ITNKU 2~

17. března 2014 v 7:53 | Mayu-chan |  ITNKU ~ hotové
Druhý díl :)


2.
"Jak, že po tobě jdou?" nechápal Gekkou a otočil se na Yui, která se opírala o zeď místnosti studentské rady se založenýma rukama.
"Ti samí, co jsou po Hime-chan, chtějí i Kaede a mně. Bohužel nejdou jen po upírech, jak se mohlo nejdřív zdát, ale i po nás, takzvaných andělech. Sice nevím, co by se mnou chtěli dělat, ale věřím tomu, že to nebude nic příjemného," vysvětlila mu klidně Yui.
Gekkou jen seděl a zamyšleně zíral do okna. Přemýšlel, co s tím, ale nějak si nevěděl rady.
"Proto jsem chtěla požádat, jestli by Kaede nemohla zůstat ve škole. Ji tu hledat nebudou. Už tu rozmístila svoje bariéry, takže ji tu nevystopují."
"To není problém, jestli se jí dá věřit."
"Když nevěříš jí, můžeš věřit mně. Já za ní ručím," navrhla Yui a podívala se na něj.
"Ty jsi taky jenom odpad," zabručel Gekkou a Yui se uchechtla. Věděla, že to nemyslí špatně a že se jen neokáže moc projevit.
"A co ty? Zůstaneš taky ve škole?" zeptal se po chvilce Gekkou a podíval se na ní, "Zůstávají tu i Entoliovi."
"No nemám moc ráda školské prostředí, už tak jsem tu až moc. Ostatně mám pronajatý byt nedaleko," odpověděla Yui. Gekkou jen zakroutil hlavou a postavil se. Několikrát prošel okolo okna, až došel až k Yui a zastavil se před ní. Opřel se oběma rukama o zeď a zblízka se na ni díval.
"Nemůžeš tam zůstat. Přestěhuješ se. V obyčejném bytě tě hned najdou," pověděl po chvilce.
"Tak ať. Až se tak stane, pár jich pobiju a nakonec sebe. Nechci, aby ze mě dostali informace. Jsem s tím smířená," řekla Yui a všimla si, že se v Gekkouově obličeji opět objevil tik. Jako vždy, když se naštve.
"To ti nedovolím. Přestěhuješ se," pověděl a Yui jen bezradně rozhodila rukama.
"Nebudu opakovat, že školu zrovna dvakrát v lásce nemám."
"Fajn, tak se přestěhuješ ke mně. Kvůli Mirai mám dům chráněný, takže si sbalíš věci a ještě dnes se přestěhuješ do volného pokoje, co tam mám," rozkázal nesmlouvavě Gekkou.
"To si myslíš, že tě jen tak poslechnu?" řekla naštvaně Yui a zírala mu zblízka do obličeje.
"Budeš muset, pracuješ pro mě, potěre," zavrčel na ni.
"Nechci Mirai-chan ani tebe vystavit zbytečným problémům," zaječela na něho, až se lekl a ucukl.
"Jenže my už máme problémy, takže mít jich víc, to už je fuk," pověděl po chvilce a znovu se k Yui přiblížil. Nyní jí byl tak blízko, jako když se viděli poprvé. Znovu na kůži cítila jeho chladný dech a mohla by počítat tečky v jeho zvláštních očích.
"Takže říkáš, že jsi anděl, potěre?" zamumlal Gekkou zírajíc na její rty.
"Lidi nám tak říkají…"
"Neměla bys tedy spíš být slušná?"
"Nikde není psáno, že jsou andělé slušní, Gekkou-sama. A já už vůbec ne," pověděla téměř šeptem a pomalu začala přibližovat svůj obličej k tomu jeho. Ovládla ji jeho blízkost i jeho podmanivá osobnost, kterou měl. Dokonce i jeho hlas jí připadal přitažlivý. V tu chvíli chtěla poznat tajemství, co skrýval před světem.
Byla napjatá a v posledních chvílích téměř nedýchala. Gekkou jen strnule čekal a hypnotizoval ji svým uhrančivým pohledem.
Vždy se ostatních stranil, dokonce i Mirai, která s ním kvůli pečeti a smlouvě bydlela. Vždy byl chladný a odměřený. Sám sebe považoval za génia a ostatní za odpad. Ostatně mu tak připadali. Ale jen kvůli tomu se jim nestranil. Hlavní důvod byl, že nechtěl, aby jeho bratr nebo jiní nepřátelé na něho měli nějakou páku. Někoho komu by mohli ublížit a tím ho donutili se vzdát. Teď si ale nemohl pomoct. Nevěděl, jestli na něho Yui neuvrhla nějaké kouzlo nebo jestli je po těch letech samoty jen tak vyprahlý. Ale chtěl od ní víc, než jen respekt.
Když se jejich rty téměř dotýkali, nečekaně se otevřely dveře a do místnosti vstoupily Izumi, Kaede a Mirai. V šoku všichni zůstali chvíli stát jako přikovaní. Následně Gekkou od Yui spěšně odešel a nasadil svůj přísný výraz. Yui se pro sebe usmála a znovu se opřela o zeď a založila si ruce na prsou.
"Vy jste tu měli rande?" zeptala se škádlivě Kaede a s úsměvem šťouchla loktem do Izumi a obě se rozesmály.
"Gekkou, Gekkou, Gekkou! Já myslela, že randíme spolu!" zakňourala Mirai a na Gekkouovi bylo znát, že v něm stoupá vztek.
"Nikdo tady nerandil," hájila je Yui a nenápadně mrkla na Kaede s Izumi, "Jen jsme tu řešili důležité záležitosti."
"Můžeš zůstat ve škole, jen se snaž vycházet s Entoliovými. Budova musí zůstat stát," promluvil Gekkou a Kaede si odfrkla. Byla ráda, že může zůstat ve škole, kde ostatně už vztyčila svoje bariéry proti vyhledávání, ale její nadšení kazili nechtění spolubydlící.
"Právě skončilo vyučování, má rada ještě něco na práci?" zeptala se Izumi.
"Ne, pro dnešek je to vše. Ani u průchodu se nic neděje. Yui, ty si běž sbalit věci," odpověděl a obrátil se k Yui.
"Myslela jsem, že to jsme si už vyjasnili," zamumlala Yui nevrle. Gekkou už, ale další odporování nesnesl a vzteky praštil do stolu.
"Ano vyjasnili, tak si buď půjdeš sbalit, nebo tě na místě zabiju. Vyber si!" zavrčel na ni naštvaně a Yui musela souhlasit.

"Nemusel si chodit se mnou," zamumlala Yui, když i se sbalenými věcmi dorazili společně k němu domů.
"Musel, jinak bys nepřišla a zítra bys tvrdila, že jsi zapomněla," odpověděl a odstrčil Mirai, která ho vítala tím, že ho objala kolem pasu. Čekala na ně doma, i když nebyla moc nadšená z toho, že se k nim Yui stěhuje. Chtěla mít Gekkoua jen pro sebe, ale zdálo se, že jemu je to jedno.
Mirai odvedla Yui do jejího pokoje. Nebyl moc velký, ale byl útulný. Pod oknem byla postel a hned vedle velká dřevěná skříň.
Na posteli už byly připravené přikrývky.
"To jsi připravovala ty? Díky, Mirai-chan," pověděla Yui a Mirai zavrtěla hlavou.
"Já to nebyla. Včera je sem dal Gekkou, ale když jsem se ho ptala proč, tak mi neodpověděl," řekla jí Mirai a odešla z pokoje. Yui s sebou tedy plácla na postel a povzdechla si. Takovýhle vývoj událostí neočekávala.

Ve školních koupelnách byl slyšet tichý zpěv a šumění sprchy. Byla to Kaede, kdo se rozhodl po večeři vykoupat.
Zbožňovala teplé kapičky vody. Ten způsob, jakým hladí její obnažené tělo a uvolňují její mysl. Milovala vodu, ač to bylo u čarodějky ovládající oheň velmi zvláštní.
Jak se tak koupala, najednou zaslechla zašramocení. Uvědomila si, že ji někdo sleduje, ale nedala na sobě nic znát. V klidu si v mysli připravila kouzlo a následně jen luskla prsty. Díky tomu se na místě, kde se nacházel onen šmírák, místo něho objevila rolička obyčejného toaletního papíru.
Kaede se v klidu a beze spěchu usušila a zabalila do osušky. Pak zvedla ruličku a vydala se do vedlejších klučičích sprch, odkud slyšela zvuky tekoucí vody. Aniž by se snažila skrývat, nakráčela do sprch, kde našla sprchujícího se Hasgu. Ten si v rychlosti zakryl svá choulostivá místa a překvapeně zíral na Kaede. Ta mu jen beze slov hodila ruličku papíru a on ji instinktivně chytil, takže čarodějka nakonec stejně viděla to, co neměla.
"Laskavě bratříčkovi vyřiď, že jestli mě bude ještě jednou šmírovat, tak si na vlastní kůži vyzkouší, proč mi přezdívají Ďábelská Kaede!" řekla mu a otočila se k němu zády, načež luskla prsty a z ruličky papíru se znovu stal nahý Serge s ručníkem kolem pasu.
"Mimochodem, na psisko máš docela slušný tělo," pověděla ještě při odchodu a odešla.
"Co to sakra bylo?" zamumlal ohromený Serge a s bratrovou pomocí se vyškrábal na nohy.
"Já ti říkal, že tam nemáš chodit. Proměnila tě na hajzl papír, brácho. A příště prý poznáš, proč jí říkají Ďábelská Kaede," pověděl Hasga a musel se zasmát.
"Nevím, co je na tom k smíchu. A vůbec, proč se červenáš?"
"Viděla mě nahého, tak proč asi?!" zamumlal Hasga a nyní se rozesmál Serge.
"Vsadím se, že by radši viděla mě."
"Ty buď rád, že tě v tvý přeměněný podobě nepoužila…"

Bylo už pozdě v noci, když se Yui s trhnutím probudila z bouřlivého snu. Ležela v posteli a pokoušela se usnout, ale nedařilo se jí to. Pořád se jí vracely vzpomínky na děsivý sen, který odrážel její minulost. Tak se tedy posadila a rozhlédla po pokoji. Nechápala proč, ale po dlouhé době to bylo první místo, kde si připadala jako doma.
Dostala žízeň a tak si došla do příjemné malé kuchyňky pro něco k pití. Když se vracela zpět, postupně zkoumala kde, co je. Hned za kuchyní byl prostorný obývací pokoj, ze kterého byl jediný přístup do koupelny. U dalších dveří se Yui zaposlouchala a uslyšela nesrozumitelné žvatlání Mirai ze spaní. A pak už následovaly jen dvoje dveře. Ty vzdálenější vedly do jejího pokoje, což znamenalo, že ty bližší patří Gekkouově pokoji.
Přiblížila se k nim a opatrně je otevřela. Nevěděla, jak hluboký má spánek a nechtěla ho vzbudit. Co nejtišeji za sebou zavřela a vkradla se do jeho pokoje. Čekala, že jeho pokoj bude zaneřáděný, ale k jejímu překvapení měl pečlivě uklizeno. Na židli u stolu dokonce ležely srovnané čisté věci do školy.
Potichoučku přešla až k jeho posteli a chvilku nad ním stála, pozorujíc jak v klidu spí. Všimla si, že mu do očí spadl pramen vlasů a tak natáhla ruku s tím, že mu je odhrne z čela. Jenže Gekkou ji v tu chvíli nečekaně popadl za paži, zatáhl do postele, zavalil ji svým tělem a drže jí pod krkem na ni překvapeně zíral.
"Škrtíš mně, Gekkou-sama," zachroptěla Yui a Gekkou ihned svůj stisk povolil, ruku jí však z krku nesundal.
"Co tu děláš, potěre?" zamumlal rozespale.
"No… Já… Nemohla jsem spát, tak jsem se šla napít…"
"Nevím o tom, že bych tu měl vodu," podotkl posměšně a Yui si uvědomila, že si tím naběhla.
"Fajn, tak se přiznám. Jen jsem chtěla vědět, jestli se tak nepříjemně mračíš i ze spaní," zavrčela nevrle Yui, aby zamaskovala své rozpaky. Nechtěla ukázat, že nastalá situace je pro ni trapná.
"A co jsi zjistila?"
"Že ne… Jen by mě zajímalo, jestli se umíš i usmát, Gekkou-sama…"
"To bych taky rád věděl," zamumlal a v jeho očích se mihl slabý závan smutku.
"Víš… Tohle je docela trapná situace. Takže, snad abych šla…" pověděla Yui přeskakujícím hlasem, snažíc se vyhnout Gekkouovu pohledu.
"Myslíš, že tě jen tak pustím?"
"Nemáš důvod mě tu držet, Gekkou-sama…"
"Ani bych neřekl. Měl bych tě potrestat, že mě tu špehuješ, Yui," pověděl a konečně se mu podařilo podívat se jí do očí. Zdálo se mu, že její jantarové oči skoro září ve tmě a že ho přitahují k sobě.
"Potrestat? Copak jsem snad pes, abys mě trestal?"
"Pes ne, jen potěr, co neposlouchá svého pána," řekl Gekkou a pustil její krk, načež se na té ruce podepřel a zpříma hleděl Yui do očí.
"Nezakázal jsi mi sem chodit," namítla Yui a on to přešel mlčením. Opřel si své čelo o její a zavřel oči. Ve stejnou chvíli chytil její ruku, kterou měla za hlavou, a propletl své prsty s jejími.
"Yui… Ty jsi mě očarovala?" zeptal se přímo, aniž by se pohnul. Chtěl vědět, jestli to, co cítí je z jeho vlastní ho těla nebo jestli ho jen zmanipulovala.
"Očarovala?"
"Takhle blízko jsem si nikdy nikoho nepustil a ani jsem to neměl v plánu…"
"Ne, Gekkou-sama. Tenhle typ kouzel nepoužívám. To je specialita Hime-chan," pověděla Yui a on zvedl hlavu a znovu se jí podíval do očí.
"Yui-chan…" zašeptal a v jejím obličeji se objevilo překvapení.
"Líbí se mi, když mi tak říkáš, Gekkou," odpověděla stejně tiše a on se k ní pomalu sklonil. Spojil jejich rty v krátký, něžný polibek plný potlačovaných citů.
"Jsi si jistý, že bys tohle měl dělat?" zeptala se ho, jakmile se jejich rty rozpojily.
"Proč?"
"Není dobré bydlet s čarodějkou, natož něco víc… Není to bezpečné," vysvětlila Yui své obavy.
"Nebojím se. Nejsem jeden z těch, co se zaleknou a utečou, když přijde první problém," odpověděl jí, ale Yui si přesto nebyla jistá. Musela si přiznat, že se do něho za těch pár měsíců, co se přidala do studentské rady, zamilovala, ale nechtěla nikoho vystavit nebezpečí.
"A co Mirai-chan?" ptala se dál.
"Co je s ní?"
"Ty sis nevšiml, že je do tebe nejspíš zamilovaná?"
"Možná, ale já ji beru spíš jako malou sestru… Zvlášť, když jsem poznal tebe, Yui," přiznal a na jeho tváři se objevil slabý ruměnec. Yui to překvapilo. V jeho povaze nebylo ani známky po tom, že by mohl mít někoho rád, přesto svitla naděje.
"Ona to nepochopí."
"Ještě než jsem tě poznal, měl jsem v plánu ji odpečetit a propustit. Může tu zůstat, když bude chtít, ale taky může odejít. Tohle byl stejně jen trest, že mně chtěla zabít…" dodal ještě a jelikož ho začala brnět ruka, na které se opíral, lehl si vedle Yui na bok. Ona se k němu otočila a teprve teď si všimla, že má na sobě jen trenýrky. Přepadly ji slabé rozpaky a najednou nevěděla, kam s očima.
"Děje se něco?" zeptal se a zívl.
"Já jen…Už půjdu k sobě…"
"Zůstaň tu se mnou do rána, Yui-chan… Prosím…" zamumlal ospale a Yui viděla, jak se mu klíží oči. Pomaličku usínal, a když si byla jistá, že se nevzbudí, potichu se zvedla a odešla k sobě. Nechtěla se vystavit ranní trapné situaci, přesto ale ve své posteli následně litovala toho, že odešla.

"Kaede-san?" promluvil někdo a rudovlasá čarodějka se s trhnutím probudila z mělkého spánku.
"Co je?!"
"Nechceš si dát s námi snídani?" zeptal se onen narušitel a donutil tak Kaede otevřít oči. Uviděla nad sebou celkem hezkou tvář staršího z ničitelů kouzel. Byl jí celkem blízko, což se jí nelíbilo, a tak se schválně protáhla a velkou silou udeřila Serge do brady.
"Jé, promiň… Já myslela, že jsi dál," pověděla v ironickou omluvu Kaede a s potěšeným úsměvem se posadila ve své provizorní posteli. Zabydlela se v jedné z nepoužívaných tříd a myslela, že ji ti dva nenajdou, ovšem opak byl pravdou.
"Moje chyba… Dáš si tedy s námi snídani?" zeptal se znovu a Kaede jen zavrtěla hlavou.
"Promiň, ale za zásady se psy nesnídám a se šmíráky už vůbec ne."
Serge to odradilo, jen něco zavrčel a odešel. Kaede byla nakonec ráda, měl sice pěkný obličej, ale nesnášela vtíravé muže. Líbily se jí spíše nesmělé typy mužů, kteří byli zároveň drsní, neohrabaní, ale přesto galantní. Tomu více odpovídal Sergův mladší bratr Hasga, kterého sice Kaede už několikrát nazvala psem, ale po včerejší události ve sprchách se ukázalo, že je její typ nejen povahově, ale i tělesně…
"Kae-san?" ozvalo se ode dveří a Kaede se tak přetrhly myšlenky o Hasgových tělesných proporcích. A ve dveřích stál právě on, takže Kaede lehce zrůžověla tvář, jak byla přistižena při nemravných myšlenkách.
"P-Potřebuješ něco?" zakoktala se a přitáhla si na sebe trochu víc deky, jelikož byla stále jen v noční košili.
"Chci se za Serge omluvit… Hlavně za ten včerejšek… On nahání holky všude možně a občas zapomíná, že ne všechny jeho snahu ocení," promluvil Hasga a opatrně přistoupil blíž.
"No… Mně by ta snaha nevadila…"
"Aha."
"…Kdyby se snažil někdo trochu jiný," dokončila Kaede a podívala se na Hasgu, který byl trochu v rozpacích. Nebyl si jistý, jestli pochopil správně to, co řekla a tak těkal očima po potemnělé třídě.
"Každopádně řekni bratrovi, že o něho zájem nemám. Mám radši tmavší typy než blonďáky," pověděla Kaede a Hasga zpozorněl.
"M-Máš teď na mysli někoho konkrétního?"
"To bych si nechala pro sebe, Hasgo-kun. A teď bych se ráda převlékla, takže kdybys dovolil…" řekla Kaede a jako na povel jí z ramena spadlo ramínko noční košile. Hasga se urychleně otočil a s pozdravem odešel, i když by jí někde v hloubi své chlípné duše rád s převlékáním pomohl.

"Fuj, to byl ale úchylák!" ulevila si Himea, když společně s Taitem a Yui prošli průchodem zpět do místnosti studentské rady. Předseda Gekkou je poslal na nějakého většího démona, který se pokoušel projít průchodem. Čarodějky s démonem neměly větší problémy, jen Taito asi pětkrát zemřel, než se mu podařilo ho pořádně znehybnit tak, aby mohly obě dívky najednou zaútočit.
"Mirai-chan, půjdeme spolu na oběd?" zeptala se Izumi malé hnědovlasé holčičky a ta ihned vesele přikývla. Himea s Taitem se vydali s obědem na střechu a tak Gekkou s Yui v místnosti osaměli. Nastala trapná situace, kdy bylo jen ticho, a oba se dívali jiným směrem. Pak Gekkou vstal od svého předsednického stolu a rozešel se směrem k Yui. Nešetrně ji chytil za paži a dotáhl ji do rohu místnosti, kde ji přirazil ke zdi a zadíval se jí zblízka do očí. Překvapená Yui jen zalapala po dechu a než stihla cokoliv říct nebo udělat, Gekkou se k ní sklonil a vroucně ji políbil. Vyděšená jeho chováním, ho od sebe odstrčila.
"C-Co to děláš?"
"Promiň, já jen… Chtěl jsem se jen ujistit, že to, co se stalo v noci, nebyl sen. Jenže asi ano," zamumlal Gekkou a jeho tvář vykazovala známky zklamání.
"Nebyl to sen, jen jsi mně vyděsil. Myslíš, že když mě takhle přepadneš, tak je to v pořádku?" vyčetla mu Yui a následně se zastyděla. Neměla ve zvyku být takhle hysterická, ostatně o něho usilovala, ale jeho chování jí tak moc překvapilo, že se tak zachovala zcela bezděčně.
"Nevím, co mně to popadlo, Yui… Navíc nevím, jak se mám chovat. Nikdy jsem s nikým nebyl, takže je to pro mě nové…"
"Ne, že bys udělal špatně všechno, jen jsem to nečekala, když se celý den chováš, jako by se nic nestalo," vysvětlila Yui a na důkaz svých slov ho pohladila po tváři.
"Takže, když to nebude tak náhlé, bude to v pořádku?" zeptal se Gekkou a se zvláštním výrazem v očích se jí podíval do tváře. Yui jen přikývla a sama se k němu naklonila, aby ho mohla políbit.
"Tak si říkám, že asi nechceš, aby to ostatní zjistili, že?" zamumlala Yui a Gekkou, který ji svíral v náručí, se trochu odtáhl, aby se jí mohl podívat do očí.
"Prozatím asi ne. Byl by to trochu šok, když ví, jak se chovám normálně… Až to zjistí tak ať, ale zatím bych tomu dal trochu času…"


"To je, ale idiot…" pověděl mladý muž, velmi podobný Gekkouovi. Lišil se ale od něho tím, že měl ve vlasech bílý pruh a modré oči.
"Koho myslíš, Hinata-san?" zeptala se mladá žena s výraznýma fialkovýma očima a dlouhými černými vlasy.
"Mého bratříčka… Ten idiot shromáždil tři nejhledanější čarodějky pod jednou střechou a čeká, že mu to projde."
"Podnikneme tedy něco, Hinata-san?"
"Zatím ne."
"Nebylo by, ale lepší udeřit? Dokud tam jsou všechny tři…" začala žena, ale Hinata jen pozvedl paži a tím ji umlčel.
"Říkám, že zatím ne. Nejlepší bude počkat a nechat ho myslet si, že o tom nevím a že jsou v bezpečí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama