Dopis

7. května 2014 v 1:23 | Mayu-chan |  Jednorázové povídky + na přání
Nenapadá mě moc, co bych k tomu řekla... Snad jen, že takhle v noci je nejlepší (pro mě) zachumlat se do peřin a netvořit. Protože, když to tak není dopadá to takhle.

Drahý můj, ...
Přesně takhle začínají slova písně, kterou miluji a ty nenávidíš, protože je stará a bláhová. Byla bych ráda, kdyby sis tohle někdy přečetl, ale hádám, že nikdy nenajdu dost odvahy k tomu ti to odeslat. Počkej, já ti to vlastně nemám KAM poslat.
Marně vzpomínám na den, kdy jsme se poznali a mně se jen tajil dech nad tvou osobností. Moc si z toho už nepamatuji. Bohužel. A tak...
Milovala jsem tě, a stále miluji, celou duší a srdcem už jen proto, že jsi za mě dokázal bojovat s třemi muži, kteří tě neskutečně zmlátili. Ale tys je přesto zahnal, zvedl ses ze země a ptal ses MĚ jestli jsem v pořádku, když ti z úst tekla krev, natékalo oko a modraly žebra.
Byl jsi mým ochráncem a pánem našeho domova. Který jsi nejenže obýval, ale i pravidelně uklízel, abych se já nemusela dřít po tom, co přijdu strhaná z práce, i když jsi sám byl po směně.
Byl jsi mou hračkou. Plyšákem se kterým jsem se v krušných chvílích mazlila a který mě uklidňoval a tvrdil, že všechno bude dobré. Ale byls i hračkou sexuální, na které jsem si vybíjela své mírně sadistické choutky. Snášel jsi to, přestože masochismus ti nic neříkal a dodával jsi mi za to rozkoš, kterou jsem do té doby měla jen ve svých představách.
Byl jsi mužem. I když jsi vypadal ještě na chlapce a každý ti hádal o deset let méně.
Byl jsi mužem, se kterým jsem chtěla strávit život. Mužem, kterému jsem chtěla povít děti a společně s ním stárnout.
Bývala bych to i udělala, kdyby...
Teď si tu sedím a pláču. Stejně jako včera a ten večer předtím. Pořád toužím po tom, aby ses ke mně vrátil, posadil si mě na klín, objal mě a řekl mi, že to bude dobré. Jenže ty se nevrátíš.
Všichni vidí, jak se trápím a těší mě tím, že to přebolí. Ale copak vidí do budoucnosti? Ví snad jak moc jsem tě milovala? To pochybuji. Objevil ses a nezván jsi vstoupil do mého života. A stihl jsi odejít přesně v ten moment, kdy jsem poznala, že právě ty jsi pro mě ten pravý. A tak mi nezbývá nic, než jen tiše plakat pro mou lásku.
Pro toho, kdo mi neřekl o ničem z toho, co bylo tak vážné. Pro toho, kdo mi nikdy nevysvětlil, proč se poslední měsíce snažil být tak moc se mnou, že zanedbával i práci. Pro toho, kdo si počkal až mi to osud vysvětlí sám.
A tak ti tedy píšu dopis a přemýšlím. Až najdu jednou odvahu ti napsat nový a říct ti, jak moc lituji, že jsem to nepochopila dřív, bude stačit na obálku napsat nebe?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chenda Chenda | E-mail | Web | 8. května 2014 v 16:32 | Reagovat

Napadá mě pouze jedna otázka. Opravdu se to stalo nebo je to vymyšleno?

2 Mayu-chan Mayu-chan | Web | 8. května 2014 v 19:35 | Reagovat

Vymyšlené, i když z jen z části. Jedná má dávná známá něco podobného zažila a dovolila mi něco takového napsat..

3 Mayu-chan Mayu-chan | Web | 8. května 2014 v 19:36 | Reagovat

Má tam být pouze *i když jen z části.
:/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama