Starish a my 1 2/2

17. března 2014 v 7:35 | Mayu-chan |  Starish a my ~ hotové
Druhá polovina prvního dílu :)


Otevřela dveře a snažila se na ně nepodívat. Chlapci vmanévrovali dovnitř nízkou postel a postavili ji ke stěně naproti té, ze které před chvíli vylezla Mayumi.
"Děkuji vám oběma…" zamumlala dívka, držíc dveře a doufaje, že ihned odejdou.
"Nemáš zač, mimochodem já jsem Kurusu Syo. Velmi mě těší, Mayumi-san," pověděl bloňďáček a natáhl k Mayumi pravici. Ta mu ji ostýchavě sevřela a pokusila se o úsměv.
"I mně těší, Kurusu-san."
"Říkej mi Syo, prosím," řekl chlapec a mrkl na Ittokiho, který byl v tu chvíli celý zamračený.
"Už bychom měli jít, musíme jít zkoušet… Zatím se měj krásně, Mayu-chan…" broukl Otoya, popadl Syoa za rameno a vytáhl ho z pokoje dřív, než stihli Syo nebo Mayumi cokoliv říct.
Mayumi si jen oddechla a svalila se na postel.
Během chvilky se rozletěly dveře a někdo vběhl do pokoje. Mayumi zvedla hlavu, aby se podívala co se to děje. Uprostřed stála její mladší sestra s rudou udýchanou tváří a obrovskou krosnou na zádech.
"May-nee! Ten blázen dole mně sem nechtěl pustit a říkal mi kůzlátko!" postěžovala si hned při příchodu. Mayu se postavila a přivítala se s ní. Než se jí stihla zeptat, co se vlastně stalo, přišel do jejich pokoje mladík s dlouhými vlasy a zvláštním výrazem ve tváři.
"Tak tady tě mám, kůzlátko. Neměla bys mi utíkat," řekl a zastrčil si uvolněný pramen vlasů za ucho a Kaede se instinktivně přikrčilala za sestru.
"Nejsem žádný kůzlátko! A jak už jsem řekla, nepřišla za tebou, ale za mojí sestrou Mayumi!" zavrčela mladší z dívek s výrazem naprostého opovržení vůči někomu tak sebestřednému.
"Stejně si myslím, že jsi moje fanynka kůzlátko…"
"Nejsem."
"… a že jsi přišla za mnou."
"Ale ona vážně přišla za mnou, je to moje sestra a skladatelka," promluvila Mayumi. Mladík k ní obrátil svůj pohled a zkoumavě si ji prohlédl.
"Ty jsi 'ta' Mayumi?"
"Jaká ta?"
"Ta Mayumi, o které při snídani básnil Ittoki…"
"Básnil?" podivila se Mayumi a lehoučce se začervenala.
"Jo. Nedá se to s ním vydržet, když se mu někdo líbí. Pořád mele pantem," řekl dlouhovlasý mladík a zasmál se, "Mimochodem jsem Jinguji Ren. Těší mě sestřičky…"
"Nemáte mít teď náhodou zkoušku?" zeptala se Mayumi, když si vzpomněla, jak před chvílí Ittoki táhl Syoa pryč.
"Na tom něco bude, takže mně prozatím omluvte dámy… Ještě se uvidíme kůzlátko…" pověděl Ren a pozadu vycouval z pokoje, načež se otočil a zmizel kdesi v domě.
Kaede ještě za ním něco nesrozumitelného zamručela, ale pak konečně vylezla zpoza sestřiných zad a s nadšením se na ni podívala.
"Někde v batohu mám pro tebe novou hudbu!" hlásila a hrdě se u toho usmívala.
"Vážně?"
"To mi nevěříš? Ale teď, nechtěla by ses jít projít? Po tom sezení ve vlaku jsem celá ztuhlá," navrhla Kaede a shodila krosnu na svou postel. Mayumi jen přikývla a tak se po tom, co rychle zvládla ranní hygienu, i se sestrou vydaly ven z chaty a posléze směrem k malému listnatému lesíčku. V letním slunci přinášely stromy příjemný stín a umožňovaly lehčí dýchání díky vlhčímu vzduchu.
Sestry ušly v lese pád desítek metrů, když zaslechly zvláštní melodii, která se rozléhala po lese. Mayumi s Kaede se na sebe podívaly a rozhodly se, jít se podívat odkud ta melodie vychází.
Dívky šly rychlým krokem a po chvíli se začala melodii zvyšovat intenzita a ozývaly se zpívající hlasy. Každým krokem byla hudba hlasitější a hlasy zřetelnější, až dívky došly k malé mýtině, kde spatřily členy Starish a jejich skladatelku sedící u kláves. Schovaly se za stromem a zaposlouchaly se.
Za další chvilku hudba dozněla a jejich hlasy utichly. Chlapci se radovali a svorně děkovali své skladatelce za báječnou písničku.
"Jsem rád, že tu jste všichni, yeeeeees," ozval se někdo a všem ze skupiny bylo jasné, kdo to je. Ovšem Mayumi ani Kaede neměly nejmenší zdání a tak se jen vyděšeně rozhlížely okolo.
Pak zahlédly něco na obloze. Dělalo to přemety a nakonec to přistálo přímo na mýtince.
Byl to Saotome a otočil se přímo na dívky skryté za stromy.
"Tak už vylezte, chci mluvit s vámi i se Starish," promluvil a Mayumi s Kaede musely chtě nechtě vylézt, když už byl jejich úkryt prozrazen. Kluci i Nanami na ně i Saotomeho nechápavě zírali.
"Nekoukejte tak divně. Všichni jste se už určitě seznámili s novou zpěvačkou naší agentury Hachiro Mayumi, která nedávno prožila svůj debut," začal Saotome a pohledy všech nyní spočívaly právě na něm.
"Promiňte, ale já to jméno slyším prvně. Tedy z jiných zdrojů než od Syoa-kun a Ittokiho-san," namítl vyšší blonďatý mladík s brýlemi a podíval se na sestry, načež se na ně usmál.
"To proto, že vystupuje pod jménem May Be. Ale o to nejde. Chci, aby dva členové ze Starish s May Be nazpívali duety, který složí obě skladatelky společně, včetně slov," pronesl Saotome nesmlouvavě a všichni včetně Kaede a Mayumi na něho civěli, jako kdyby spadl z višně.
"Ale kdo? A proč?" otázal se Masato a zatvářil se tak, jako by chtěl tím výrazem naznačit, že on to určitě nebude.
"O tom, kdo to bude se rozhodněte sami. A je to proto, že chci víc zviditelnit jak tuto oslnivou mladou slečnu, tak vás pánové,"oznámil jim a zvláštní hukot, který byl celou dobu slyšet, zesílil. Byl to vrtulník, ze kterého někdo Saotomemu spustil žebřík, on se do něho jednou nohou zahákl a vrtulník s ním odletěl.
Když hluk helikoptéry utichl, členové Starish, jejich skladatelka a sestry na sebe vzájemně rozpačitě zírali.
"Tak bych se asi měla představit, že? Jsem Nanami, skladatelka Starish. S kterou z vás dvou budu spolupracovat na písničkách?" řekla dívenka sedící u kláves s milým úsměvem a postavila se. Kaede se rychle ze studu oklepala a přihrnula se k Nanami s napřaženou pravicí.
"Ahoj, moc mě těší. Jsem Hachiro Kaede a těším se na spolupráci s tebou, Nanami-san!"
"Tak… To bychom měly… A teď… Pro koho, že budeme psát ty duety?" zeptala se Nanami s pohledem upřeným na kluky.
Mlčeli. Vzájemně se po sobě dívali a čekali, co udělá ten druhý a začala by to být velmi trapná situace, kdyby jeden z nich neudělal několik kroků vpřed spolu s druhým, kterého za sebou táhl za rukáv.
"My se Mayumi-san ujmeme," pověděl menší z nich a Kaede s Nanami přikyvovaly.
"Dobře, Syo-kun, počítáme s tebou. Ale Ittoki-kun, určitě do toho chceš jít taky? Nevypadáš moc zdravě,"zajímala se Nanami. Blonďatý chlapec k ní přiskočil a něco jí pošeptal. Nanami se rozesmála, pošeptala to Kaede a na jejím obličeji se rozlil výraz ďábelského nadšení.
"Syo, cos jim řekl?" ptal se Ittoki, hned po tom, co byla zkouška rozpuštěna a oni osaměli.
"Pravdu."
"Jakou??"
"Že si o Mayumi-san, celé ráno básnil, tak ať ti napíšou pěkně zamilovaný duet," odpověděl Syo a Ittokiho málem přepadly mrákoty.
"Zbláznil ses? Proč jsi to udělal Syo?"
"Tak Mayumi-san se ti líbí no ne? Hlavně nezapírej, vidím to na tobě. No a tak mi to přišlo jako dobrý nápad, abyste spolu měli zamilovanej duet, třeba se u toho sblížíte," řekl Syo s úsměvem a mrkl na svého přítele.
"Ty… Vždyť se jí nebudu moct ani podívat do očí!" mumlal Ittoki a v jeho tváři se zračil stud.
"Ale prosím tě! Prostě to s ní nacvič, co nejlíp můžeš a připrav se na spolupráci… Jestli se ty songy ujmou, budeme hostovat na jejích koncertech nebo ona na našich…" pověděl Syo a protáhl se.
"No pane jo…" povzdechl si Ittoki a skryl si obličej do dlaní.
"Tak co budeme tu jen stát nebo můžeme jít na oběd? Natsuki s Tokiyou prý brzo ráno nachytali spoustu ryb…" zeptal se Syo a otočil se k odchodu.
"O ránu mi prosím nemluv…" pípl Ittoki a jeho tvář zrudla ještě víc, než už byla. Oba mladíci se pak vydali z lesa zpět k chatě.
Chata stála kousek od řeky na mírném kopečku za vesničkou. Byla dřevěná, podobná srubu a velmi velká. Kromě kuchyně, tří koupelen a zkušebny, měla šest velkých pokojů, kde byli právě všichni ubytováni.
Když Mayumi, Kaede a Nanami dorazily do chaty, hned u vchodu je potkal Tokiya, který dorazil před nimi.
"Děvčata, která z vás umí vařit?" zeptal se a všechny tři si zkoumavě prohlížel. V odpověď všechny tři zvedly pravou ruku, a jakmile se na sebe vzájemně podívaly, rozesmály se.
"To se hodí. Za svítání jsme s Natsukim rybařili, tak máte v kuchyni nadílku. Jak se ukázalo nikdo z nás ryby upravit neumí, jinak bychom to udělali sami," pověděl a rukou ukazoval směrem k zavřeným dveřím, kde dívky předpokládaly kuchyni. Došly se tam podívat a to, co uviděly, jim vyrazilo dech. Na stole leželo v několika mísách asi dvacet ryb, které potřebovaly očistit a vyfiletovat, nebo alespoň vykuchat. A byly na to jen ony tři.
"To nemůžeme všechno zvládnout samy…" povzdychla si Kaede a nasadila utrápený výraz.
"Počkejte tu chvíli," řekla Nanami a vypadala, že ji něco napadlo. Rychle někam odběhla, a když se po pár minutách vrátila, přitáhla s sebou za rukávy Masata a Tokiyu.
"Přivedla jsem pomoc!" zajásala, ale ruce obou dotáhnutých pomocníků stále nepouštěla. Oba totiž vypadali, že chtějí při první příležitosti utéct.
"Takže, uděláme to takhle. Ichinose-san, ty pomůžeš Kaede s čištěním. A Mayu-chan, ty chceš kuchat a nebo filetovat?" přeptala se Nanami a vypadala nesmírně nadšeně.
"Filetovat jestli můžu. Přesná práce s nožem mi jde," pověděla Mayumi a tak na Masata a Nanami zbylo kuchání ryb. Ovšem nevypadalo to, že by jim to nějak vadilo. Všichni se pustili do práce, více či méně nadšeně.
Ichinose měl na práci oškrabovat z ryb šupiny, ale dělal to tak, že většina šupin létala na Kaede, která měla jen odřezávat ploutve. Chvíli to ignorovala, ale když už měla na sobě šupiny z dvou ryb a Ichinose se chystal ohodit jí třetí vrstvou, vypěnila.
"Já už to nevydržím!" zařvala naštvaně a z kyblíku, kam odhazovala odřezky, vybrala hrst ploutviček a jednu po druhé je po něm házela.
"Co to děláš, Kaede-san?" divil se Ichinose a snažil se zakrývat si rukama obličej.
"Já nic, oplácím ti ty šupiny!" křičela na něj, a když jí došly ploutvičky k házení, mrskla po něm rovnou celý kyblík. Ichinosemu se podařilo naštěstí vyhnout, ale Ren, který se do kuchyně přišel podívat, co bude k obědu, už takové štěstí neměl. Tvrdý plast ho udeřil do hlavy a mladík to neustál a skácel se na zem.
Všichni jako opaření zírali na Kaede a čekali, co udělá. Ta zapomněla na svůj vztek a rychle přiskočila k Renovi.
"Omlouvám se, Jinguji-san," pípla Kaede a klekla si k stále ležícímu Renovi. Mladík si mnul bouli, která mu vystoupla na čele po nárazu kyblíku a podepřel se na lokti. Podíval se na Kaede a zvláštně se usmál.
"Znovu se potkáváme, kůzlátko," zamumlal a olízl si rty. Kaedin vztek se pomalu vracel, její oči se zúžily do malých nelítostných štěrbinek, kterými právě propalovala Rena.
"Kae-chan?" promluvila Mayumi odvážně a její rozhněvaná sestra se k ní otočila.
"Co je?" zeptala se.
"Hmmm… Můžeme pokračovat v práci?" pípla Mayumi a Kaede svou sestru ještě chvíli propalovala očima, než se její obličej uvolnil a navztekaný výraz vyměnila za příjemný úsměv.
"Jasně," zahlaholila Kaede, postavila se, přešla ke stolku a dala se do práce. Dělala jako by se právě nic nestalo a všichni přítomní na ni zírali s nemalým údivem. Po chvilce se ale také rozhýbali a během následující půl hodiny byly všechny ryby hotové.
Mayumi s Nanami se domluvily, že ryby už doupraví samy a tak se Kaede rozhodla jít před pozdním obědem ještě projít na blízkou farmu. Když ráno procházela okolo, viděla tam na pastvě několik koní a tak se na ně chtěla jít podívat zblízka. Vyšla proto z chaty a zamířila směrem k vesnici. Začátek vesničky byl jen několik desítek metrů a cesta tam se táhla přes malý potůček vlévající se do blízké řeky, který byl obestoupen pár stromy. Takže můstek, spojujíci oba břehy potoka, byl důkladně chráněn před slunečnímy paprsky. Ty se snažily proniknout spletí listů a dopadnout na Kaedinu tvář, která právě těmito místy procházela, ale paprsky neměly nejmenší šanci.
Dívka vstoupila na můstek a udělala pár kroků. Dřevo na podlaze můstku lehce zapraskalo, ale to Kaede nevyvedlo z míry. Zastavila se uprostřed, přímo nad potokem a pozorovala, jak rychle plynoucí voda vráží do kamenů vyčuhujících nad hladinu. Opírala se o mostní zábradlí a dívala se na malé rybičky plující vstříc svému cíli, kterým byla nedaleká řeka.
Pak uslyšela něčí kroky. Rozhlédla se a viděla, jak Ichinose míří jejím směrem.
'Co ten tu chce?' napadlo ji. Ale znepokojení ani nervozita, které ji ovládly na sobě nedala znát, přestože nevěděla, proč se takhle cítí.
"Kaede-san," začal Ichinose, když přišel na doslech ke Kaede.
"Něco chceš?" začala útočně.
"Ani ne," pověděl a zadíval se do země. Neměl nejmenší ponětí, co tu dělá. Chtěl se jen jít projít, ale z nějakého důvodu zamířil přesně tam, kam viděl jít předtím Kaede. Nechtěl tu být, nebylo mu to příjemné. Kaede se mu zdála bt nesmírně protivná.
"Tak, co tu děláš?" štěkla po něm.
"Jen jsem se šel projít, sakra!"odsekl a naštvaně okolo ní prošel. Pár metrů za mostem, se ale zastavil a otočil se zpět k ní. Chvilku ji pozoroval a Kaede na sobě cítila jeho pohled. Její tvář pomalu, ale jistě rudla a její nervozita a rozpaky stoupaly.
"Proč jsi při tom čištění na mě tak vyjela? Když jsem viděl, jak se bavíš s Syoem… Na něho si taková nebyla, Kaede-san," pověděl a pořád se na ni díval.
"Ehm… Prostě jsi mě naštval! Střílet po někom rybí šupiny… To by naštvalo každého!" vysvětlovala s pohledem upřeným do jeho očí a divoce gestikulovala.
"Ale k ostatním jsi milejší… Máš proti mně něco?" ptal se dál Ichinose a udělal pár kroků směrem k ní.
"Nemám," bránila se Kaede, "A ne ke všem, třeba Rena nemůžu vystát a to vás všechny znám jen chvilku."
"Tak proč jsi na mě taková?" zeptal se a znovu se k ní o kousek přiblížil. Stáli teď proti sobě na mostě a pro Kaede to začínalo být pomalu nesnesitelné. Ten kluk s neustále otráveným výrazem, dokonce i na koncertech, teď stojí proti ní a tak blízko, že dokonce může cítit jeho vůni, která se jí v tenhle moment zdála až příliš omamná.
"Já…" začala, ale nevěděla jak pokračovat, takže jen zůstala stát s otevřenou pusou. Ichinose k ní přistoupil a Kaede samou nervozitou couvla.
Pod jejíma nohama to zapraštělo. Prkna na mostě byla už dlouho navlhlá a vlhkost se z nich pořádně nedostávala ani v parných dnech, jelikož stromy slunci neustále zabraňovaly to staré dřevo vysušit. A právě v tuhle chvíli už to prkna nevydržela a dvě z nich pod Kaede praskla. Dívka zavrávorala a začala padat dozadu, avšak pohotový Ichinose ji zachytil a instinktivně přitáhl k sobě. Oba tahle situace zaskočila. Dívali se jeden druhému zblízka do očí a zdálo se, že v téhle pozici zamrzli.
"Ichinose… san…" zašeptala Kaede a pomalu se oddávala tomu sladkému pocitu, který ji naplnil.
Tokiyu přepadlo náhlé pokušení. Zachtělo se mu ji políbit. Nevěděl proč. Snad to bylo proto, že se mu líbily její oči nebo pro její dolíčky v tvářích, když se usmívá. V tu chvíli je chtěl vlastnit.
Avšak Kaede si v tom momentě uvědomila, že tenhle kluk jí rozčiluje už svou přítomností, stejně jako jeho kamarád Ren a proto ho od sebe odstrčila. Překročila prasklá prkna a utíkala zpět do chaty.
Ichinose tam zůstal stát. Naštvaný. Na ni, že ho odmítla i na sebe, že se o něco takového pokusil, aniž by ji znal. Přece jen to nebyl jeho styl. Ještě nedávno byl zamilovaný do Nanami, před tím než se rozhodla pro Hijirikawu. A teď tu předvádí tohle? Navíc s dívkou, která vypadá s bídou na šestnáct? Ale musel si připustit, že se mu líbí dívat se na její tvář. A pak se rozhodl. Poznal ji dnes ráno a jelikož o ní nic neví, rozhodl se, že zjístí jaká je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama