Starish a my 3

17. března 2014 v 7:38 | Mayu-chan |  Starish a my ~ hotové
Takže třetí díl přichází :) Nechte se překvapit :)


O pár dní později se zvonek bytu rozdrnčel znovu. Tentokrát šla otevřít Mayumi a za dveřmi našla usměvavé tváře Syoa a Ittokiho.
"Doslechli jsme se, že si vyhrála konkurz, tak ti jdeme poblahopřát," řekl Syo za Ittokiho horlivého přikyvování a podal jí plochou krabici, ve které posléze objevila jahodový dort.
Mayumi zatím poslala kluky za Kaede do obývacího okoje, kde si zrovna četla nějaký časopis o koních, než jim přinese nějaké pití a kousky dortu.
Když se do pokoje dostala i Mayumi s občerstvením, rozpovídali se o práci. Muzikálu, focení, písničkách… Asi po hodině hlasitého povídání, smíchu a vtipů se Syo Mayumi zeptal, jestli by mu ukázala scénář toho muzikálu a tak ho s sebou odvedla do své ložnice. Ittoki a Kaede osaměli. A právě na ten moment Kaede čekala.
"Ittoki-san…" zamumlala mírně tlumeným hlasem a přisedla si blíž k němu. Udivěně se na ni zadíval, nechápal co by mu mohla chtít.
"Ittoki-san, nevzdávej to s onee-chan," řekla Kaede téměř šeptem.
"Proč? A jak to vlastně nemám vzdávat?" zeptal se a cítil jak se mu pomalu do tváří hrne krev.
"Snaž se o ní. Ona na to určitě časem zapomene."
"Kaede-san, počkej, vysvětli mi na co má zapomenout?"
"Asi před třemi lety byla moc zamilovaná do staršího kluka. Myslím, že mu tehdy bylo osmnáct, když se to stalo.. No dlouho spolu chodili, a o prázdninách si Yuu půjčil tátovo auto. Chtěl onee-chan vyvézt k moři. Vyjeli ráno, jenže ten den byla mlha a měli nehodu. Nějaký hajzl jim vjel do cesty a Yuu auto strhl na sloup. Na místě zemřel a Mayu skončila na měsíc a půl v nemocnici… Dlouho s nikým nekomunikovala a nemohla se z toho dostat. Měla Yuua vážně ráda… Ale Ittoki-san, já vím, že tebe má taky ráda. Poznám to na ní, tak neztrácej naději prosím," vychrlila rychle Kaede a přemístila se zpět na své místo, jelikož uslyšela blížící se kroky.
Ittoki zůstal opařeně sedět a snažil se vstřebat informace, které se právě dozvěděl. Nikdy by ho nenapadlo, že mohla něco takového prožít a proto se mu ulevilo, když ji viděl jak se vrací se Syoem s úsměvem na rtech. Byl rád, že se netrápí.
"Takže jsme domluveni. Zítra se zastavím a pomůžu ti se zkoušením," řekl rozjařeně Syo a otořil se ke svému příteli.
"Měli bychom jít. Nanami mi ráno říkala, že s námi chce probrat pár písniček na nový disk," vysvětlil a tak se i s Ittokim zvedli k odchodu.
Druhý den v jednu odpoledne už Syo seděl na Mayumině posteli a ona mu zrovna podávala sklenici s džusem. Rozhlédl se po pokoji. Byl pěkný, prostorný a světlý. Syo si všiml několika fotek na nočním stolku a přesunul se k ní. Na jedné byla jako malé děvčátko vyfocena na poníkovi. Ale jeho zaujala další fotka. Usmívaly se z ní na něho tři dívky se stejně rudými vlasy. Vypadalo to, že byla fotka pořízena nedávno, protože Mayumi i Kaede na fotce poznal.
"Kdo je to tu s vámi?" zeptal se a ukázal na fotku.
"To je moje nejmladší sestřička. Miiko," pověděla Mayu a z diáře vytáhla větší fotku, kde byla jen Miiko. Na obrázku mávala a široce se usmívala.
Syo na fotku chvilku jen zíral až do něho Mayumi musela šťouchnout, aby se probral. Oklepal se.
"Tak jo, jaká část textu ti dělá nějaký problém?" zeptal se jí rychle, aby se ho náhodou nezačala vyptávat, co se mu honilo hlavou.
"No… Text… To mi ani nedělá takový problém."
"A co teda?"
"Je mi to trochu trapné," zamumlala Mayu s pohledem otočeným k oknu.
"Jsem tu, abych ti pomohl tak ven s tím."
"Někde po třetí písni se hlavním hrdinou… Mám nechat políbit. A já vážně netuším, jestli to zvládnu s někým ke komu nic necítím," vytáhla ze sebe pomalu Mayu se značným ruměncem ve tváři.
"Je to lehké. Buď si v tom herci představíš někoho od koho bys polibek chtěla a nebo si prostě říkej, že to nic neznamená," pověděl Syo a Mayu si přesedla k němu na postel, protože ji z nepohodlné židle začala bolet záda. Opřela se o zeď a rezignovaně zakroutila hlavou.
"To nezvládnu," řekla posmutněle.
"Tak schválně!" zahlásil Syo a nahnul se směrem k Mayu. Opřel se o ruce a pomalu se k ní skláněl až byl těsně u její tváře. Na moment se zastavil, když mu problesklo hlavou, že by to neměl dělat, ale tuto myšlenku zavrhl a svůj úmysl dokončil. Zrušil malou mezírku mezi jejich ústy a Mayumi políbil.
Líbal něžně a jemně, ale bylo to tak zvláštní, že se z toho Mayu začala točit hlava. Díky tomu oba přeslechli klapnutí domovních dveří i dvojí kroky v bytě…
"Onee-chan, nebudeš věřit, koho jsem…" rozletěly se dveře a vnich stála překvapená Miiko a za ní se do pokoje vkláněl Ittoki.
Syo nestačil od Mayu odskočit, takže Miiko i Otoya viděli, co se v pokoji dělo. Pár vteřin bylo jen napjaté ticho plné provinilých, nechápavých a posléze i zlostných pohledů. Pak to už Ittoki nevydržel, zahodil květiny, které držel v ruce a obrátil se k odchodu.
Těsně za dveřmi bytu potkal Kaede.
"Jo tak nemám to přestat zkoušet jo? Ať jde k čertu!" zařval na překvapenou Kaede a uháněl dál po schodech dolů, ven z budovy.
Sotva prostřední ze sester vstoupila do útrob bytu a zavřela za sebou vchodové dveře, prohnal se okolo ní v rychlosti Syo a zmizel za dveřmi. Kaede si tedy rychle pospíšila, svlékla si boty a přesunula se dál do jejich velkého domova.
Už z chodby slyšela tlumené vzlyky a tak zamířila po zvuku. Vešla do chodbičky k Mayumině pokoji, kde na zemi našla válet se tři krásně oranžové, vázané růže. Zvedla je a přešla pár kroků k sestře do pokoje. Seděla tam na posteli Miiko a hladila po vlasech plačící Mayumi s obličejem zabořeným v polštáři.
"Co se tady stalo?" zeptala se nechápavě a pohlédla na mladší sestru, protože jí bylo jasné, že Mayu není ve stavu, kdy by mohla dávat smysluplné odpovědi.
"No šla jsem domů a u dveří jsem potkala Ittokiho-san ze Starish. Říkal, že prý jde za Mayu. Tak jsem ho vzala dovnitř, otevřela do pokoje a…" Miiko se zarazila a podívala se na Mayu-chan, která se v tu chvíli na moment ztišila, ale posléze začala vzlykat nanovo.
"A co?"
"No našla jsem tu Mayu-chan a… toho kluka jak se líbali. Ittoki-san to viděl a pak najednou odešel. A onee-chan se pak takhle zhroutila…" vysvětlila Miiko a Kaede zůstala jen koukat. Pak si ale klekla k posteli a pohladila Mayumi po tváři. Ta se na ní podívala uslzenýma, opuchlýma očima a téměř přestala vzlykat.
"Podě-lala jsem.. to Kae-chan," zamumlala Mayumi.
"A proč vlastně brečíš, vždyť jsi říkala, že s ním nechceš chodit…"
"No tak mi asi došlo, že ho mám ráda víc než jsem si myslela no," odsekla Mayumi a zadívala se přes okno na oblohu, kde na obloze plulo pár bělostných mráčků.
"A proč jsi vlastně se Syoem…?" nadhodila Kaede.
"O nic nešlo, je to jenom kamarád. Řekla jsem mu, že nevím jestli zvládnu nechat v divadle políbit cizím hercem jen tak. Chtěl mi ukázat, že to jde…" vysvětlila Mayumi a posadila se.
"Měla bys to Ittokimu-san vysvětlit, určitě to pochopí," povzbudila ji Kaede a Miiko horlivě přikyvovala.
"Onee-chan, když jsem ho potkala před bytem vypadal zamilovaně… Myslím, že to mu hodně pomůže v rozhodování," pověděla Miiko a usmála se na sestru. Díky tomu se Mayumi rozhodla, že za Ittokim zajde, ale nejdřív se dojde vysprchovat. A tak se Kaede s Miiko odebraly do kuchyně, kde si chtěly připravit něco k snědku.
"A Kae-chan?"
"Ano?"
"Myslíš, že onee-chan nelže, když říká, že ten kluk je jenom její kamarád?" zeptala se Miiko a Kaede trochu zarazilo, že se o to zajímá.
"Určitě ne. Navíc Syo nám pomáhal s textem duetu pro ty dva a bylo na něm vidět, že by si přál aby se dali dohromady…" odpovděla a pozorovala Miiko. Ta se pro sebe trochu usmála.
"Neříkej, že se ti líbí," řekla Kaede po chvilce a Miiko sebou trhla.
"Kdo? Ten kluk? Ne! Jen… Slyšela jsem je zpívat a on má fajn hlas, ale to je tak všechno!"
Zvonění mobilního telefonu s melodií Kaediného oblíbeného anime se začalo rozléhat kuchyní. Dívka hovor přijala a po krátkém hovoru bylo rozhodnuto.
"Miiko, musím na chvíli do práce. Volali, že někdo na rohu severní a západní našel nějaké kotě. Tak tam musím sjet, mám to nejblíž. Podpoř Mayu, aby za ním vážně šla. Zatím ahoj," řekla Kaede, přes rameno si hodila přepravní boxík na dlouhém popruhu a zmizela v chodbě.
Ittoki vyrazil jako neřízená střela. Chtěl být od domu, kde bydlí ona, co možná nejdál. Nevnímal svět okolo sebe, ani to, že ho lidé na ulici poznávají a žádají ho o autogram. Jindy přívětivý dobrák Ittoki, teď mlčel a razil si cestu ulicemi Tokia. Po pár chvílích ucítil na rameni stisk něčí ruky a tak se instinktivně ohlédl.
"Co chceš?!" štěkl naštvaně, když zjistil, že za ním stojí zadýchaný Syo, který se ho od Mayumina domu snažil dohonit.
"Promluvit si."
"S tebou se nemám o čem bavit!"
"Ittoki, počkej vůbec nevíš, jak…" Syo chtěl Ittokimu původně vysvětlit, co se stalo, ale nedostal šanci. Otoyovi povolili nervy a sevřenou pěstí udeřil svého přítele pod levé oko. Ten ránu neočekával, zavrávoral a přepadl dozadu. Ozvaly se vzrušené výkřiky lidí, přihlížejících incidentu. Někteří se dokonce zastavili a čekali, co bude dál.
"Moc dobře jsi věděl, co k ní cítím… Takhle se kamarád nechová!" zavrčel na Syoa ještě a otočil se k odchodu. Syo se ani nepokusil mu odporovat. Napůl seděl a napůl ležel na chodníku, kam dopadl a jednou rukou si držel poraněné místo. Byl překvapený, že se jeho přítel takhle zachova. Nečekal to od něj. Doufal, že mu tu nešťastnou náhodu dokáže vysvětlit. Chtěl mu říct, že do Mayumi není zamilovaný, že je to jen jeho kamarádka. Boužel nedostal šanci.
Zvedl se na nohy a zapřemýšlel, kam by asi tak měl teď jít. Rozhodl se, že se vrátí k Mayumi a omluví se jí. Tohle byla jeho chyba a je na něm, aby to mezi nimi zase urovnal. Vydal se tedy nejkratší cestou k vysokému domu, kde měla rodina Hachiro svůj byt.
Za necelých deset minut už vystoupal schody a zvonil u jejich bytu. Chvilku se nic nedělo, až uslyšel kroky a šramocení klíčů. Otevřely se dveře a v nich stála Miiko.
"Ehm… Můžu mluvit s Mayu-chan?" zeptal se a těžce zamrkal otékajícím okem.
"No onee-chan tu není, ani Kae-chan… Co máš s tím okem?" zajímala se Miiko a zkoumavě si ho prohlížela.
"Dá se říct, že jsem dostal, co jsem si zasloužil."
"Pojď dovnitř, dám ti na to led, ano?" navrhla Miiko a Syo souhlasil. Vešli spolu dovnitř a on ji posléze následoval do kuchyně, kde mu po chvilce Miiko podala led zabalený v kuchyňské utěrce.
"Díky. Mimochodem, já jsem Syo."
"Nemáš zač. Já jsem Miiko."
"Mayu-chan říkala, že jste ty a Kaede od ní mladší… Tak jak to, že spíš vypadáte jako trojčata?" zeptal se.
"Nevím proč tak vypadáme. Ale je fakt, že je z nás nejstarší. Jí je osmnáct, Kae-chan sedmnáct a mně teprve patnáct," potvrdila Miiko trochu zklamaně.
"To ti vadí?"
"Ani ne. Jen bych chtěla s onee-chan zpívat, hlavně písničky od Kae-chan… Jenže rodiče řekli, že musím ještě minimálně rok počkat," vysvětlila.
"To pak chápu. Když jde o něco, co člověka baví neměly by mu v tom rodiče bránit…"
"Můžu se na něco zeptat?" napadlo Miiko a Syo jí zdravým okem naznačil, že souhlasí.
"Ty… Máš onee-chan rád? Já jen, že Ittoki-san vypadal zamilovaně, když jsem s ním mluvila, víš?"
"Mám jí rád, ale jako dobrou kamarádku, které rád pomůžu. A o Otoyovi vím. Okouzlila ho už první den soustředění, pořád o ní mluvil," řekl Syo a sykl bolestí, protože si led omylem zatlačil k oku silněji než chtěl.
"Tak proč jste…? Mayu říkala, že to bylo kvůli zkoušce, ale přijde mi to zvláštní," pověděla mu svůj názor a on, když se na to takhle zpětně podíval, si uvědomil, že je to vážně divné.
"Vím, že to vyzní divně. Ale chtěl jsem jí ukázat, že může v tom muzikálu hrát, že zvládne svou roli. Jenže jste přišli a vypadalo to, jako bych se o něco pokoušel," řekl a vypadal zklíčeně. Vážně nechtěl nikomu udělat problémy.
"No snad to nějak dopadne. Onee-chan šla za ním, museli jste se minout, tak mu to třeba vysvětlí," zamumlala Miiko a Syo jen bezradně pokrčil rameny.
"Měl bych to urovnat já, je to hlavně moje vina. Mayu-chan je v tom nevinně."
"Jinguji-san! Počkej prosím!" zavolala Mayumi, když u nahrávacího studia zahlédla Renovu vysokou postavu. Zastavil se a tak si Mayu pospíšila a popoběhla těch pár metrů, co je dělily.
"Jinguji-san, nevíš prosímtě kde bych našla Ittokiho-senpai? Zkoušela jsem zkušebnu, jeho byt i Nanami-san, ale nikde není."
"Tohle by mohl vědět spíš Tokiya než já, ale nevím kde se toulá… Počkej a zkoušela jsi ten sirotčinec, kde žil?" řekl Ren a prohrábl si své dlouhé vlasy.
"Ne… Povíš mi kde to je?" zeptala se Mayu a Ren jí zběžně vysvětlil, jak se tam dostane.
Nebyla odtamtud daleko a tak během deseti minut stála před brankou starého sirotčince. Na dvorku si hrálo několik dětí a když si jí všimli, přišli o něco blíž.
"Chcete něco, paní?" zeptal se nejodvážnější chlapeček, asi sedmiletý.
"Nevíte jestli tu náhdou není kluk jménem Ittoki? Kdysi tu bydlel," vychrlila Mayumi svou otázku a usmála se na ně, co nejmileji dokázala.
"Onii-chan? Před chvílí přišel," odpověděla malá copatá holčička a Mayumi se ulevilo.
"Můžeš mi ho prosím zavolat? Potřebovala bych s ním mluvit," poprosila Mayu a děti odběhly kamsi za dům. A za chvíli už se vracely, táhnouce za sebou vzpouzejícího se Ittokiho. Když si jí všiml, zarazil se a v jeho očích se zračilo zklamání. Přesto s dětmi došel až k brance.
"Co po mně chceš?" zamručel nevrle, jen co si děti odběhly hrát opodál.
"Prosím promluvme si. Chtěla bych ti to vysvětlit."
"Není co. Nic mezi námi není, takže mi nemáš, co vysvětlovat Mayumi-san," odsekl tvrdě.
"Ale já ti to musím vysvětlit! Mezi mnou a…"
"Mlč! Mně nezajímá, co s ním máš a nemáš! Myslel jsem, že jsi jiná, že jen nechceš spěchat po tom co se ti stalo! Ale místo toho jsi s ním na Yuua zázrakem zapomněla a já byl za idiota!" křičel na ni. Sám se nepoznával. Nechtěl na ni být takový, jenže se cítil ublížený a jeho hrdost mu nedovolila být slušný.
"Jak víš o Yuuovi?" téměř zašeptala Mayumi a její oči se znovu zalily slzami.
"Tvoje sestra mi to řekla. Prosila mě, ať ze sebe dál dělám blbce a snažím se o tebe! Naštěstí jsem na tohle přišel dřív, než se ta moje pitomost roznesla po lidech! A teď jdi pryč, nemíním se bavit dál s tebou ani nikým jiným!" zařval jí v odpověď, otočil se k ní zády a odešel. Mayumi se jen s pláčem zhroutila k betonovému plůtku a pár minut nebyla schopná se pohnout. Hlavou jí zmateně vířily myšlenky na její první lásku Yuua, ale mnohem častěji se objevovaly myšlenky na Ittokiho a to pěkné, co spolu za to jejich krátké přátelství zažili.
Jakmile se uklidnila, zvedla se a vydala se domů. Bylo jí jasné, že tlačit na něho nemá žádný smysl.
Právě přecházela přes silnici, když si v dálce všimla Kaede. Pomalu se rozešla k ní, ale po pár krocích si všimla někoho opodál a zastavila se. Jen se pro sebe usmála.
'Ať je alespoň někdo z nás šťastný,' napadlo ji v duchu, otočila se a vydala se domů jinou cestou.
"Čiči, čiči, kde jsi?" volala Kaede bezútěšně a rozhlížela se po všech rozích, ne moc rušné křižovatky.
"Kde ta kočka sakra je?! Nebo si z nás zas někdo vystřelil? Čiči, čičiči!"
"Mňau," ozvalo se zpoza rohu a Kaede bylo v tu chvíli jasné, že ji sem zavolal nějaký šprýmař. Rázně vyšla k místu odkud se ozval a chtěla mu pořádně vynadat, ale když uviděla dotyčného, málem upadla do mdlob. Byl to někdo, kdo by ji ani ve snu nenapadl.
"Promiň, že jsem tě sem tak vytáhl, ale nějaký čas se nám nedaří sejít se bez ostatních," promluvil na ni Ichinose a vystoupil ze stínu, kde se skrýval před silným pálením slunce.
"Tak proč jsi minule přišel s Renem? A vlastně… Jak víš, že brigádničím u odchytové služby?" tápala Kaede a nervózně žmoulala v ruce přesku její přenosné brašny, co měla na zádech.
"Potkal jsem ho po cestě a nepodařilo se mi ho setřást. Nebyl to účel přijít společně. A to nevíš, že v agentuře vedou záznamy o každém, kdo pod ni patří?" podivil se Ichinose a zaměřil na ni svůj uhrančivý pohled.
"No, ehm… Očividně ne. Stejně ale pořádně nechápu proč si mě vytáhl na místo, který je přes půl města," pověděla Kaede a nervózně přešlápla z jedné nohy na druhou.
"No doufal jsem, že by ses šla se mnou projít. Třeba bych ti ukázal moje domácí mazlíčky, určitě by ses jim líbila," řekl jakoby nezúčastněně a zadíval se u toho do nebeské modři nad jejich hlavami. Přesto po Kaede nenápadně pokukoval, snažíc se z její zarudlé tváře vyčíst co si myslí.
"Já… Hmm… To… Můžeme se projít. Co máš za zvířata?" vykoktala po chvilce Kaede, přičemž úplně zapomněla na svou sestru, která jí celou dobu ležela na mysli.
"Rybičky, kočku, psa a koně."
"Ty máš v bytě koně?!" vyjekla neuváženě Kaede a Ichinose se bouřlivě rozesmál. Ihned jí došlo, jakou hloupost právě řekla, ale už nebyla možnost vzít to zpět. Tokiya se chechtal až si po chvilce musel utřít slzy, které mu vytryskly.
"Tak teď jsi mě vážně dostala! Ne, nemám ho v bytě, ale na venkově. Na statku mých rodičů, kam čas od času jezdím," pověděl jí, když se konečně dosmál. Kaede jen přikývla na srozuměnou a tak se tedy rozhýbali.
Během cesty oba jen nervózně mlčeli. Kaede jen civěla do země před sebou a následovala Ichinoseho, který na tom byl podobně, jen s tím rozdílem, že si všiml jedoucího auta.
Kaede, zaneprázdněná svými poblázněnými myšlenkami, vešla na přechod bez toho, aby se rozhlédla a tak si nevšimla že se na ni z leva řítí terénní vůz.
"Pozor!" křikl rychle Ichinose, ale bylo mu jasné, že musí něco udělat nebo Kaede přijde k úrazu. A tak chňapl po její ruce a strhl ji k sobě. Auto minulo Kaede sotva o pár centimetrů.
Oba zůstali stát na kraji chodníku jako opaření. Ichinose držel Kaede v obětí, tak silně, div ji nerdousil a zdálo se, že ji jen tak nemíní pustit. Přesto po chvilce jeho sevření povolilo a on se k ní bez varování sklonil a svázal jejich ústa polibkem. Nejdříve se bránila, zapřela se o jeho hruď, ale jeho silné paže ovinuté okolo jejího pasu jí v tom zabránily. Ale čím déle se snžil udržet ji u sebe, tím její odpor slábl. Až to té míry, kdy se do polibku také zapojila. Položila mu paže na ramena a díky tomu ji k sobě mohl přivinout ještě blíž.
Stáli na kraji chodníku a líbali se tak hltavě a vášnivě, až se okolo procházejícím lidem zdálo, že jsou milenci, kteří se právě setkali po několika měsících odloučení. Ovšem ne všichni procházející byli tak ohleduplní, aby okolo nich jen prošli. Někteří si neodpustili uštěpačné poznámky, uražené obličeje a někteří si je dokonce fotili. Avšak Tokiyovi i Kaede to bylo v tu chvíli upřímně jedno. Vnímali jen blízkost svých těl a zběsilý tep jejich srdcí.
Za nějakou chvilku, ale museli přestat, aby se také mohli pořádně nadechnout.
Když si Tokiya uvědomil, co se právě stalo, k čemu se odvážil, pustil Kaede z náručí, zrudl a začal koktat.
"Já se neovládl… Já… To… Promiň… My… Tohle…Musím jít. Měj se," vykoktal ze sebe a s rudým obličejem utekl na zastávku autobusu, který právě přijel do stanice a do kterého rychle naskočil.
Kaede zůstala stát na místě jako omámená a s rukou na ústech přemítala, co se před několika málo okamžiky odehrálo. Hlavou se jí honila spousta věcí, až jí myslí probleskla jedna myšlenka, která se už nějakou dobu sem tam objevovala, ale tvrdohlavá Kaede ji vždy zavrhla. Konečně si plně přiznala, že se do něho zamilovala. Že jen díky tomuto faktu, se již po druhé nechala Ichinosem strhnout. Takhle myšlenka ji tak osvobodila, že se začala sama pro sebe smát a nevadilo jí, že ji mají ostatní za blázna. Pak se ale její úsměv vytratil.

'Proč vlastně utekl? O co mu tedy jde, když ne o tohle?' napadlo ji a její mysl potemněla.
Rozhodla se jít domů. Neměla tu už co dělat a tak se vydala k nedaleké podzemce, kde nastoupila na metro. Po cestě se snažila uklidnit a zapomenout na to, co se stalo v posledních minutách, ale nedařilo se jí to. Její myšlenky už totiž nadobro patřili Tokiyovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama