ITNKU 3~

17. března 2014 v 7:55 | Mayu-chan |  ITNKU ~ hotové
Třetí díl, doufám, že se vám bude líbit :)))



3.
V temné místnosti bylo slyšet pouze tiché oddechování spící čarodějky. Na místo, kde spala dopadalo mělké měsíční světlo, a tak díky tomu stříbřitému nádechu získaly její rudé vlasy, rozhozené na polštáři, nádech lesklého purpuru.
Mladý muž stojící opodál a pozorující její spící tvář, se té barvy téměř nemohl nabažit. Ještě nepoznal ženu, která by ho takto uchvátila.
Tahle čarodějka byla neježe nesmírně mocná, stejně jako Saitohimea, ale co víc, byla také velmi krásná.
Zdálo se mu, že její postava je tak smyslná, snad díky kouzlu. Každá část jejího těla, jako by ho k sobě volala a říkala mu ať se jí dotýká a hladí ji. Její tělo ho přitahovalo a on jen stěží odolával touze přijít k ní blíž a ochutnat kousek té nádhery, která se mu nyní nabízela. Oproti tomu, k jejím vlasům se bál i jen přiblížit. Připadaly mu tak nádherné, že by se snad při dotyku jeho neohrabaných rukou musely polámat a zničit.
Ale vždy, když se na něho podívala, tím svým pohrdavým pohledem, který se mu tak líbil, měl sto chutí k ní přijít, popadnout ji za vlasy a políbit ji. Hrubě, přesto tak, aby ji to nebolelo, ale aby se jí to líbilo. Chtěl ochutnat její plné rty a zjistit jak moc jsou doopravdy pevná její ňadra, ale měl smůlu. Tohle se neslučovalo s jeho povahou a tak kdykoli se na něho podívala a jeho přepadly tyhle chutě, zvládl jen ucuknout pohledem.
Ale teď, když spala, mohl si plně vychutnávat její krásu a nemusel přistiženě uhýbat pohledem.
Čarodějka se pohnula a on ve snaze skrýt se, ustoupil víc do stínu. Nemusel se ale bát, dívka se pouze ze spánku převalila na záda, čímž ze sebe stáhla většinu přikrývky. Pozorovatel měl teď krásný výhled na její vysoce obnažená stehna, hluboký dekolt a částečně zakrytý pupík.
Chvilku ji tak pozoroval, ale čím déle zíral na její nahou kůži, tím větší chuť měl se jí dotýkat.
Opatrně přistoupil k spící dívce a poklekl u jejích nohou. Nechtěl ji probudit, ale už neměl dál sílu se ovládat a proto doufal, že má tvrdý spánek.
Opatrně natáhl ruku, která se téměř hýbala sama bez jeho vůle a zlehka se prsty dotkl jejího kotníku. Chvilku tam setrval, aby se ujistil, že ji onen dotek neprobudil, načež jemně přejel prsty po jejím lýtku až ke kolenu. Zjistil, že její kůže je ještě jemnější než ho kdy napadlo, že může být.
Když celou svou dlaň po milimetrech posunoval výš po jejím stehně, už se neovládal. Touha ho zcela pohltila. Cítil teplo jejího těla na dlani, ale to mu nestačilo. Chtěl ho cítit na svém těle. Proto bez rozmyslu sunul svou dlaň dál, až se téměř dotýkal jejího klína.
"Hasgo-kun?!" zamumlala rozespale čarodějka a v jejím hlase bylo znát rozhořčení. Mladík v šoku strhl svou ruku k sobě a nadskočil. Takže přepadl na znak a pozadu odlezl až k zdi za ním.
"Co to tu sakra provádíš?"
"J-Já… To… Nechtěl jsem… To je… Omlouvám se, Kaede-san!" hledal těžce slova Hasga, zpola ozařovaný svitem měsíce, díky čemuž bylo znát, jak se třese a červená. Čarodějka se posadila a zkontrolovala své oblečení. Nebylo nijak posunuté ani poškozené a tak si oddechla. Podívala se na třesoucího se Hasgu.
"Cos tu se mnou chtěl dělat?"
"Nic, Kaede-san, nic bych si nedovolil!" vyhrkl spěšně.
"Nedovolil? To si nemyslím, po tom při čem jsem tě načapala, Hasgo-kun!"
"T-To jsi špatně pochopila… Já se jen neovládl, ale dál by to…" nedořekl, jelikož Kaede natáhla paži a před jejími prsty se objevilo několik kruhových pečetí. Kouzlo Hasgu téměř znehybnilo, a když Kaede mírně pohla dlaní, přesunulo ho to k ní.
Klečel tak teď naproti Kaede, která se na něho zálibně dívala s mírným úsměvem. Pozvedla znovu paži, ale nyní místo kouzla, uchopila jeho ruku a položila si jeho dlaň na své levé ňadro.
"Vidíš jak si mi rozbušil srdce, Hasgo-kun?" zamumlala smyslně Kaede a on jen naprázdno polkl. Zíral na ni a nevěřil tomu, co se teď děje.
"Chtěl bys teď se mnou něco dělat?" pokračovala ve své hře Kaede a na její tváři se dokonce objevil ruměnec. Hasga znovu ztěžka polkl a uvědomil si, že jestli bude ještě chvíli pokračovat, vážně neudrží svůj chtíč na uzdě. I když si byl jistý, že by pro Kaede nebyl problém ho od sebe udržet dál.
"Myslím, že se mně nemusíš ptát, Kaede-san," řekl v odpověď nakonec a čarodějka znejistěla.
"Co tím myslíš?"
"Řekl bych, že moc dobře víš, co bych chtěl, i když si to sám k tobě nedovolím. Tak si se mnou přestaň hrát. To nevidíš, že za tím je víc?" pověděl s pohledem upřeným k zemi a stáhl svou ruku zpět.
"Vím… Ale, co víc?"
"Nehraj si na hloupou… Jsi čarodějka, neříkej mi, že nepoznáš, co k tobě cítím, Kaede-san."
"Jak… Jak mám poznat něco, co jsem nikdy nezažila?" přiznala Kaede popravdě.
"Pak tedy… M-Miluji tě, Kaede-san… Co jsem tě poznal, nemyslím na nic jiného, než na tebe…" pověděl.
"Vážně?"
"Ano, jen je to asi marné," posteskl si Hasga.
"Proč myslíš?"
"Nezdá se mi, že bys cítila to, co já."
"Myslím, že to ukáže čas, co k tobě opravu cítím, ale teď…" zamumlala Kaede, červenajíc se víc, než před tím. Znovu vzala jeho ruku a opět si ji přiložila na levé ňadro, které Hasga lehce stiskl.
"… Bych byla ráda, kdybys něco udělal s tím mým bušícím srdcem…"
Hasga nevěděl, jestli její výzvu pochopil správně, přesto se nenechal dvakrát pobízet. Naklonil se k ní a políbil ji, přičem pozvedl svou druhou ruku, kterou zakryl i její druhé ňadro.
Kaede na něm po chvilce poznala, že si není jistý, zda může pokračovat dál a proto ho lehkým tahem za jeho košili na sebe povalila, nepřestávajíc ho líbat. Poslepu rozepla knoflíčky jeho košile a odhadila jeho hruď. Pak se její ruce přesunuly o něco níž a několika málo pohyby rozepla konflík i zip jeho kalhot.
Trochu překvapeně se na ni podíval, nebyl si jistý, jestli by měli zacházet tak daleko, když si není jistá, tím co k němu cítí. Ale nedokázal nic říct. Toužil po ní a právě chtíč, zaslepil jeho pochybnosti o tom, co se právě dělo. A tak nezabránil jejím nenechavým rukám, které ho posléze vysvlékly i ze spodního prádla a ulpěly na jeho chloubě…

"Yui-chan, to je cucflek?" zajímala se Izumi druhý den ve škole. Všichni, kromě Haruky, seděli nebo postávali uvnitř místnosti studentské rady a svačili, ale po téhle větě se všechny pohledy obrátily na Yui a její krk. Na kterém byl opravdu při bližším pohledu znát fialkový flíček.
"Nic takového to není, včera jsem zakopla a dost špatně se bouchla o zábradlí do krku," snažila se zalhat Yui.
"Nějaké malé zábradlí ne?" zasmál se Taito a šťouchl loktem do culícího se Serge, který seděl vedle něho.
"Ty někoho máš, Yui-chan?" zeptala se usmívající se Izumi a Yui pod tlakem zrudla.
"To… Ne… Já…" koktala.
"To už by stačilo, vy nepotřebný odpade… Radši se někdo ujměte toho démona, co se sem blíží!" zakročil dosud mlčící Gekkou a Yui mu nenápadným pohledem poděkovala. Vztyčenou rukou otevřel průchod.
"Tak já tam skočím," nabídla se Kaede s bagetou v ruce a vkročila do průchodu. Hasga, který doteď vedle Serge neprojevoval známky života, automaticky vstal a beze slova se vydal za ní. Udivený Serge tedy zahodil svou svačinu a rozběhl se za nimi.
Kaede rozhodně kráčela Svatou zemí, jak průchod nazývali, a hladově ukusovala z bagety. Hasga ji tiše následoval a vrhal na ni zvláštní pohledy.
Sergovi, který šel opodál, to neušlo. Neměl ponětí, co si o tom myslet, ale nebyl čas se s tím zabývat. Kaede se totiž zastavila v místě posetém kamennými krápníky, zírajíc před sebe.
"Eframus," zamumlala potichu a oba ničitelé kouzel se podívali stejným směrem jako čarodějka. Tyčil se před nimi obrovský chlupatý pavouk, který měl místo očí vrchní část lidského trupu.
"Kdopak nás to vítá na cestě na Zemi? Že by jedna z nejstarších čarodějek, upírka Karasu Kaede? A co je to s tebou za špínu?" promluvil hrdelním hlasem pavouk a shlížel na ty tři.
Oba ničitelé nazvaní špínou supěli vzteky, ale Kaede je zdviženou dlaní zadržela.
"Eframe, nepustíme tě na Zemi," řekla jen Kaede a vložila si do úst poslední kousek bagety.
"Nebudeme se vás ptát. My, Eframus, nepotřebujeme povolení nějakých špinavých harantů," řekl pavouk a ze zad si sundal jakýsi kostěný oštěp.
"Co je to za tvora?" zeptal se Hasga.
"Eframus, říká se, že je údajně jeden z nejsilnějších démonů. Živí se jakýmkoli masem, takže je mu jedno jestli sežere démona, člověka nebo boha… A ovládá Hromový oštěp," vysvětlila jim tiše Kaede a snažila se nedívat pavoukovi ani do jednoho z jeho osmi očí.
"Přes nás neprojdeš," křikl na Eframa Serge a v tu chvíli na něho Kaede vrhla naštvaný pohled. Měla v plánu se s ním zkusit domluvit a ne ho vyprovokovat k boji, kterým si nebyla moc jistá.
"Pak tedy, shnijte v prachu, moji noví přátelé. Byť naše přátelství nebylo dlouhé, uctím vaši památku při smuteční hostině, kde budete hlavním chodem," pronesl hrozivě Eframus a nečekaně mezi ně mrštil svůj oštěp, sotva domluvil. Všichni tři stačili uskočit, přesto ne dostatečně daleko. Serge i Hasgu zasáhly blesky, které se po dopadu oštěpu ze zbraně uvolnily. Na chvíli se jich zmocnila ohromující bolest a teplo, díky čemuž se bratři chvíli nemohli ani hnout.
Kaede okolo sebe vytvořila bariéru, proto se jí nic nestalo. Eframus natáhl svou lidskou paži a oštěp mezi nimi se zachvěl, vyprostil se z hlíny a v mžiku byl v pavoukově dlani.
"Jste v pořádku?"
"Ano, Kae-san… Máš nějaký nápad?" odpověděl Hasga za oba a on i Serge se s námahou vyškrábali na nohy.
"Mám," pípla Kaede a pozvedla paže.
"Aruto," zazněl její hlas znovu a okolo pavouka se objevilo několik pečetí a pásy bílého světla svázaly jeho lidský trup. Eframus sebou trhal a snažil se uvolnit, ale Serge ho svázal i svým znehybňovacím kouzlem. Pak už jen Hasga poklekl a položil dlaně na zem.
"Rozbít," zamumlal se zavřenýma očima a plně se soustředil. Jelikož nad i pod Eframem byla skála, bylo to jednoduché. Hasgovi se podařilo probodat mu lidské i pavoučí tělo několika krápníky, které svou magií vytvořil, a jeden z nich zasáhl i Eframovo srdce schované v pavoučí hlavohrudi.
Pavouk mocně zařval. Kaede i Serge uvolnili svá kouzla, protože prošpikovaný Eframus neměl možnost uniknout. V tu chvíli se okolo pavouka začali rojit přerostlí brouci podobní švábům, kupili se u něho na hromadu a požírali jeho tělo.
"Tak nějak mi nepřijde jako z nejsilnějších démonů," zhodnotil Hasga a otočil se k mizícímu pavoukovi zády.
"Však jsem říkala, že se to jen proslýchá," pověděla Kaede a všichni se společně vydali k východu. Díky tomu ani jeden z nich neviděl, že Eframus ještě naposledy zvedá svou paži s oštěpem. Z posledních sil mrštil svou kostěnou zbraň, která přesně našla svůj cíl.
Oštěp proletěl Hasgovou hrudí a i s ním, stále nabodnutým na oštěpu, se zabodl šikmo do země.
Serge i Kaede se oba nechápavě otočili a když spatřili nabodnutého Hasgu, čarodějka zavřeštěla.
Oba k němu doběhli a padli na kolena. Hasga k nim zvedl tvář, z úst i nosu silný proud krve.
"Nezavírej oči…! Přeměním tě, nebo obdaruji tím, co má Kurogane! Vydrž!" mumlala vyděšeně Kaede. Serge držel umírajícího bratra za ruku neschopen slova.
"Je pozdě. Sergi, postarej se o ni…" začal Hasga tiše, pak se otočil k čarodějce a naposledy se usmál, "Už se to asi nedozvím, že Kae…de…san…"
Pak se jeho hlava uvolněně svěsila a prsty, které svíraly Sergovu ruku, povolily svůj stisk.
Sergovi i Kaede se nahrnuly slzy do očí, oba se snažíc nebrečet.
Mezitím démoničtí švábi zničili Eframovo tělo a tak po pavoukovi zbyl jen oštěp.
Oba by u Hasgova těla bývali seděli ještě dlouho nebýt pípání telefonu v Hasgově kapse. Serge se donutil k pohybu a pro mobil sáhl.
"Volá Kurenai-kun… Asi bychom měli jít…" promluvil chraplavě Serge.
"Nechceš ho tu doufám nechat!"
"Vezmeme ho sebou," potvrdil zbývající ničitel a pomalu se postavil a přešel k zádům svého mrtvého bratra. Uchopil konec Eframova oštěpu a silně za něho zatáhl. Podařilo se mu ho vytáhnout nejen ze země, ale i z Hasgy a tak jeho mrtvé tělo padlo Kaede do klína. S proudem krve, který se z jeho těla posmrtně vyvalil, se Kaede mocně rozplakala.
"Proč jsi musel zemřít? Proč? Proč zrovna teď?" volala bolestně a pěstmi bušila do jeho těla, jako kdyby tím něco mohla změnit.
Serge k ní opatrně přišel a položil jí dlaň na rameno.
"Musíme jít," zamumlal a Kaede po chvilce přikývla. Sundala ze sebe Hasgovo tělo a postavila se. Tichounce zašeptala jednoduché kouzlo a mrtvý se vznesl do metrové výšky. Jakmile se přeživší Kaede se Sergem rozpohybovali k východu, díky kouzlu za nimi nehybný a chladnoucí Hasga pomalu letěl.
Po chvíli už vylézali z otvoru ve zdi studentské rady. Ruch, který tam doteď byl, utichl, když spatřili vznášejícího se Hasgu.
"Co se stalo?" zeptala se Himea, která se odvážila promluvit.
"Byl… Byl tam Eframus a když jsme ho zabili, chtěli jsme se vrátit a on…" vykoktal Serge, Kaede oči sklopené k zemi. Na to neměl nikdo, co říct a tak v místnosti nastalo dusno.
"Otevři průchod k Edeluce… Vím, že znáš to místo, kde je," promluvila po několika minutách Kaede a Taito i Himea sebou trhli.
"Nemyslím, že budeš mít na zaplacení," promluvil klidně Gekkou a pohlédl na Kaede. Ta se s rudýma uslzenýma očima opírala stolu a upírala na něho svůj pohled.

"Musím to aspoň zkusit! Tak ten zatracenej průchod otevři!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama