Když mi bylo pět

17. května 2014 v 11:34 | Mayu-chan |  Téma týdne
Z té doby předškolní si pamatuji asi nejvíc. Bývaly to dobré časy, protože jsem nemusela nic řešit a s ničím si dělat těžkou hlavu.


Nemusela jsem chodit do školky jako ostatní děti, což nevím jestli bylo dobře, když jsem se pak dětí bála. A tak jsem byla pořád s babičkou a dědou.
Nejvíc si ale pamatuji jeden březnový den. Měli jsme se zanedlouho stěhovat a tak děda s mamkou jezdili opravovat náš nově zakoupený dům. Právě v ten den, kdy se měli už jen bílit zdi jsem si vyprosila, abych mohla jet s nimi.
Když jsme dorazili, děda hned po zemi rozprostřel noviny, oblepil izolepou černé rámy oken, postavil štafle a dal se do malování.
Když už měl hotovo, chtěl slézt, ale noha se mu zachitila na předposlední příčce štaflí a on sletěl dolů společně se štaflemi a kyblíkem barvy zavěšeném na štaflích. Barva e samozřejmě rozprskla všude okolo, hlavně na zemi, vymalovaných zdech ale i oknech, které byly pocákané nejvíc. A kyblík přistál na hlavě bílému dědovi.
Mamka kvůli rámusu přiběhla a když nás viděla (oba bílí téměř od hlavy až k patě) málem se počurala smíchy. :)
To je jedna z mála příhod, co si ze svého dětství pamatuji. Ale i když je teď moje rodina rozhádaná a nechtějí se vidět a skoro ani znát, mám pořád tuhle vzpomínku na doby, kdy tomu tak nebylo a bylo to fajn.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sarinka Sarinka | Web | 17. května 2014 v 12:30 | Reagovat

Pekné :)

2 Lili Lili | Web | 17. května 2014 v 13:57 | Reagovat

Není nad veselé vzpomínky :-) hlavně že se dědovi nic nestalo :-)

3 Moro Moro | 18. května 2014 v 14:29 | Reagovat

Ty jóooo... taky si chci něco pamatovat z dětství :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama