Virus T35 ~ 1. díl Vstup

7. května 2014 v 2:32 | Mayu-chan |  Virus T35 ~ tvorba posleního dílu
Námět jsem pochytila v jednom ze svých snů a filmů Resident Evil.. Takže...


Zahřmělo. Blížila se bouřka a náš tým seděl ve voze a mířil k obrovskému podzemnímu komplexu Profax.
Dostali jsme za úkol najít a zneškodnit vědce, co vyvinuli nový virus. Virus T35 po spojení s mrtvou tkání člověka nebo zvířete tělo "oživil" a to se pak stalo abnormálně hladovým a agresivním. Ale když se T35 spojil s živou tkání nastal horší problém. Mentalita člověka jako takového vymizela a nejenže byl také hladový a agresivní jako mrtvá tkáň, ale buňky měly neskutečně rychlou schopnost regenerace. Taková mutace se dá zničit pouze výbuchem s velkou ničivou silou a žárem. Takže minimálně výbuchem, co smete celý komplex.
Pomalu jsme se blížili ke komplexu. Náš tým se skládal z šesti členů.
Kelly Marcroftová a Jason Cambus byli vědci, kteří měli zničit samotný virus, jeho prototypy a dokumenty, které popisovaly postup výroby. Nepotřebovali jsme, aby se k tomu dostal někdo další a znovu to obnovil.
Jose Kreis, takový vysoký černovlasý muž s chytrým výrazem, byl náš expert přes počítačovou techniku. Měl jednu z nejdůležitějších částí úkolu. A to dostat nás do komplexu, zneškodnit kamerový systém a následně smazat veškeré informace v celém systému Profaxu.
Já, tedy Sam Grayová, Jess Maysonová a George Smith jsme patřili k vojenské jednotce. Takže ochraná část týmu.

George, který seděl za volantem, usoudil, že bude lepší nechat vozidlo na místě a ke komplexu se přesunout pěšky. Proto jsme všichni vystoupili a pobrali své vybavení.
Z kufru jsem vytahovala zbraně a zásobníky, několik dýk, nůž a mou věrnou katanu a postupně jsem si je připínala do záchytek na vestě a pásech na nohou.
"Proč si prosímtě bereš katanu, Sam?" zeptal se udiveně George a já pokrčila rameny.
"Nikdy nevíš, kdy se bude hodit. Kdyby se něco zvrtlo, raději ji chci mít při sobě. A teď jdeme," řekla jsem a jelikož byli všichni připraveni, vyrazili jsme.
Profax byl podzemní komplex a to velmi rozlehlý. Právě pro svou velikost si tahle firma vybrala tuhle pustinu. Není tu nic, než širá pláň pokrytá sněhem a začínající pohoří. Vesnice a města jsou odtud daleko, takže pro případ nehody a úniku viru, by ještě byla šance ho zachytit. To jsme ale nemohli dopustit. T35 musí být zničen do poslední ampule.

Po několika minutách svižné chůze jsme dorazili k první vyvýšenině. Skála velikosti panelového domu, měla být podle všech informací krytým vstupem do komplexu.
Obešli jsme ten velký balvan a opravdu jsme v jednom místě našli zabudovaný ovládací manel s tlačítky pro kód. Jose si k němu poklekl, vytáhl svůj mini laptop, připojil se a po několika poklepech se otevřely dveře do prostorného nákladního výtahu.
"Ještě moment, ještě vypínám kamery..." mumlal a cvakal do laptopu jako zběsilý. Jakmile ho zaklapl, věděli jsme, že můžeme vstoupit do výtahu.
Naši věc usnadňoval fakt, že výzkum a sklad viru byl na stejném patře a tak jsem na výtahových tlačítkách zmáčkla příslušné číslo 22 a dveře se za námi zavřely. Výtah se začal pohybovat, zpočátku pomalu, ale s přibývající hloubkou zrychloval.
Jeli jsme zrhuba deset minut, než výtah zastavil a my jsme vystoupili v podlaží číslo 22...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama