ITNKU 1 ~ 2/2

17. března 2014 v 7:51 | Mayu-chan |  ITNKU ~ hotové
Druhá část prvního dílu :)



"Abych tě nezapečetil, potěre!"
"Ale Gekkou-sama… To bys přeci neudělal!" smála se Yui dál svému vtípku, který mu provedla a doběhla Gekkoua, který šel napřed.
Byli v jakémsi jiném světě, kde šli naproti nějaké příšeře, která se před pár chvílemi snažila dostat průchodem na Zem. Byli tam jen oni dva, jelikož růžovovlasá čarodějka, Himea, se rozhodla zůstat se svým Taitem, který měl hlídat školu, zatímco oni budou pryč a Mirai bylo celý den zle, protože snědla nějaký zkažený ananas.
"Nemohla bys nějak rozsvítit? Není tu nic vidět."
"Až uslyším kouzelné slovíčko," zasmála se Yui a Gekkou se naštvaně zastavil.
"Já tě mám snad prosit, potěre?!" procedil skrz zuby a doufal, že v tom šeru, ve kterém se nacházeli, zírá správným směrem. Viděl před sebou jakýsi stín a tak usuzoval, že by to mohla být ona.
Yui raději neodpovídala a spustila osvětlovací kouzlo, takže se okolo nich objevilo několik zářících koulí a ona se rozesmála. Gekkou totiž neházel naštvané pohledy na ni, jak se domníval, ale na uschlý kmen prazvláštního stromu.
"Radši pojďme," zamumlal Gekkou a její smích pro jistotu nekomentoval.
Vyrazili za zvuky, které slyšeli už u vstupu a které se nyní zdály být hlasitější. Jejich boty se lepily k zemi, která byla pokrytá jakýmsi lepkavým slizem, a bylo čím dál obtížnější se jím brodit, protože na jeho hustotě přibývalo.
V jednu chvíli Yui nečekaně šlápla do díry, která byla plná slizu a do které zapadla. Jak se snažila nohu vytáhnout, zavrávorala a nebýt Gekkoua, který ji zachytil za paži, spadla by.
"Díky," zamumlala a vděčně se na něho podívala. Gekkou trochu znejistěl, ale najednou si uvědomil, že zvuky, které následovali, už neslyší. Pomohl Yui se pořádně postavit a vyprostit nohu. Pak se oba rozhlédli a všimli si, že se okolní krajina změnila. Stačili dojít do místa, které vypadalo jako velká místnost.
Yui se podívala nahoru. Neviděla nebe jako předtím. Tam, kde mělo být, byla jen skála připomínající strop, a jak si všimla, v nedalekém rohu, který nebyl osvětlený, se schovávalo něco velkého. Chtěla na to upozornit Gekkoua a tak natáhla ruku k jeho rameni.
"Vím o něm…" zamumlal tiše, ještě než ho stihla upozornit. Vytáhl svůj meč a připravil se k boji. Stín se pomalu přesunoval do osvětleného místa a ukazoval svoji podobu. To, za čím šli a vydávalo ty odporné zvuky, bylo něco podobného obrovskému, chlupatému švábovi.
Gekkou ani nečekal, až příšera zaútočí a vyskákal po kamenech směrem k ní, kde ji svým mečem během pár vteřin rozsekal na kousky. Yui se na to jen dívala se založenýma rukama a netrpělivě poklepávala nohou.
"Kvůli tomu jsem s tebou ani nemusela chodit, Gekkou-sama," promluvila Yui, když se k ní Gekkou přiblížil na doslech.
"Chtěl jsem tě s sebou, kdybych potřeboval štít," zavrčel na ni a prošel okolo ní směrem k východu. Rozešla se za ním a pozorovala ho.
Líbil se jí. Měl pěknou postavu. Široká ramena, na kterých by se krásně odpočívalo. Štíhlé tělo, které určitě musí po nocích krásně hřát. Dlouhé, silné paže, kterými by ji mohl vroucně objímat. A ani jeho obličej nebyl k zahození. Měl krásně zelené oči a černo-modré, delší vlasy, které se jí vážně líbily. Byl vážně pěkný, jen kdyby se pořád nemračil, ale byla si jistá, že kdyby se usmál, byl by ještě hezčí. Ovšem takový pohled se jí ještě nenaskytl.
Líbil se jí vlastně celý, kromě jediné věci a to byla jeho povaha. Byl strašně protivný a panovačný. Sám se nazývá géniem a ostatním říká potěr nebo odpad. Yui se to sice líbilo, byla to oproti jiným klukům, kteří dívkám lichotí a snaží se jim zalíbit, příjemná změna, ale připadalo jí, že vůči ostatním je to značně nefér.
"Gekkou-sama?" promluvila na něho po pár metrech, které ušli v tichosti.
"Hm?"
"Proč se tak chováš?"
"Jak?"
"Stylem: já jsem boss a největší borec a vy jste špína na mých botách," vysvětlila mu, co tím myslí a zastavila se s pohledem upřeným na jeho záda. Zastavil se taky a otočil se k ní čelem.
"Myslíš, že ti mám, co vysvětlovat, potěre?" zeptal se jí s přísným výrazem ve tváři.
"Nemusíš, ale mohl bys, Gekkou-sama," řekla mu a on ji propaloval pohledem.
"Přesně tak, nemusím ti nic vysvětlovat," nechtěl se nechat obměkčit Gekkou. A tak k němu Yui udělala pár kroků a smyslně se přivinula k jeho levému boku, přičemž jedním prstem přejížděla po jeho hrudi. On tam stál jako přikovaný, nechápajíc o co se to pokouší.
"Víš… Mně to nevadí, ale jsi obklopený spoustou lidí, kteří si to nezaslouží. Nejsou tak neschopní, jak si myslíš," řekla jemně.
"To nemůžeš vědět, neznáš je tak dlouho."
"Možná je neznám, ale vidím do lidí. Všichni mají nějaký potenciál. I ty… A přesto, že ty ses s nimi seznámil o dost dřív, řekla bych, že je znám víc, než ty…"
"Myslíš?" zapochyboval.
"Vím. Kdy ses s nimi naposledy bavil o ničem jiném než o záležitostech studentské rady, Tenmy a podobně? Kdy ses s nimi byl naposledy bavit?" tlačila na něho Yui a zezadu ho obešla a tiskla se pro změnu k jeho pravému boku. Její ruce dráždivě bloudily po jeho těle a v jedné chvíli ho téměř hladila po hýždích.
"Nebavím se s nimi, ale v létě jsme spolu byli v lázních…" bránil se, sám nevěděl, proč jí to říká.
"Vidíš a teď už je pomalu prosinec… Já je poznala koncem října a už jsme spolu byli venku několikrát… Tak proč jsi takový?" povídala Yui trpělivě.
"Nechápu, proč se s tebou o tom vůbec bavím."
"Já bych ti řekla, proč, ale nevěřil bys mi to."
"Tak schválně, potěre," nadhodil a povýšeně se na ni podíval.
"Protože, ať máš jakýkoliv důvod k tomu, že se takhle chováš. Ve skutečnosti… Ve skutečnosti se s nimi, s námi, chceš bavit a smát," řekla Yui a Gekkou předstíral smích.
"Tak to je největší blábol, co jsem kdy slyšel. A vůbec, nech mě být," zamručel nevrle a jemně ji od sebe odstrčil. Vydal se znovu směrem k východu a Yui se pomalu vydala za ním.
"Zdá se, že jsem uhodila hřebíček na hlavičku," zasmála se.
"Vyber si, zapečetit nebo zabít?" vrčel na ni Gekkou a Yui se dál sama pro sebe usmívala.
"Hmm, no jestli mě zapečetíš stejně jako Mirai-chan, tak to bych brala. Líbilo by se mi, kdybys mě musel políbit, pro zrušení pečetí," pověděla Yui a zachichotala se. Gekkou se zastavil a s naštvaným výrazem se k ní otočil.
"Nekoleduj si, potěre. Jestli ještě budeš rýpat, vážně se neudržím a zabiju tě! Jsi na hodně tenkém ledě, Yui-chan!" řekl naštvaně a oba na sebe zůstali s překvapením zírat.
"Páni… Takhle jsi mi ještě neřekl, Gekkou-sama," vydechla po chvilce Yui a Gekkou s sebou trhl a otočil se k ní zády. Znovu se pomalu rozešli k východu, který už byl nedaleko.
"To mi jen ujelo, potěre. Važ si toho," zamumlal po pár krocích a zbytek cesty k východu už došli mlčky.

"Kde jste byli tak dlouho? Už jsem myslel, že se mám za vámi vydat a podívat se, co se děje," promluvil světlovlasý mladík, který společně s Himeou a Izumi, onou malou blondýnkou, čekal na Gekkoua a Yui v místnosti studentské rady.
"Díky za starost, Taito-kun," usmála se na něho mile Yui, po tom co prolezla magickým průchodem. Himea její výraz viděla a zatvářila se ublíženě. Proto k ní Yui přišla a vzala si ji trochu stranou.
"Himeo-sama… Já vážně nemám o Taita-kun zájem. Pouze mi přišla milá, jeho starost o nás," vysvětlila jí a Himea přikývla a usmála se na Yui.
"Ale myslím, že by sis měla dávat pozor na tu Haruku. Ona je sice obyčejná, ale zcela jistě se nebude bát, zkoušet ho ukořistit pro sebe."
"To už dělá! A já nevím, připadá mi, že proti ní nemám šanci," zkonstatovala smutně Himea a Yui se uchechtla.
"Ale prosím tě! Jsi super roztomilá, tak jak bys nemohla mít šanci? A co jsem se tak doslechla od Mirai-chan, Taito-kun ti už několikrát dokázal, že tě miluje, no ne?"
"No, ano, ale…"
"Tak toho vzdychání nech. Běž za ním a já něco vymyslím, jak vám pomoct," přerušila ji rychle Yui a usmála se na temnou čarodějku, která jí úsměv vděčně oplatila.
Yui věděla o proroctví i o tom, co Himea dokáže, když se neovládá. Spousta jejích přátel zemřela v bojích, které svedli s Himeiným druhým já, Bahlskrou. Díky tomu věděla, že je nesmírně důležité udržovat ji šťastnou. Nikdo by totiž nestál o to, aby Himea v žalu vyvraždila město, ne-li rovnou celou Zemi. A zatím se zdála být jen jediná překážka v jejím štěstí.
Tou byla Haruka, malá hnědovláska, která se neustále motá okolo Taita a snaží se mu dokázat, jak ho miluje. A to, i když ví, jaký vztah mají mezi sebou Taito s Himeou. Jednoduše se ho snaží ulovit.
"Gekkou-sama?" začala Yui aniž by ji zajímalo, že Gekkou právě hovoří.
"Co je?!" zavrčel nevrle, tušíc, že je zbytečné jí vysvětlovat, že ho nemá přerušovat.
"Myslíš, že je moudré nechávat Hime-chan neustále ve škole?" zeptala se Yui a téměř neznatelně mrkla na Himeu.
"Je zapečetěná, tak proč by nebylo moudré ji tu nechávat? Je to jediné místo, kde ji nikdo nenajde…"
" Ale je to tu nepohodlné! Proč nepožádáš vládu, aby stejně zapečetila třeba dům Taita-kun a nezřídíš tak Hime-chan normální domov?" navrhla Yui.
"To je zbytečné!"
"Vážně? Vsadím se, že tvůj bratr stejně dávno ví, že ji tu schováváš," pověděla Yui a v Gekkouově tváři se zobrazil vztek, který ho nyní naplňoval.
"Jak víš o Hinatovi?"
"O znepřátelených dvojčatech ví každý, Gekkou-sama. Vraťme se k tématu."
"Proč myslíš, že o ní ví?" zeptal se nervózně Taito.
"Je to jednoduchý, škola je zřízená k hlídání tohohle průchodu a tím pádem je jasný, že je to jedno z nejbezpečnějších míst. Proto by bylo vhodný ji přestěhovat… Nezapomínejte, že už tu jednou byl… A pochybuji, že by si dal práci se zjišťováním tvojí adresy," vysvětlila Yui a tím začala debatu, o kterou jí šlo.
Během několika minut bylo rozhodnuto. Přes námitky Haruky a Gekkouovu nespokojenost se dohodli na přestěhování Himey k Taitovi

"Nerušíme?" ozval se hlas a do místnosti studentské rady nakoukl blonďák s příjemným výrazem.
"Děje se něco Sergi-san?" zamumlala Yui a zvedla oči od rozečteného románu. Kromě ní v místnosti nikdo nebyl. Měla totiž hlídat otevřený průchod, kterým zbytek rady odešel vyřídit pár příšer.
Serge Entolio vstoupil do místnosti spolu se svým mladším bratrem Hasgou, který byl od něho odlišný hlavně tím, že měl tmavé vlasy a o dost jinou povahu. A s nimi vešla do místnosti rudovlasá dívka, ve které Yui ihned poznala temnou čarodějku.
"Tuhle slečinku jsme právě odchytili. Zdála se nám podezřelá," promluvil mladší Etolio, držíc dívku pevně za paži.
"Jen tobě, brácho," zamumlal Serge a laškovně se na bratra usmál. Ten jen pokrčil rameny a hodil po Yui tázavý pohled. Ta nahodila stejně přísný výraz jako Gekkou, stoupla si a opřela se o jeho stůl, za kterým seděla. Serge si tuhle podobnost uvědomil a vyprskl smíchy. Všichni se na něho tázavě podívali, ale on raději zamával rukama, že se nic neděje.
Věděl, že zahrávat si s čarodějkou není dobrý nápad. Zvlášť pokud našli někoho neznámého a nevědí, co můžou čekat.
"Co jsi zač?" zeptala se Yui a dívala se do modrých očí rudovlásky.
"Ty si mě pořád nepamatuješ, Yui-chan? Myslela jsem, že to kouzlo už vyprchalo," zamumlala udiveně dívka a na tváři Yui se objevil nechápavý výraz.
"My se známe?"
"Kdysi jsme si říkaly, že jsme nejlepší kamarádky, Yui-chan…"
"Já a přátelit se s temnou čarodějkou? Nedělej si srandu."
"Ale, ale… Teď se s jednou taky přátelíš a přijde ti to přirozené… Mimochodem, můžeš tomu psisku říct, ať ze mě dá ty svoje špinavý pracky pryč?" pověděla drze rudovláska a na Hasgu vrhla opovržlivý pohled. Serge se k ní bez vyzvání otočil, chytil její volnou ruku a druhou jí chytil za bradu a donutil jí, aby se mu podívala do obličeje.
"Takhle se k bráškovi chovat nebudeš!" zavrčel Serge a jemu i Hasgovi na čele vyvstal podlouhlý roh.
"Sergi! Hasgo! Dost!" křikla na ně Yui a s napřaženýma rukama oba ničitele kouzel znehybnila svým kouzlem.
"Nikdo se tady zapečeťovat nebude! Takhle se k hostům nechováme!" pověděla a pomalu přešla až k nim. Oba měli prosebné oči. Znehybnění nebylo jedno z příjemných kouzel, které Yui ovládala, přesto bylo účinné.
Propustila je z kouzla a oba bratři jako na povel zatáhli své rohy.
"Díky," řekl Hasga a protáhl se. S bratrem se dohodli, že raději odejdou, a tak obě dívky osaměly.
"Máš je pěkně vycvičený," uznala rudovláska a posadila se k nejbližšímu stolu.
"O co tu jde?" zeptala se Yui, nedbajíc na její narážku.
"Jak jsem řekla… Byli jsme kdysi kamarádky, ale protože po mně šel Chrám, stejně jako po Hime-chan, a nebyla jiná možnost, seslala jsem na tebe dočasné kouzlo zapomnění a utekla," vysvětlila rudovláska a Yui stále nechápala.
"Fajn, tak v tom případě, co děláš tady?"
"No doslechla jsem se, že tu schováváte Hime-chan. Tak jsem se chtěla podívat za starými kamarádkami a zkusit se tu schovat taky," vysvětlila a Yui si jen povzdechla.
"Přiděláváš jen starosti. Zrovna včera jsme prosadili přestěhování Hime-chan…"
"Nemysli si, že Chrám jde jen po temných čarodějkách, Yui-chan… Ty jsi na seznamu taky. Paktuješ se s lidmi a to se jim nelíbí. Co myslíš, že s tebou udělají, až tě chytí?" zamumlala rudovláska. Yui se sevřelo hrdlo. Měla nepříjemný pocit u žaludku a věděla, že to není tím, že ještě neměla oběd.
"Co jsi mi udělala s pamětí?" zeptala se po chvilce skleslá Yui.
"Mělo to být jen dočasné kouzlo zapomnění. Ti jak mě hledali, tě určitě museli vyslýchat a ty jsi byla jediná spojka, která ke mně vedla. Proto jsem ho na tebe uvrhla. Mimochodem, souhlasila jsi s tím. Jenže se to nějak zvrtlo. Je to už osm let a pořád sis nevzpomněla," vysvětlila rudovlasá dívka.
"Tak ho ze mě sejmi."
"Může to být riskantní. Jsi si jistá, že mi tak věříš, Yui-chan?"
"Jestli jsme vážně byly kamarádky, tak ano."
"Dobře, tak se posaď a uvolni se," pověděla rudovláska a Yui ji poslechla. Dívka k ní přišla a pozvedla ruku. Zavřela oči a po chvilce soustředění se pod její dlaní, kterou přiložila Yui na hlavu, objevilo několik různobarevných pečetí.
Jakmile po pár vteřinách zmizely Yui se s bolestí chytila za hlavu a rudovlasá dívka se zapotácela. Mazání a pozměňování vzpomínek nebyla zrovna její specialita, a tak spotřebovala dost energie.
"Kae-chan?" pípla Yui a pustila si hlavu.

"Páni… Takhle mi už hodně dlouho nikdo neřekl," usmála se rudovláska a posadila se vedle Yui. Vděčně se objaly a rozpovídaly se o starých časech…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama