Trixi Grave (2) ~ Aijima

18. dubna 2014 v 2:33 | Mayu-chan |  Trixi Grave ~ pozastavené
Na vyžádání píši další díl, tak doufám, že budete spokojení :) Jde o prazvláštní díl s divným zakončením..


Pomalu jsem otevřela má těžká víčka. Viděla jsem nad sebou nějaký strop a světla. Pomalu jsem se posadila a rozhlédla se. Jsem v nemocnici, to je jasné. Ale... Kdo jsem vlastně já? Proč tu jsem? Jak jsem se sem dostala?
Strhnu si lepíky, co mám na sobě a přístroje vedle mě začnou pískat. Do pokoje vrthne sestra, zhrozí se a odběhne. Během pár minutek se přiřítí i s doktorem, který na mě vytáhne svou baterčičku a svítí mi s ní do očí.
"Jak se cítíte?"
"Můžu říct, že mě nic nebolí.." odpověděla jsem a doktor jen přikývl.
"Ani když udělám tohle?" zeptal se doktor a zahýbal mi s hlavou a pomačkal ji.
"Ne... Jen by mě zajímalo..."
"Ano?"
"Jak jsem se sem dostala? Kdo... Kdo jsem?"
Sestra s doktorem se na sebe zvláštně podívali.
"To bychom také rádi věděli," odpověděl doktor a já se na něj nechápavě podívala.
"Přivezli vás sem ještě s jedním mužem. Oba jsme vás zachraňovali po nějaké přestřelce, co byla ten den v jednom z paneláků. A vy jste se nám nechtěla probrat, až teď najednou," vysvětlil ještě doktor.
"Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptám se s obavou.
"Šest měsíců a pár dní. Ale očividně to na vás nenechalo, žádné následky," odpověděl mi lékař po chvilce.
"Žádné následky? Tak jak to, že si nic nepamatuji?!" rozčílím si a máchám rukama.
"Uklidněte se prosím. Vaše amnésie pravděpodobně nebude způsobená kómatem, ale vašimi zraněními."
"Co.. Co mi teda bylo?"
"Měla jste několik střelných zranění. A jedna střela bohužel zasáhla i vaši hlavu..."
Jakmile tohle řekl, přestala jsem jeho slova vnímat a snažila se přijít na to, kdo mi to mohl udělat. Což bylo dost složité, když jsem ani nevěděla, kdo jsem já. Pak mě ale něco napadlo.
"...A tak si myslím, že byste měla..."
"Můžete mi říct, kdo byl ten muž, co ho se mnou přivezli?" vypálila jsem ze sebe aniž by mě zajímalo, že mi něco říká.
"Hm... No... To bych myslím nemohl. Je proti zákonu sdělovat vám informace o našich pacientech, když nejste příbuzná..."
"Jak můžete vědět, že nejsem? Ten člověk mě třeba zná a mohl by mi říct něco, co by mi pomohlo si vzpomenout!"
"Dobrá, povím vám jeho jméno a adresu, co nám uvedl. Ale nikomu se o tom prosím nezmiňujte. Nerad bych měl díky tomu problémy v práci."
"Nebojte, jde mi jen o to zjistit, proč jsem tu skončila..."

Adresa, kterou mi lékař řekl, mě dovedla až do velmi zvláštní čtvrti města. Jak se ten člověk jmenoval? Aisaka? Ne, Aijima! Ale jelikož je moje paměť v troskách, na křestní jméno si nevzpomenu. Adresu jsem si naštěstí zapsala a tak teď stojím v místě, kde bych nechtěla bydlet.
Každý, kdo mě na ulici minul, byl buď k smrti vystrašený a nebo se tvářil, že mě chce sejmout. Raději se tam moc nezdržuji a uspěchaně najdu dům, který potřebuji a spěšně zaklepu na dveře. Během několika okamžiků mi otevře mladík se zvláštním účesem, ukrančivým pohledem a tetováním pod levým okem. Vyvalí na mě v údivu oči.
"Přišla jsi mě dodělat?" zeptá se zvláštním hlasem a já nechápu.
"Hm, no nevím o čem mluvíte. Vy jste Aijima-san?" zeptám se a mladík se zatváří ještě nechápavěji.
"Co to s tebou je, Trix? A jak vlastně víš, kde bydlím?"
"Trix? To je moje jméno? Takže mě znáte? Prosím řekněte mi toho víc, Aijima-san," zaprosím a on si povzdechne.
"Jestli to hraješ, tak docela přesvědčivě. Pojď dál a vysvětli mi proč nic nevíš," řekne a stoupne si bokem, abych mohla projít dovnitř. Vejdu tedy do chodby a zuji se. Zavede mě do pokoje a já se posadím ke stolu. Než začnu mluvit, řekne mi, že ještě udělá čaj a tak to, co mi řekl lékař a jak jsem ho našla, mu vypovím až nad šálkem čaje.
"Takže si nepamatuješ nic? Vůbec?"
"Ne, ani nevím jak se jmenuju. Podle všeho vy ano, Aijima-san. Řekněte mi to, všechno co o mě víte. O mojí minulosti..."
"Přestaň mi vykat, je to hrozný a říkej mi Drakeu."


"Takže... Já, já mám dceru? A manžela?" divím se. Nepřipadám si jako žena od rodiny.
"Podle všeho jsi měla. Tom zemřel chvíli předtím, než dostali mě a pak tebe. Ale co je s tvojí Katy, nemám tušení," vysvětlí mi a já zapřemýšlím. Neměla bych alespoň cítit smutek, když jsem přišla o tak důležité členy rodiny?
"Každopádně po ní můžu zapátrat. Byla pro tebe moc důležitá a myslím, že když nebyla na seznamu obětí, tak žije. A myslím, že mám něco, co je tvoje," řekl mi ještě a já se na něko podívala. Odhrnula se mu ofina a já si všimla, že má nad okem jizvu. Zpozoroval, že jsem si toho všimla a usmál se. Pak se zvedl a se slovy: "Tu jizvu mám od tebe, to ostatní se naštěstí zahojilo," odešel do druhé místnosti.
Za několik minut se vrátil s dvěma taškami a dětským batůžkem.
"To je moje?" zaptala jsem se a Drake přikývl.
Nejdřív se podívám do dětského batůžku. Tam najdu plyšového králíčka, svou fotku v rámečku se srdíčky a několik kusů oblečení. V další tašce objevím pravděpodobně svoje oblečení a další dětské. A v poslední tašce jsou mé doklady, důležité papíry a trochu peněz, které ale nevystačí ani na levný motel. Jsou tam sice i kreditní karty, ale to bych si musela vzpomenout na PIN.
Hloupé je, že i když vidím svoje osobní věci, stále si na nic nevzpomínám.
"Jak jsi myslel to s tou jizvou?" zeptám se.
"Chceš vědět pravdu?"
"Byla bych za ni ráda."
"Nejsem si ale jistý, jestli to uneseš. Ačkoliv je to spíš neuvěřitelné, než..."
"Řekni mi to, ať jde o cokoliv. Je to divné, ale z nějakého důvodu věřím všemu, co řekneš."
"Myslím, že začnu od začátku. Ve tvém životě je totiž něco, co jsem ti jaksi neřekl. A je to spojené se mnou. Já byl totiž ještě před několika měsíci, než mě sesadili, hlavním vůdcem podsvětí. To znamená většiny rodin yakuzy. Všichni se nám podrobovali. A to se nelíbilo vládě a chtěli mě nechat zlikvidovat. Na to si najali právě tebe. Cvičeného zabijáka těch, co se jim nelíbí. Ale nepovedlo se ti to. Spolu s Tomem jste utekli a měli malou Katy. A já vás hledal a chtěl se pomstít. Našel jsem vás právě před půl rokem... A bylas to ty, kdo mi rozmidlil ksicht boxerem, způsobil otok mozku a bodnul kudlu těsně vedle srdce..." říká mi a já si jen držím ústa v údivu.
"To.. To jsem ti udělala já...? Já to nechápu... Nemyslím si, že bych dokázala něco udělat tak milému člověku..."
"Nevadí mi to, žiju. Posloužilo to k tomu, že mě yakuza zavrhla, protože jsem prohrál. Takže teď už jsem jenom..."
"Omlouvám se, Drakeu. Za to, co jsem ti předtím způsobila. Kdybych předtím třeba věděla jaký jsi..."
"Nech toho. Kam teď půjdeš?" přerušil mě a já si uvědomila, že nemám kam jít. Podle všeho byt, kde jsem bydlela předtím s rodinou, už někomu pronajali a s penězi na tom nejsem nejlíp.
"Nemám nejmenší tušení. Asi se budu muset podívat po něčem hodně levném..."
"Jestli chceš můžeš zůstat zatím tady, třeba než si vzpomeneš," navrhne mi a já ztuhnu.
"Nemůžu tu zůstat po tom, co jsem ti udělala," řeknu a zvedám se k odchodu. Vezmu tašky a když ho míjím, chytne mě za ruku.
"Nenabízím ti to jen tak. To co jsi mi udělala... Zasloužil jsem si to. A tahle nabídka je způsob, jak ti chci vynahradit to, co jsem provedl zase já tobě..."
"Tys mi něco provedl?"
"Až si vzpomeneš bude ti to jasné. Můžu jen říct, že jsi mě bytostně nenáviděla. A teď tu zůstaň, pomůžeš mi s domácími pracemi a já se pokusím najít tvojí malou. Určitě jí chybíš," řekne mi a to podkopá mou vůli odejít. Stejně nemám kam bych šla!
"Dobře tedy. Děkuji ti, Drakeu."
"Teda ale, Trix. To, jak jsi teď slušná, mi leze na nervy!"



Co myslíte? Podaří se Trix vzpomenout si, kdo je a na svou minulost? A co Drake? Je snaha odčinit své hříchy pravým důvodem, proč jí pomáhá? Nebo jí chce naopak uškodit? A co bude dělat Trix, až si vzpomene, kdo Drake doopravdy je a co udělal?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 chillovna chillovna | Web | 18. dubna 2014 v 2:43 | Reagovat

Tak jestli opravdu je to tvoje práce tak moc pěkné :)A docela chytlavé.

2 Mayu-chan Mayu-chan | Web | 18. dubna 2014 v 2:46 | Reagovat

Jej, nečekala jsem, že si to někdo tak rychle přečte. Teď jsem tam opravovala chyby...
Ano je to moje práce. Před chvílí jsem to dopsala :)
A děkuji, pochvala potěší :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama