ITNKU 5

16. března 2014 v 17:08 | Mayu-chan
Poslední díl ~

*za dlouhé tři roky…*
Mladý muž s delšími tmavými vlasy a preventivně naštvaným výrazem pozoroval svou bývalou školu. Stál před branou se založenýma rukama a přehrával si své vzpomínky, jak to dělal už snad tisíckrát.
Snažil se tak přijít na to, co mohl udělat jinak, jen aby ji to nestálo život. Jenže ač se snažil, jak chtěl, na nic nepřišel.
Zklamaně se otočil na patě a vydal se zpět k domovu. Se sklopenou tváří vykračoval středem k chodníku, a kdyby na něj osoba před ním nepromluvila, nejspíš by do ní vrazil.
"Gekkou-san…" promluvil dívčí hlas a on se na ni otupěle podíval. Její dlouhé rudé vlasy a příjemný obličej ihned poznal, i když její tváři scházel její obvyklý posměšný výraz.
"Co po mně chceš, Kaede…" řekl odevzdaně Gekkou a snažil se na ni nedívat.
"Ryou se ozval. Myslela jsem, že bys to chtěl vědět," zamumlala polohlasem rudovlasá čarodějka a právě ty slova ho donutily podívat se jí do tváře.
"A co říkal? Co sestra? Našla ho?" ptal se s nenadálým zájmem Gekkou až ho to samotného překvapilo.
"Nejdřív se s námi chce sejít Ryou sám. Prý, aby jeho zbylá sestra nemusela zbytečně riskovat život," vysvětlila mu Kaede co věděla a Gekkou se zamyslel.
"Kde se chce sejít?"

Kaede, Hasga, Serge a Gekkou pomalu přicházeli k železným, rezavým vratům. Které patřily polorozpadlému sídlu, stojícímu téměř v centru města, ale zašlému tak, že jen budilo rozpaky. Jenže každý, kdo by byl ochoten dům zbourat nebo i koupit a opravit se nedokázal k domu vůbec přiblížit. I když přiblížit se nedokázal skoro nikdo, jelikož se po městě roznesla pověst, že v domě straší démoni vyhoštění z podzemí.
A právě v tomhle domě měla proběhnout schůzka s Yuiným bratrem.
Když dorazili k domu a vstoupili do jeho prostor, ve kterých to zapáchalo zatuchlinou, nikdo tam na ně nečekal. Přesto zůstali v nepříjemném prostředí stát.
Gekkou netrpělivě přešlapoval i když si nebyl jistý, co chce vlastně slyšet. Ale čím déle čekali, tím víc byl nervózní.
Pak se z ničeho nic uvnitř místnosti objevil blesk a tam, kde se dotkl podlahy, zůstal stát vysoký muž. Objevil se ve stínu a tak si nemohli být ničím jistí. Proto Gekkou pohotově vytáhl svůj meč a bratři aktivovali své rohy.
Mladík tedy beze slova vystoupil ze stínu, a když se mu pořádně podívali do tváře, všimli si, že je na něm znát jistá podobnost s Yui. Měl stejné rysy tváře, podobný úsměv a stejnou barvu vlasů.
"Ty jsi Ryou?" zeptal se Serge a všichni napjatě očekávali jeho odpověď.
"Ano, pravým jménem jsem Ryou Haruno. Ale vás dva znám, vy taky pracujete pro toho psa Hinatu. Tak mi vyklopte, co tu kujete za podfuk, než vás usmažím!"
"Uklidni se Ryou. Mně přeci znáš, ne? Oni jsou s námi. Yui by určitě nechtěla, abys smažil její přátele," uklidňovala Kaede mladíka, který s rukou napřaženou před nimi čekal na odpověď.
Po chvilce uvažování ji tedy sklonil a zvláštně se na ně podíval.
"Tak který z vás tří s onee-chan randil? Psala mi o tom v posledním vzkazu, ale jméno neuvedla…" zeptal se po pár vteřinách ticha Ryou a Hasga se Sergem se na sebe nechápavě zadívali. V tu samou chvíli Kaede všechno došlo a Gekkou sklonil pohled, který dosud upíral na mladíka před sebou.
"Hádám, že tady mladší Entolio patří k tobě, Kaede. Nepletu se?"
"Nepleteš," potvrdila Kaede a na důkaz svých slov chytila Hasgu za ruku.
"Mno… V tom případě mám jasno. Byla s tebou, že? Vždycky byla na divný chlapy a popravdě si neumím představit, že by se někdy zajímala o blonďáky. Takže…" pronesl Ryou s pohledem přilepeným ke Gekkouovi.
"Byla…" řekl bolestně.
"Měl jsi sestřičku rád?" zeptal se ho přímo Ryou a s neurčitým výrazem čekal na jeho odpověď. Gekkou na něho jen vytřeštil oči. Proč se ho ptá na něco takového? Proč teď vytahuje na světlo city, které ho už tři roky spalují jako vnitřní oheň?
Neměl ponětí, co má dělat. Díky tomu flíčku na Yuině krku se všichni tenkrát dozvěděli, že nejspíš s někým chodí. Ale dosud nikdo nevěděl, kdo to byl. Stihla zemřít dřív, než se to provalilo…
"Já… Miloval jsem ji…" jakmile to stihl Gekkou doříct, během mrknutí oka byl přilepený na stěně a Ryou stojící před ním ho držel pod krkem tak silně, že by stačilo jen trošku přitlačit a jemné kůstky v jeho krku by popraskaly.
"Když jsi ji teda miloval, jak říkáš, jak je možný, že si ji nechal zemřít?? Jak je možný, že jsi ji neochránil? Bydlela přece s tebou, ne?" ptal se Ryou s viditelnou bolestí v očích, která se zračila i v očích Gekkoua. Ten stále držel v ruce svůj meč, ale nepokusil se s ním máchnout, nebo se alespoň nějak bránit.
"Klidně mě zabij, jestli ti to nějak pomůže. Ale já si to vyčítám každou vteřinu od chvíle, co mi zemřela v náručí. Každou vteřinu si to ty tři roky přehrávám před očima a hledám někde něco, podle čeho jsem to měl předpokládat. Myslím na to, proč jsem ji tam nechal jít? Proč jsem ten večer nezačal naléhat, aby zůstala spát u mě jako vždycky? Proč jsem jí prostě nedošel pro věci na spaní a nevlezl do toho pokoje první? Proč zabili ji a ne mně? Proč jsem ani nezahlídnul toho hajzla, co to udělal? Proč jsem nepřišel dřív, abych ho mohl chytit? Věř mi nebo ne, ale obětoval bych snad všechno za to, abych s ní mohl strávit ještě pár minut. Chtěl jsem ji oživit, ale její poslední přání bylo, abych to nedělal. A tak tu žiju ten svůj podělanej život bez ní a je to asi to nejhorší, co mně kdy mohlo potkat. Takže jestli se ti uleví, když mě zabiješ, klidně do toho. Alespoň se s Yui brzo sejdu," šeptal přidušeně Gekkou a při těch slovech Ryouův stisk povolil a jeho ruka spočinula na Gekkouově rameni.
"Promiň… Já jen, že… Nemohl jsem nic dělat, když jsem se to dozvěděl. Nemohl jsem jít na její pohřeb a ty… Byl jsi tam a nic…" promluvil po chvilce Ryou, "Doufám, že byla aspoň šťastná, než…"
"Mně se zdálo, že září. Pořád měla na tváři ten okouzlující úsměv," řekla Kaede téměř šeptem.
"No jsme tu kvůli něčemu jinému… Chtěl jsem si jen ověřit, jestli vám Arisu může důvěřovat. Nechci ji taky ztratit."
"Arisu?"
"Tak se jmenuje moje starší sestra. Kaede pomoz mi. Portneme se, ale já sebou unesu jen jednoho člověka," řekl Ryou a chytil Gekkoua za rameno.
"A kam? Musím to místo znát, jinak se tam nebudu moci dostat," zeptala se Kaede a popadla Hasgu a Serge za ruce.
"Na to hřiště, kde se od vás odtrhla, a vy jste utekly. Arisu tam bude čekat," řekl ještě Ryou, v tu chvíli do něj a Gekkoua udeřil blesk a oba jim zmizeli z očí.
Kaede tedy zavřela oči a vybavila si ve vzpomínkách to hřiště. Jakmile ho viděla zřetelně, stiskla pevněji ruce obou bratrů a okolo nich se rozhořely fialové plameny. Prostor před nimi zmizel a několik vteřin mohli vidět jen barevné mžitky. Ty se po několika málo okamžicích začaly ustálovat, až před sebou uviděli staré, zapomenuté dětské hřiště. Několik omšelých prolézaček, oprýskanou skluzavku a dva zašedlé houpací koníky na zrezivělých pérech.
Jakmile plameny zmizely a jejich žaludky přestaly cítit ty nepříjemné pocity, Kaede se rozhlédla a za prolézačkami uviděla tři postavy.
Ona i bratři se k nim urychleně vydali. Když se dostali blíž, všimli si, že Gekkou klečí na zemi se strnulým výrazem. Znepokojilo je to. Nevěděli, co se mohlo stát za tu malou chvilku, na kterou se rozdělili.
Když konečně doběhli na místo a podívali se na Arisu, všechny zdrtila stejná věc. Dokonce i Kaede, která Arisu znala z dřívějška.
Arisina tvář, rysy, postava, vlasy, oči dokonce i způsob pohledů a úsměvů byl totiž naprosto totožný s Yui.
"A-Arisu?"
"Kae-chan… Dlouho jsme se neviděly…" promluvila Arisu a Kaede si uvědomila, že i hlas má stejný.
"J-jak je možný, že vypadáš jako… Jako malé jste si nebyly tak podobné…" promluvila překvapeně Kaede a Arisu se uchechtla.
"Čarodějná puberta dělá divy, tos' nevěděla Kae-chan? Sama jsem se divila, když jsem se začala takhle měnit. A teď… Jediný rozdíl mezi námi je, že já mám na krku pihu, kterou Yui neměla," vysvětlila Arisu a poodhrnula si vlasy z pravé strany krku, aby bylo znaménko vidět. Nikdo nevěděl, co jí má na to říct.
"Mimochodem, Kae-chan. Proč na mě Kurenai-kun tak divně zírá?" zeptala se ještě Arisu a ukázala prstem na stále klečícího, duchem nepřítomného Gekkoua.
"Ari-chan, to on chodil se sestřičkou…" vysvětlil jí Ryou a Gekkou se konečně probral. Oklepal se, promnul si obličej a postavil se.
Arisu se ušklíbla, prošla se okolo něj a zvídavě si ho prohlédla.
"Nevidím žádný důležitý rozdíl mezi tebou a Hinatou, tedy kromě vlasů a brýlí…"
"Myslím, že si zapomněla na povahu," zavrčel Gekkou.
"Kdepak, povahu máte stejnou, pouze vaše názory se liší Kurenai-kun. A vlastně proto jsem tu, vím, kdo zabil Yui," řekla Arisu a všichni přítomní zpozorněli.
"Postarala jsem se o něj, je mrtvý. Ale nejdůležitější je, že vám musím vysvětlit, proč je dobře, že Yui zemřela. Než se naštvete, musíte vědět, že Hinata do Yui vložil část sebe, takže ať zemřel kolikrát chtěl, vždy se mohl oživit. Proto pro zničení Hinaty je potřeba, aby Yui byla mrtvá a nepřichází tak v úvahu její oživení."
Všichni zůstali stát jako opaření, nikdo nečekal takovou odpověď. Stále doufali, že ještě bude šance, jak přivést Yui k životu.
"Jak teda Hinatu porazíme?" zeptal se Serge.
"Nikdo nemůže Hinatu-sama porazit," zamumlala tiše Arisu, až ji málem přeslechli.
"Ari-chan? Co to povídáš?" zeptal se zmateně Ryou a než stihl cokoli udělat, v jeho hrudníku trčela černá katana. Naposledy se překvapeně podíval na svou zlověstně vyhlížející sestru a padl k zemi. Arisu si v mžiku připla katanu na záda, jednou rukou vysílající magické pečetě zastavila Kaede a oba ničitele kouzel. Druhou rukou pouze luskla a uzavřela tak Gekkoua do větrné stěny připomínající tornádo.
"Arisu! Co to děláš? Co Ryou? Vždyť je to tvůj bratr!" zakřičela na ni Kaede vzdorujíce jejímu kouzlu.
"Opravím tě, BYL to můj bratr. Alej stejně jsem ho tak nebrala, ani svatou Yui, nechlali mě napospas tomu plánu, do kterýho se mi nechtěloa jedinej, kdo při mě nakones stál byl Hinata! Ten podle vás "parchant" se o mě postaral, dal mi rodinu, takže ti, co stojí proti němu, padnou!" pověděla Arisu s šíleným výrazem ve tváři a zatřásla hlavou.
"Co se to s tebou stalo Arisu..."
"Dospěla jsem Kae-chan... A až za chvíli na tohle příšerný místo dorazí Hinata-sama, pochválí mě! Nevěřil tomu, že vás všechny zvládnu sama, ani že dokážu zabít vlastní dvojče a bratra! Dokonce jsem vytvořila kouzlo, který nezničí ten pitomý meč! Jsem vážně úžasná," zasmála se Arisu a přešla k Sergovi, který byl neblíž a stále znehybněný jejím kouzlem. Zastavila se až těsně před ním, natáhla se k němu, odhalila jeho krk a vytasila své bělostné špičáky. Arisu se do Sergova krku hladově zakousla a vychutnávala si každý doušek jeho lahodné krve, která jí tekla do úst. Serge ani ostatní nemohli nic dělat, jen pozorovat, co se děje.
Když se ho nabažila, byl už docela oslabený a začínal ztrácet vědomí z nedostatku krve.
"Ulehčím ti to," zamumlala Arisu, otřela si zašpiněná ústa a položila mu levou ruku na hrudník, přesně na tepající srdce.
Zavřela oči a na pár vteřin se zkoncentrovala. Jakmile se na Serge znovu podívala, sevřela svou dlaň v pěst a uvolnila kouzlo, kterým ho držela. Blonďatý ničitel padl na zem s vytřeštěnýma očima a nehýbal se.
"Sergi! Co jsi mu provedla?"
"To bys přeci mohla vědět Kae-chan! Zlomila jsem mu srdce! A teď se podíváme na tohohle fešáka. Jakpak asi chutná?" prohlásila Arisu a zamířila si to k vyděšenému Hasgovi. Kaede vytřeštila oči. Takhle to přeci nemůže skončit! Proto sebrala veškerou svou sílů a znovu se pokusila prolomit Arisino spoutání.
Kouzlo povolilo ve chvíli, kdy byla Arisu ke Kaede zády a tak toho využila. Odrážecím kouzlem odhodila Arisu kus stranou a snažila se ji tam držet pomocí jednoruční bariéry. Volnou rukou vykouzlila pečetě na prolomení Hasgova spoutání. S volnýma rukama to bylo účinější a tak byl Hasga volný během několika málo okamžiků.
Pak po Arisu vyslala čtyři naváděné ohnivé koule, které čarodějku pronásledovaly. Kaede se ještě bezradně podívala na Gekkoua. Ten ve svém větrném vězení pouze přikývl a Kaede pochopila. Rychle popadla Hasgu za ruku a vzápětí už je pohltily fialpvé plameny.
"Omlouvám se, Gekkou..."

"Ach pošetilý bratříčku, vážně sis myslel, že mě dostaneš? Jak jsem ti tehdy slíbil, že tě zabiju, tak se dnes konečně dočkáš! Jen to bude rukou mé Ari-chan," promluvilo Gekkouovo dvojče, Hinata a pohladil Arisu po vlasech. A Gekkouovi to bylo jedno. Neměl se jak bránit. Meč u sebe neměl, navíc byl k zemi přišpendlený znehybňovacím kouzlem. Tak pouze nepřítomně ležel a čekal až tomu bude konec.
Vysmátá Arisu k němu přišla blíž, v rukou čtyři dýky. A každou do něho s chutí zabodla. Dvě do stehen a dvě do dlaní, takže byl kompletně znehybněný. Nejen kouzlem, ale i bolestí, která byla tak strašná, že měl co dělat, aby nevykřikl.
"Hinata-sama. On je strašně potichu!" zamumlala zklamaně Arisu a HInata pokrčil rameny.
"Patrně nám nemá před smrtí co říct. Dodělej ho prosím, rád bych šel domů," řekl jí jen Hinata a otočil se zády. Arisu se jen pro sebe usmála a zpoza opasku vytáhla krátkou, černou katanu. Stáhla z ní pouzdro a ukázala ji Gekkouvi.
"Vídíš ji? Dobře si ji prohlídni. Protože přesně tímhle jsem pobodala tvou milovanou Yui! Nebyla nám už k ničemu víš? Když její místo oživovací loutky Hinaty-sama jsem přebrala já!" smála se Arisu svým ďábelským smíchem. Gekkou její slova ale nevnímal. Soustředil se pouze na její tvář a myslel na Yui.
Proto když ho Arisu se svým psychotickým výrazem ve tváři, bodla do hrudi vedle srdce. Usmíval se. Poslední, co viděl, byla Yuina tvář a její milý úsměv.
"Jdu za tebou.. Omlouvám se... Že jsem... Prohrál... Yui..."

~~~ Gomene, ale rozhodla jsem se, že ne všude budou šťastné konce.. Přeci jen, pro tentokrát bylo vstávání z mrtvých a šťastných shledání až až :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama