyhýbavě Mayumi a prstem si ukázala na zaťatý biceps. Kou okamžitě došlo, co tím myslí a zvláštně se na ní usmála.
"To vůbec nemusíš řešit! Jsou zvyklí… Ode mě!" rozesmála se Kou a Mayumi tedy souhlasila.
Společně se vydaly na školní pozemky, k bazénu. Kou se tam měla, jako vždy, sejít s ostatními členy školního plaveckého klubu.
"Gou-chan!" zakřičel někdo, jakmile dívky vkročily přítomným do zorného pole a řítil se k nim menší blonďatý kluk s velkým úsměvem na tváři. Opodál se sušil vysoký mladík s brýlemi.
"Nagiso-kun! Kolikrát ti mám ještě říkat, že mi máš říkat Kou?" naštvala se hned ze začátku Kou a ani se neobtěžovala s pozdravem.
"Ahoj, Kou-san," pozdravil onen sušící se mladík, který se k nim také přiblížil.
"Rei-chan, Nagisa-kun, chtěla bych vám někoho představit. Tohle je moje dávná kamarádka Mayu-chan," pověděla Kou s úsměvem a Mayu měla co dělat, aby nezrudla. Oba chlapci si ji chvíli prohlíželi a ona se snažila na ně nezírat. Oba totiž byli jen v plavkách.
"Rád tě poznávám, Mayu-chan," řekl nakonec s úsměvem blonďák, který jí byl představen jako Nagisa a druhý mladík přikývl na znamení, že i on je rád.
"Mayu-chan mi bude pomáhat se shromažďováním informací a připravováním akcí," pochlubila se Kou a Mayu si všimla, že z bazénu právě někdo vylezl a blíží se k nim s ručníkem na hlavě.
"Haru-chan, pojď se představit! Tohle je Mayu-chan, bude pomáhat Gou," volal Nagisa na přicházejícího.
"Kou!" zavrčela jmenovaná, přesto jí bylo jasné, že opravovat ho nemá smysl.
Přicházející tmavovlasý kluk si Mayu změřil uhrančivým pohledem blankytně modrých očí, odměřeně ji pozdravil a odešel do šaten. Mayu byla zmatená. To mu vadí, že se k nim připojila?
"Z toho si nic nedělej. Takový je Haru vždycky, ale až ho poznáš, už ti to ani nepřijde," pověděl Nagisa a Kou to potvrdila přikyvováním.
"Rei-chan, provedeš tu prosím Mayu-chan? Potřebuji s Nagisou teď něco probrat ohledně tréninku," zeptala se Kou.
"Bez problému," pověděl Rei a zatlačil si brýle do očí. Pohybem pokynul Mayumi, aby šla za ním a tak společně vešli do malého domku. Ukázal jí nejdřív všechny místnůstky, poté prostory za domem a nakonec se spolu vydali k nejdůležitější části pozemku.
"No a tohle je bazén," pověděl Rei a opět si pošoupl své červené brýle. Mayu se na něho zvláštně podívala. Chtěla se ujistit, zda si nedělá srandu.
"To mi došlo, že je to bazén," zamumlala Mayu a na Reiově tváři se objevil omluvný výraz.
"A tamto je Makoto-senpai," pronesl Rei téměř obdivně a Mayu se zadívala na mladíka, který dál od nich právě vylézal z vody. Měl hnědé vlasy a zřejmě byl vyšší než ti tři, se kterými se Mayu právě seznámila. Dívala se na něho, jak se suší a musela uznat, že má vážně skvěle vypracované tělo.
Makoto si těch dvou všiml a vydal se k nim. Už z dálky si Mayu všimla jeho příjemných a hřejivých zelených očí a milého úsměvu.
"Reii, koho pak to tu máš?" zeptal se Makoto, když byl na doslech a přitom nespouštěl z Mayu pohled.
"To je Mayu-chan-san," pověděl Rei a znovu si pošoupl brýle.
"Ahoj, jsem Mayumi, budu pomáhat Kou, jestli to nevadí," vychrlila rychle Mayu a napřáhla k Makotovi pravici. Ten ji stiskl.
"Rád tě poznávám. Jinak to samozřejmě nevadí, budeme rádi, že tu bude někdo další, kdo nám pomůže," pověděl mile, ale Mayuminu ruku stále nepouštěl. Zvláštně se na ni díval a býval by ji asi držel ještě dlouho, kdyby tu podivnou situaci nepřerušil Rei. Zavolal na něho totiž Haruka s tím, že spolu budou trénovat jejich výměnu na štafetě a tak se Makotovi a Mayu omluvil a odběhl.
"Ale ty nejsi odsud, že ne Mayu-chan?" zeptal se Makoto po tom, co se probral a pustil její ruku.
"Máš pravdu, před pár dny jsme se přistěhovali a dnes jsem nastoupila poprvé do školy. Tak jsem ráda, že jsem tu narazila na Kou. Známe se už dlouho," připustila Mayu.

Uběhlo několik týdnů od přidání Mayu do týmu a jí už připadalo jako by k plaveckému týmu patřila odjakživa. Rychle se spřátelili a dokonce i zpočátku chladný Haru se k ní začal chovat mileji.
Jednoho dne večer, když už se pomalu stmívalo a všichni se po tréninku rozešli domů, se Mayu vrátila k bazénu. Rozhodla se, že se také smočí a tak se svlékla do plavek a vlezla do příjemně teplé vody.
Nechala se nadnášet vodou a dívala se do pomalu tmavnoucího nebe. Myslela na to jaké je štěstí, že se jejich tým kvalifikoval ve všech disciplínách, do kterých se přihlásili. Všichni měli solidní náskok nad soupeři, kromě Makota. On jediný přeplaval ostatní jen o chloupek a málem se nekvalifikoval. V posledních dnech byl zvláštní, nesoustředil se a prostě se vůbec nechoval jako obvykle. Všimla si toho i Kou a spolu s Mayumi se o tom bavili. A ta teď přemýšlela…
Do regionálního kola zbývají dva dny, a jestli se nezlepší, tak nejspíš nemá šanci postoupit do celostátního kola. Jenže nevěděla, co může být příčinou jeho nesoustředění. Sama měla velké problémy cíleně myslet, protože měla plnou mysl právě jeho. Zamilovala se do něho a její snaha nedat na sobě nic znát se stávala stále obtížnější.
Ale teď si chtěla vyčistit hlavu a tak udělala pár temp. Byla už skoro tma a vedle u silnice se rozsvítily pouliční lampy. Pak se ale najednou rozsvítilo světlo i u šaten a Mayumi se vyděsila. Co, když je to nějaký učitel a ona dostane trest za to, že je tu tak pozdě?
Ze dveří místo toho vystoupila známá postava a pomalu se přibližovala k bazénu.
"Mayu-chan? Jsi to ty?" zeptal se.
"Makoto? Co tu děláš?" zeptala se pro změnu Mayu.
"No trochu jsem se zdržel před školou a napadlo mě, že bych si mohl jít ještě zaplavat," pověděl a Mayu se rozesmála.
"To ti to doteď ještě nestačilo?" zeptala se a pozorovala ho, jak se svléká do plavek a následně skáče do bazénu.
"Trénovat znak teď nemíním, spíš jsem přemýšlel nad něčím netréninkovým," pověděl Makoto a zadíval se do nebe, kde se začaly objevovat první hvězdy.
"Makoto?"
"Hm?"
"Víš doufám, že už brzo budou regionální závody," zamumlala Mayu a na jeho tváři se objevil zvláštní výraz.
"Vím."
"Tak, co s tebou je? Chováš se divně a skoro ses nezlepšil. Takhle se dobře neumístíš," řekla mu a v její tváři se zračila úzkost z celé téhle situace.
"Já vím, že to není ono. Jenže si nemůžu pomoct a nevím, co s tím," zamumlal a díval se do vody na své ruce. Mayu připlavala k němu a položila mu ruku na rameno.
"Je to něco s čím bych ti mohla pomoct? Řekni," řekla a Makoto se na ní podíval se smutkem v očích.
"Byla jsi už někdy zamilovaná do někoho, kdo chodil s tvým kamarádem? Nemůžu si pomoct, mám jí plnou hlavu, nepřemýšlím a nesoustředím se. Jenže nemůžu nic dělat, protože chodí s mým kamarádem a já mu nechci ublížit. A ani jí, jestli je šťastná…"
V Mayu hrklo. Připadala si v tu chvíli, jako by na ni spadlo celé nebe. On, ten na koho neustále myslí, miluje někoho jiného. Měla strašnou chuť utéct a začít brečet, ale přemohla se a zůstala.
"Přímo… Přímo ne, ale vím jaké to je, když máš rád někoho, kdo o to nestojí," potvrdila Mayu a mimoděk se opřela hlavou o jeho rameno v místě, kde stále spočívala její ruka. Její úzkost stoupala, a aniž by přemýšlela, co dělá, pevně Makota objala. Chtěla ho alespoň něčím potěšit.
"Tohle prosím nedělej," zamumlal šeptem a jemně ji od sebe odstrčil. Díval se jí do očí téměř s bolestným pohledem a pak udělal něco, co ani jeden z nich nečekal. Rychle se k Mayu sklonil a asi na zlomek vteřiny ji políbil.
"Promiň Mayu-chan… Kdyby se to Rei dozvěděl…" omluvil se a raději se k ní otočil zády. Mayu s vytřeštěnýma očima se jen držela za ústa a chvíli prostě jen zírala. Pak ji, ale něco napadlo.
"Makoto… Proč ses zmínil o Reiovi?" zeptala se ho Mayu.
"Je to kamarád… Nechci mu ublížit…"
"A čím?"
"Tím, že bych mu tě chtěl vzít. Nemůžu se mezi vás plést," pověděl sklesle, ale Mayumi pořád nechápala.
"Počkej, jak bys mu mě chtěl vzít nebo se mezi nás plést?" tápala.
"Protože to do tebe jsem se zamiloval, Mayu-chan…" vysvětlil Makoto a Mayu se v tu chvíli málem zastavilo srdce šokem. Ještě před chvílí si myslela, že miluje někoho jiného a teď přímo od něho slyšela, že…
"A to mi řekni, co s tím má co společného Rei? Já… Já s nikým nehodím, Mako-chan," pověděla Mayu a Makoto se k ní nejistě otočil.
"Ne? Ale vždyť… Jezdíte spolu do školy a Nagisa vás viděl v kině," mumlal Makoto a v jeho hlase byla znát určitá naděje.
"Bydlíme ve stejné části města, takže jezdíme stejným vlakem a v tom kině jsme se náhodou potkali, nebyli jsme tam spolu," vysvětlila Mayu a jemně se na něho usmála. Připlaval k ní trochu blíž, ale pořád se tvářil dost smutně.
"To… To, co jsi udělal, můžeš klidně zopakovat…" nadhodila Mayu nervózně, ale Makoto jen nesouhlasně zakroutil hlavou. A tak se tedy Mayu odvážila sama.
Připlavala až k němu a podívala se mu do jeho krásně zelených očí. Natáhla k němu ruce a položila mu je kolem krku. Přitáhla se za ně a nohama ho objala kolem pasu. Makoto ji instinktivně chytil v pase a tak mu byla tak blízko, že na kůži cítila jeho horký dech.
"Já se do tebe taky zamilovala, Mako-chan," zamumlala jen a smutek v jeho očích vystřídalo překvapení, úleva a radost.
"Vážně? Nezdá se mi to?" šeptal s úsměvem a Mayu v odpověď zavrtěla hlavou. A pak už udělala to, na co oba čekali. Konečně spojila jejich ústa v dlouhý polibek. Zároveň se k němu víc přitiskla a tím jako by nastartovala jejich vášeň.
Líbali se tak, jako by měl v tu chvíli nastat konec světa. Makoto i s Mayu došel ke kraji bazénu, kde ji opřel zády o hranu. Ona se ho přesto nepustila. Místo toho se k němu tiskla ještě víc a na Makotovi pomalu začínalo být znát jeho vzrušení.
Jeho dech se zrychlil, polibky byli nyní intenzivnější, kdy chvílemi Mayu lehce kousal do rtů. Jeho ruce ovládané chtíčem putovaly po jejím téměř obnaženém těle a jeho rozkrok o sobě také dával znát.
Když se od sebe na moment od sebe odtrhli, Makoto jí položil otázku: "Chtěla… Chtěla bys jít ke mně?"
Mayu zaváhala, tak rychlý spád si nepředstavovala, ale jakmile se podívala do jeho velkých zelených očí, měla jasno. Ovšem na něco si vzpomněla.
"Ale ty bydlíš s rodiči, ne? Nemůžu se tam s tebou takhle večer ukázat…" pověděla Mayu.
"Haru bydlí sám…" zapřemýšlel Makoto.
"A co s tím?"
"No má tam volný pokoj, kde čas od času přespávám," vysvětlil jí.
"To je hezké, ale stejně tam nemůžeme jen tak vpadnou a vynutit si přespání. To je hloupé," řekla Mayu a dívala se na Makota, který se přesto usmíval.
"Ale Mayu-chan… Dnes se přeci Haru s Nagisou domlouval, že přespí u něho…" řekl Makoto a jemně líbnul Mayu na čelo za její nechápavost. Mayu se na něho usmála a na jeho otázku, že jaká je tedy její odpověď, jen přikývla.
Makoto vylezl z bazénu a pomohl nahoru i Mayu, vzali si své věci a aniž by se oblékali, vydali se společně k Harukovi domů.
Trvalo jim asi patnáct minut, než se tam dostali a Makoto pak raději zkontroloval celý dům, aby měli jistotu, že je Haru vážně pryč.
Zavřeli se ve volném pokoji a rozsvítili si raději jen malou lampičku, aby na sebe nepoutali pozornost.
"Jsi si jistá, že to chceš Mayu-chan?"

Mayu neodpověděla, místo toho si sundala stále ještě vlhké plavky a vrhla se na Makota…

Konec nechám pro jednou zase otevřený :3
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aika >:D Aika >:D | Web | 31. března 2014 v 13:29 | Reagovat

To bylo sladký :D Mělo to rychlý spád a bylo to vtipný a necudný. Sakra jo! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama