Trixi Grave (3) ~ Chyba?

24. dubna 2014 v 2:07 | Mayu-chan |  Trixi Grave ~ pozastavené
Tak je tu další díl Trix. Myslím, že stojí za přečtení ;)


Trhnutím se proberu ze zlého snu. Myslím, že se mi v těhle můrách vrací vzpomínky na to, jak mě postřelili a následně kopali. Taky tam vidím mou malou holčičku, jak je celá vyděšená a člověka se škodolibým úšklebkem, kterému říkám tati. Nic víc si nepamatuji, nic se kromě tohohle nevrátilo.
Posadím se a protáhnu. Tenhle pokoj už mi po tom měsíci, co u Drakea bydlím, začíná připadat jako domov. Není to sice moc příjemné, když žiju učlověka, kterého neznám a se kterým jsme si prý vzájemně ubližovali. Ale z nějakého důvodu jsme si teď docela blízcí. Něco mě k němu táhne a nemohu to ovládat, ale stejně bych nejraději někam utekla. Aspoň dokud si nevzpomenu.

"Drakeu? Pokročilo to nějak?" zeptám se u ranního čaje a on jen záporně zakroutí hlavou.
"Je jisté, že je naživu. Ale nikdo z mých starých lidí ještě nenašel sebemenší zmínku," řekne mi a já si povzdechnu. Společně s noční můrou a obrazem Katy, se mi vrátily i city, co k ní chovám. Neskutečně mi moje holčička chybí a je mi do breku. Připadám si tak neskutečně slabá, tak bezmocná. Proč nemůžu udělat nic, co by mi ji hned vrátilo?
"Najdeme ji, neboj!" poví mi povzbudivě a pohladí mě po rameni. Jak jsem mohla někoho takového nenávidět? Co mi musel udělat? Vzpomenu si někdy?
Tyhle a spousta dalších otázek se mi honí v hlavě každou minutu mého dne. Přemýšlím tak usilovně, až mě hlava pobolívá, ale bojím se přestat. Co když jsem od svých vzpomínek už jen kousek?
"Už sis na něco vzpomněla?" přeruší tok mých myšlenek Drake.
"Kromě toho snu, co se mi vrací a mojí Katy vůbec nic. Je to hrozný pocit," zamumlám a Drakova ruka je na mém rameni znovu.
"Ani nevíš, jak bych teď byl rád, kdyby sis nevzpomněla," řekne, postaví se a odejde do svého pokoje. Překvapeně sedím u stolu dál a nevím, co si mám myslet. Proč bych si neměla vzpomínat? To udělal něco tak hrozného? Nebo já? Nebo co, sakra?

Drake zmizel. Nechal mě sedět překvapenou u toho stolu a už se tu tři dny neukázal.
Nemám nejmenší ponětí, kde by mohl být, vždyť ho ani neznám. Ale srdce mi svírá nepříjemný pocit strachu a starostí o něj. Po bytě se ploužím jako tělo bez duše a čekám, kdy klapnou dveře, nebo se alespoň rozezvoní telefon v předsíni a já uslyším jeho hlas. I když mě nenapadá důvod, proč by mi měl volat.
Uběhnou další dva dny, než konečně uslyším to vysněné klapnutí dveří. Automaticky přiběhnu ke dveřím a tam najdu klečícího Drakea. Vypadá, že ho někdo surově zmlátil.
"Pane bože, co se ti stalo?" ptám se vyděšeně a klekám si k němu.
"Našel... Našel jsem Katy. Ale... Informace a tohle, jsem si musel vybojovat," poví mi s obtížemi a ukáže na velkou tašku za sebou. Podívám se do ní. Najdu tam hromadu zbraní, náboje, nože, katanu...
"Na co to je? Kde je Katy?"
"To mám kvůli ní... Nebude lehký ji odtamtud dostat. Ale teď mi prosím pomoz do koupelny."
Podpírám ho a tak společně doklopýtáme až ke sprše. Snaží se mě vyhnat, ale nedělá mi sebemenší problém jeho zeslabené tělo přemoct. Pomohu mu svléknout oblečení, kromě spodního prádla a zůstanu zírat. Na většině jeho těla jsou obrovské modřiny, některé až sedřené do krve a na hrudníku má podlouhlou jizvu.
"Nedívej se tak, nebylo to lehké..." zamumlá a já pustím sprchu a pomohu mu se umýt. Potom ho osuším a dovedu ho do jeho pokoje, kde si ulehčeně lehne. Dojdu pro tašku a nechám ji v jeho pokoji. A jelikož myslím, že má hlad, dojdu mu pro polévku. Když se i s miskou vracím, Drake sedí v posteli a zvláštně se dívá. Posadím se k němu a podám mu jídlo.
"Díky," poví mi a já jen přikývnu. Stále hypnotizuji jeho jizvu na hrudi. Po několika chvílích se už neovládnu, natáhnu ruku a prsty se jizvy jemně dotknu. Podívá se na mě.
"Promiň, já... Nemůžu uvěřit tomu, že bych tě chtěla zabít," řeknu mu a on se usměje.
"Vzpomeneš si, proč jsi to chtěla. A věřím tomu, že to jednou dokončíš." Odloží misku a chytí mě za ruku.
"I když bych byl raději, kdyby to zůstalo tak jak je, jen s Katy," řekne a já pořád nechápu.
"Co tím myslíš? Proč bych si neměla vzpomínat?" zeptám se.
"Protože nechci, abys mě zase nenáviděla, když jsem dostal druhou šanci."
"Třeba tě nebudu nenávidět. Poznala jsem tě a..."
"Třeba mi nestačí," přeruší mě a přitáhne si mě k sobě za ruku, kterou mám stále na něm jako přilepenou. Chytí mě za vlasy a jemně políbí. Jsem tak překvapená a ztuhlá, že ho nechávám dělat si, co chce a ani se nebráním. I když moje mysl je tak zmatená a poblázněná, že bych se nejspíš nebránila i kdybych čekala, že to udělá.
Drake v tom dál pokračuje a pomalu mě svléká z mých šatů a já se stále nebráním. Pak si ale uvědomím jednu věc.
"P-počkej... Jsi zra... Zraněný," mumlám mezi polibky, ale Drake na to kašle.
"Na tohle ještě sílu mám," zamumlá. Vmanévruje mě pod deku a já ovládaná situací, se na něho posadím. Posedlá chtíčem, který ve mě tak znenadání probudil, se ujímám vedení a vše se děje podle mě. Nechávám se líbat a hladit tam, kde je mi to příjemné a sama se třu o jeho rozkrok.
Drake mě chytí za zadek a přitlačí si mě k sobě. To nás ještě víc nastartuje a oba tomu propadneme...

Ano, vyspala jsem se s ním. Jsem zmatená. Jak jsem to mohla udělat? Vždyť mi říkal, že až si vzpomenu, že ho budu chtít znovu zabít...! Nechala jsem se ovládnout city, co ve mě bují. Vždyť jsem chtěla počkat až si vzpomenu...
Jenže Drake je tak přitažlivý chlap. Myslím, alespoň podle toho, co cítím, že on je typ muže, co mi vyhovuje. Tom musel být určitě jako on. Drsný, ale starostlivý. Něžný, ale i hrubý...
Jen by mě zajímalo, kdy konečně budu se svou Katy. Ale neudělala jsem teď chybu?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama